dnes je 1.10.2022

Input:

Nález 106/2003 SbNU, sv. 30, K porušení zásady vyhledávací v řízení o stanovení výživného

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 30, nález č. 106

III. ÚS 737/02

K porušení zásady vyhledávací v řízení o stanovení výživného

Pro účel ústavněprávního posouzení věci nutno stanovit podmínky, za splnění kterých nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy má za následek porušení základních práv a svobod.

V řízení o ústavních stížnostech představují první skupinu případů, v nichž Ústavní soud ingeruje do rozhodovací činnosti obecných soudů, ty případy, ve kterých posuzuje skutečnost, zdali ve věci aplikovaná norma jednoduchého práva, sledující určitý ústavně chráněný účel, z pohledu principu proporcionality nabyla opodstatněně přednost před jinou normou jednoduchého práva, sledující dosažení jiného ústavně chráněného účelu [např. sp. zn. III. ÚS 256/01, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen „Sbírka rozhodnutí“), svazek 25, nález č. 37, a další].

Další skupinou jsou případy, v nichž nedochází ke konkurenci možné aplikace více norem jednoduchého práva, nýbrž jde o řešení otázky akceptace některé z několika interpretačních alternativ jedné určité normy jednoduchého práva (např. sp. zn. II. ÚS 22/94, sp. zn. III. ÚS 114/94, Sbírka rozhodnutí, svazek 4, nález č. 55; svazek 3, nález č. 9, a další).

Konečně třetí skupinou případů jsou v řízení o ústavních stížnostech případy svévolné aplikace normy jednoduchého práva ze strany obecného soudu, jíž schází smysluplné odůvodnění, resp. propojení s jakýmkoli ústavně chráněným účelem. Ilustrací jsou rozhodnutí Ústavního soudu, v nichž shledal porušení kogentní normy, resp. konstatoval, že právní závěr obecného soudu je „v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými a právními zjištěními, resp. z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývá“ (např. sp. zn. III. ÚS 84/94, sp. zn. III. ÚS 166/95, sp. zn. I. ÚS 401/98, sp. zn. II. ÚS 252/99, sp. zn. I. ÚS 129/2000, sp. zn. I. ÚS 549/2000, sp. zn. III. ÚS 346/01, sp. zn. III. ÚS 74/02, Sbírka rozhodnutí, svazek 3, nález č. 34; svazek 4, nález č. 79; svazek 13, nález č. 3; svazek 17, nález č. 15; svazek 19, nález č. 134; svazek 22, nález č. 63; svazek 25, nález č. 30; svazek 28, nález č. 126, a další).

V řízení o ústavních stížnostech lze tedy vyčlenit případy konkurence norem jednoduchého práva, konkurence interpretačních alternativ a konečně případy svévolné aplikace jednoduchého práva.

V posuzované věci dospěl Ústavní soud k závěru, dle něhož porušení zásady vyhledávací v občanském soudním řízení ze strany odvolacího soudu v předmětné věci vytvořilo reálnou překážku dosažení účelu tohoto řízení (§ 1 občanského soudního řádu ve spojení s § 85 až 87 zákona o rodině), pročež rozsudek odvolacího soudu nelze než kvalifikovat ve smyslu svévolné aplikace jednoduchého práva a tím porušení základního práva na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 3. července 2003 sp. zn. III. ÚS 737/02 ve věci ústavní stížnosti R. M. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze 4. 10. 2002 sp. zn. 8 Co 466/2002 a rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, pobočky ve Valašském Meziříčí, z 28.

Nahrávám...
Nahrávám...