Nález 77/1998 SbNU, sv.11, K použití § 250f občanského soudního řádu ve znění platném do 30. dubna 1997
Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 11, nález č. 77
III. ÚS 207/97
K použití § 250f občanského soudního řádu ve znění platném do 30. dubna 1997
Soud postupem dle § 250f občanského soudního řádu, ve znění platném do 30. dubna 1997, neumožnil navrhovatelce předložit důkazy, o které opírá svá tvrzení, čímž byly porušeny principy spravedlivého procesu zaručené čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud nemůže posuzovat tvrzení (argumentaci) navrhovatele, aniž je zhodnotí (zaujme k nim postoj) obecný soud v řízení před ním konaném.
Nález
Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 25. června 1998 sp. zn. III. ÚS 207/97 ve věci ústavní stížnosti A. P. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 26. 3. 1997 sp. zn. 28 Ca 380/96, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu v Lounech - pozemkového úřadu o nepřiznání restitučního nároku a návrhu na zrušení zákona č. 143/1947 Sb., in eventum na zrušení § 1 a § 5 odst. 1 zákona č. 143/1947 Sb., a slov od 25. února 1948 v § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb.
I. Výrok
1. Rozsudek Městského soudu v Praze čj. 28 Ca 380/96-17 ze dne 26. 3. 1997 se zrušuje.
2. Návrh na zrušení zákona č. 143/1947 Sb., in eventum zrušení § 1 a § 5 odst. 1 zákona č. 143/1947 Sb. a § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., a to části věty od 25. února 1948, se odmítá.
II. Odůvodnění
Navrhovatelka podala ústavní stížnost, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 12. 6. 1997. Ústavní stížnost byla doplněna podáními doručenými Ústavnímu soudu dne 22. 9. 1997 a dne 17. 11. 1997, jakož i podáním ze dne 19. 6. 1998. Ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Městského soudu v Praze čj. 28 Ca 380/96-17 ze dne 26. 3. 1997, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu v Lounech, okresního pozemkového úřadu (dále jen pozemkový úřad) čj. 1507/96-R/4668/93/Ver ze dne 3. 9. 1996. Napadeným rozsudkem bylo podle názoru navrhovatelky porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina), čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen Úmluva) a čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen Pakt), její právo vlastnit majetek podle čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, její právo na rovné postavení a nediskriminování podle čl. 1 a 3 Listiny, čl. 26 Paktu a čl. 14 Úmluvy. Spolu s ústavní stížností podala navrhovatelka i návrh na zrušení zákona č. 143/1947 Sb. a in eventum návrh na zrušení části ustanovení § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., a to části věty in fine od 25. února 1948. Ústavní stížnost byla podána včas.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis 28 Ca 380/96 Městského soudu v Praze. Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že navrhovatelka se podáním ze dne 29. 1. 1993 domáhala, aby pozemkový úřad podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů a zákona České národní rady č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992…