12.1.3.12 Ručení příjemce zdanitelného plnění
Ing. Zdeněk Morávek
Institut ručení plátce, který je příjemcem zdanitelného plnění, je obsažen v § 109 ZDPH. Tato úprava tedy vymezuje případy, kdy odběratel – plátce DPH ručí za daň, pokud by ji dodavatel neodvedl.
Plátce jako příjemce zdanitelného plnění ručí za nezaplacenou daň z tohoto plnění, pokud v okamžiku uskutečnění zdanitelného plnění nebo poskytnutí úplaty na takové plnění věděl nebo vědět měl a mohl, že:
a) daň uvedená na daňovém dokladu nebude úmyslně zaplacena, v tomto případě by se ale mělo jednat o situaci, kdy poskytovatel zdanitelného plnění od počátku měl úmysl daň nezaplatit, nikoliv o situace, že daň nezaplatil například z důvodu zhoršených ekonomických podmínek,
b) plátce, který uskutečňuje toto zdanitelné plnění nebo obdrží úplatu na takové plnění, se úmyslně dostal nebo dostane do postavení, kdy nemůže daň zaplatit, i v tomto případě tedy musí platit to, že poskytovatel se do tohoto postavení dostane úmyslně a transakce je od počátku prováděna s tímto úmyslem,
c) dojde ke zkrácení daně nebo vylákání daňové výhody.
V tomto případě tedy ZDPH pracuje s velmi složitým a, podle mého názoru, nejasným předpokladem, že plátce věděl, nebo vědět měl a mohl, toto ale správce daně musí příjemci zdanitelného plnění prokázat. Jak ovšem vyplývá z důvodové správy, z hlediska zavinění postačuje tzv. nevědomá nedbalost odběratele ohledně těchto skutečností, tj. zavinění je možné ve formě úmyslu, vědomé nedbalosti (věděl) nebo dokonce nevědomé nedbalosti (vědět měl a mohl). Ustanovení ZDPH je tak v tomto ohledu velmi přísné, to je nutné si uvědomit.
Doplňme, že v rámci externího připomínkového řízení bylo do důvodové zprávy dále doplněno, že z hlediska vymezení slovního spojení "vědět měl a mohl" je potřeba vyjít z doktríny trestního práva, neboť nevědomá nedbalost je upravena v ustanovení § 16 odst. 1 písm. b) TZ. To znamená, že uvedené ustanovení by mělo být aplikováno v případě, že plátce vzhledem k okolnostem a ke svým osobním poměrům vědět měl a mohl, že tyto skutečnosti nastanou.
ZDPH je tak v tomto ohledu velmi přísný, jelikož postihuje z hlediska trestního i občanského práva i tu nejmírnější formu zavinění. Příjemce zdanitelného plnění je sankcionován i v případě, že postupoval v souladu se zákonem o DPH, neúčastnil se podvodů realizovaných poskytovatelem, ale s ohledem na jeho kvalifikaci, zkušenosti a okolnosti případu měl vědět, že může dojít k některé situaci uvedené v tomto odstavci.
Další případy, kdy příjemce zdanitelného plnění ručí za neodvedenou daň, jsou vymezeny v § 109 odst. 2 ZDPH. Jedná se o případy, kdy úplata za toto plnění je:
a) bez ekonomického opodstatnění zcela zjevně odchylná od obvyklé ceny, tedy od ceny, která vychází z ceny podle zákona o oceňování majetku; je třeba si uvědomit, že odchylka může být na obě strany, tj. jak cena neobvykle vysoká, tak také neobvykle nízká, v obou případech bez ekonomického opodstatnění,
b) poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na účet vedený poskytovatelem platebních služeb mimo tuzemsko, nebo
c) poskytnuta zcela nebo zčásti bezhotovostním převodem na jiný účet než účet poskytovatele zdanitelného plnění, který je správcem daně zveřejněn způsobem umožňujícím dálkový přístup, a pokud úplata za toto plnění překračuje dvojnásobek částky podle zákona upravujícího omezení plateb v hotovosti, při jejímž…
