č. 2547/2012 Sb. NSS, Daňové řízení: opožděná žalobní námitka
č. 2547/2012 Sb. NSS
Daňové řízení: opožděná žalobní námitka
k § 31 odst. 9 a § 31 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků*) (v textu jen „daňový řád“)
k § 72 soudního řádu správního**)
Žalobní námitka vznesená po uplynutí zákonné lhůty, týkající se způsobu stanovení daně a tvrdící, že daň měla být stanovena pomůckami (§ 31 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků), je kvalitativně zcela odlišnou od námitky sice včas uplatněné, která se však týkala jednotlivých důkazních prostředků užitých v daňovém řízení při stanovení daňové povinnosti; není proto pouhým rozvinutím argumentace k námitce již dříve uplatněné a soud k ní nepřihlédne.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 7. 2011, čj. 1 Afs 41/2011-178)
Prejudikatura: č. 1723/2008 Sb. NSS a č. 1906/2009 Sb. NSS.
Věc: Marie F. proti Finančnímu ředitelství v Českých Budějovicích o daň z příjmů fyzických osob, o kasační stížnosti žalobkyně.
Finanční úřad v Blatné vydal dne 1. 10. 2009 tři rozhodnutí o dodatečném vyměření daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období let 2004-2006 společně s penále. Žalobkyně, jakožto právní nástupkyně zemřelého daňového subjektu Ing. Václava F., podala proti těmto rozhodnutím odvolání, jež žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 4. 2010 zamítl.
Proti rozhodnutí o odvolání podala žalobkyně žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích, který ji rozsudkem ze dne 2.10. 2010, čj. 10 Af 54/2010-68 zamítnul. Žalobkyně rozsudek krajského soudu napadla kasační stížností, o níž rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 1. 3. 2011, čj. 1 Afs 6/2011-114, tak, že uvedený rozsudek krajského soudu pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajskému soudu vytkl, že se nevypořádal s kvalitou a obsahem podání, jež mu bylo doručeno dne 29. 7. 2010. Žalobkyně jej označila jako rozšíření argumentace k žalobě a namítala v něm, že nad argumenty již v žalobě uvedené je nutné dát důraz na to, že její daňová povinnost měla být stanovena nikoliv dokazováním, ale použitím pomůcek. Nejvyšší správní soud proto uložil krajskému soudu, aby v dalším řízení zdůvodnil, zda označené podání považuje za rozšíření argumentů ke včas uplatněným žalobním bodům, anebo za zcela nový, v kontextu časové posloupnosti opožděný žalobní bod. Otázku posouzení podmínek pro použití pomůcek při stanovení daně ponechal Nejvyšší správní soud pro její neoddělitelnost od problematiky vlastního dokazování výše daně na posouzení krajskému soudu.
Krajský soud rozsudkem ze dne 13. 4. 2011, čj. 10 Af 54/2010-137, žalobu opět zamítl. V odůvodnění se nejprve zabýval namítaným porušením práva na spravedlivý proces, jehož se měl správce daně dopustit tím, že pokračoval v zahájené daňové kontrole i poté, co daňový subjekt zemřel, a vyžadoval plnění povinností zemřelého daňového subjektu po právních nástupkyních za situace, kdy tyto neměly o jeho podnikání žádné poznatky a vědomosti, a nemohly tedy účinně konzumovat práva daňového subjektu (§ 16 odst. 4 daňového řádu), čímž se dostaly do nerovného, předem diskvalifikujícího a diskriminačního postavení. K této námitce krajský soud zejména odkázal na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze…
