č. 4517/2023 Sb. NSS, Rozšířený senát: lhůta pro podání dodatečného daňového přiznání na nižší daň
č. 4517/2023 Sb. NSS
Rozšířený senát: lhůta pro podání dodatečného daňového přiznání na nižší daň
k § 141 odst. 1 větě první a odst. 2 daňového řádu
Daňový subjekt je dle § 141 odst. 2 daňového řádu oprávněn podat dodatečné daňové přiznání na daň nižší ve lhůtě pro stanovení daně. Subjektivní lhůta stanovená v § 141 odst. 1 větě první daňového řádu (do konce měsíce následujícího po měsíci, ve kterém daňový subjekt zjistil, že daň má být vyšší než poslední známá daň) se pro podání dodatečného daňového přiznání na daň nižší nepoužije.
(Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2023, čj. 2 Afs 363/2019-50)
Prejudikatura: č. 1438/2008 Sb. NSS, č. 1778/2009 Sb. NSS, č. 3396/2016 Sb. NSS, č. 4170/2021 Sb. NSS, č. 4278/2022 Sb. NSS a č. 4329/2022 Sb. NSS; nález Ústavního soudu č. 30/1998 Sb.
Věc: ARGO LOGISTICS, s. r. o., proti Odvolacímu finančnímu ředitelství o daň z přidané hodnoty, o kasačních stížnostech žalobkyně.
V této věci šlo o posouzení právní otázky, zda pro podání dodatečného daňového přiznání na daň nižší platí vedle objektivní lhůty odpovídající lhůtě pro stanovení daně i lhůta subjektivní, jež by běžela do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž daňový subjekt zjistil, že daň má být nižší než poslední známá daň.
Žalobkyně podala dne 29. 9. 2016 k poštovní přepravě dodatečná daňová přiznání na nižší daň z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2008 a červenec 2008. Správci daně byla podání doručena dne 5. 10. 2016. Za den zjištění rozdílu oproti poslední známé dani žalobkyně označila 29. 9. 2016. Nesprávná výše dosud tvrzené a stanovené daně pro obě zdaňovací období měla být důsledkem toho, že žalobkyně nesprávně odvedla daň za plnění, která však neuskutečnila. Že plnění ve skutečnosti nebyla poskytnuta, se však dozvěděla až z odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 4. 2016, čj. 5 Cmo 31/2016-211, který nabyl právní moci dne 12. 7. 2016. Jednalo se o rozsudek ve věci právního sporu žalobkyně se společností ČD Cargo, a. s., v němž Vrchní soud v Olomouci na konci odůvodnění konstatoval, že pohledávky vyúčtované žalobkyní společnosti ČD Cargo na základě 4 faktur spadajících do uvedených zdaňovacích období neměly reálný podklad. Za tyto faktury nicméně žalobkyně v minulosti již odvedla DPH.
Finanční úřad pro hlavní město Prahu (správce daně) rozhodnutími ze dne 24. 2. 2017 zastavil doměřovací řízení zahájené podáním dodatečných daňových přiznání na nižší daňovou povinnost na dani z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2008 a červenec 2008. Shledal totiž, že v řízeních nebylo možné pokračovat pro zjevnou nepřípustnost podání dle § 106 odst. 1 písm. b) daňového řádu spočívající v pozdním podání dodatečných daňových přiznání na nižší daňovou povinnost.
Žalovaný rozhodnutí ze dne 20. 11. 2017 na základě odvolání žalobkyně změnil rozhodnutí správce daně tak, že nově byla doměřovací řízení zastavena nikoli podle § 106 odst. 1 písm. b) daňového řádu, nýbrž podle § 106 odst. 1 písm. e) téhož zákona. Důvodem pro zastavení řízení i v rozhodnutích žalovaného zůstala opožděnost podání dodatečného daňového přiznání na nižší daňovou…
