dnes je 26.6.2022

Input:

Nález 49/1996 SbNU, sv. 5, K principu rovnosti

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 5, nález č. 49

IV. ÚS 264/95

K principu rovnosti

Soud přezkoumávající zákonnost rozhodnutí správního orgánu nemůže toto rozhodnutí zrušit jen proto, že v konkrétním případě se nepřiznání nároku jeví jako velmi tvrdé. Jinak řečeno, absenci ustanovení o zmírnění tvrdosti zákona nelze nahradit rozhodnutím soudu ve správním soudnictví.

Nález

Ústavního soudu České republiky (IV. senátu) ze dne 13. června 1996 sp. zn. IV. ÚS 264/95 ve věci ústavní stížnosti A.P. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze 13. 10. 1995 sp. zn. 7A 744/95 ve spojení s rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení z 1. 2. 1995 sp. zn. 265 419 463/B o zamítnutí žádosti o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle § 3 písm. b) zákona č. 217/1994 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce, ve znění zákona č. 77/1995 Sb.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí soudu, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení. Rozhodnutím správního orgánu byla zamítnuta žádost stěžovatelky o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle § 3 písm. b) zákona č. 217/1994 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky některým obětem nacistické perzekuce, ve znění zákona č. 77/1995 Sb., s odůvodněním, že nebyla pro účely citovaného zákona splněna podmínka, že manželství s postiženým existovalo v rozhodné době.

Spolu s touto ústavní stížností podala stěžovatelka podle § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh na zrušení ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) zákona č. 217/1994 Sb., ve znění zákona č. 77/1995 Sb., a to v části vyjádřené slovy „jejichž manželství s postiženým občanem existovalo v době jeho postižení“ a ustanovení § 5 odst. 2 téhož zákona v části vyjádřené slovy „ode dne účinnosti tohoto zákona“, neboť tato ustanovení podle jejího názoru zakládají jednak nerovnost takto postižených občanů v důstojnosti i právech, jednak jejich diskriminaci. Ústavní soud proto svým usnesením ze dne 18. 12. 1995 sp. zn. IV. ÚS 264/95 podle § 78 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. řízení přerušil a návrh postoupil k rozhodnutí plénu. O takto předloženém návrhu rozhodlo plénum Ústavního soudu dne 2. 4. 1996 sp. zn. Pl. ÚS 47/95 (nález Ústavního soudu č. 122/1996 Sb.), a to tak, že návrh zamítlo.

Předmětem ústavní stížnosti samotné je tvrzení stěžovatelky, že napadenými rozhodnutími byla porušena její ústavně zaručená základní práva, a to čl. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), který zaručuje rovnost občanů v důstojnosti i právech, čl. 3 Listiny zakazující diskriminaci v oblasti základních práv a svobod a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, který stanoví rovnost před zákonem a právo na stejnou ochranu bez jakékoli diskriminace. Namítaná porušení spatřuje stěžovatelka v tom, že její manžel J.P. by byl nepochybně postiženým občanem ve smyslu zákona č. 217/1994 Sb., ale odškodnění se nedočkal, neboť 7. 1. 1993 zemřel. Důsledky postižení nesla však celá rodina, protože v době nacistické okupace bránily tehdejší předpisy uplatňované na území Těšínska uzavřít smíšené manželství. Manželství proto

Z důvodu údržby našich serverů budou v úterý 28. 6. 2022 od 17:30 nedostupné naše služby. Plánovaná doba výpadku je jedna hodina. Omlouváme se.
Více informací

Nahrávám...
Nahrávám...