dnes je 29.3.2024

Input:

Smlouva o úvěru

7.4.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

4.11
Smlouva o úvěru

JUDr. Vladimíra Knoblochová

Právní úprava smlouvy o úvěru je obsažena v § 2395 až 2400 NOZ.

Předmět úvěru

Pro smlouvu o úvěru je charakteristické, že předmětem úvěru jsou výlučně peněžní prostředky. Na základě smlouvy o úvěru nelze poskytnout jiné věci, jak je to možné např. u zápůjčky (předmětem zápůjčky jsou věci druhově určené) či u výpůjčky (předmětem výpůjčky jsou věci individuálně určené, navíc tyto věci musí být nezuživatelné – viz § 499 a § 500 NOZ).

Forma smlouva

Občanský zákoník nestanoví pro smlouvu o úvěru žádnou formu, nemusí být tedy uzavřena písemně a je možné ji uzavřít i ústně, případně i konkludentně. Písemnou formu lze ale samozřejmě doporučit. Pokud by měla smlouva o úvěru obsahovat ujednání, pro které zákon vyžaduje písemnou formu, je třeba na to pamatovat (nicméně nový občanský zákoník již je velmi neformální a písemnou formu např. nevyžaduje ani pro smluvní pokutu). Smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, vyžaduje vždy písemnou formu – viz § 104 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů.

O poskytnutí úvěru lze vyhotovit i tzv. dlužní úpis, jehož úprava je obsažena v § 1952 NOZ.

Náležitosti smlouvy o úvěru

Smlouva o úvěru musí obsahovat kromě označení smluvních stran následující náležitosti:

  • závazek úvěrujícího poskytnout na žádost úvěrovaného v jeho prospěch peněžní prostředky,

  • určení výše peněžních prostředků, které mají být poskytnuty,

  • závazek úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit z nich úroky.

Úvěr je na rozdíl od zápůjčky tzv. konsenzuálním kontraktem, což znamená, že k uzavření smlouvy o úvěru stačí dohoda alespoň o uvedených náležitostech a nevyžaduje se, aby k poskytnutí peněžních prostředků skutečně došlo. K poskytnutí úvěru ani nemusí dojít, neboť ze zákona nevyplývá povinnost úvěrovaného o poskytnutí úvěru požádat (ledaže by si strany tuto povinnost sjednaly). Úvěrující je tedy povinen po dobu trvání smlouvy či jinou sjednanou dobu mít připravené peněžní prostředky ve sjednané výši, které je připraven poskytnout úvěrovanému.

Úplata za sjednání závazku poskytnout úvěr

Občanský zákoník neupravuje výslovně možnost sjednání úplaty za sjednání závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému úvěr. Dříve to bylo upraveno v § 499 ObchZ, podle kterého bylo možné za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky pouze tehdy, jestliže poskytování úvěru bylo předmětem podnikání věřitele. S ohledem na zásadu smluvní volnosti máme za to, že se lze v úvěrové smlouvě na takové úplatě dohodnout, přičemž není nezbytné, aby úvěrující, který si ve svůj prospěch takovou úplatu sjedná, měl v předmětu podnikání poskytování úvěru.

Úplatnost úvěru, úroky

Smlouva o úvěru je vždy úplatná, což znamená, že vždy je třeba z úvěru platit i úroky (na rozdíl od zápůjčky, která může být i bezúplatná). Pokud si smluvní strany výši úroků nesjednají, platí úvěrovaný úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, pak je úvěrovaný povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla úvěrovaného v době uzavření smlouvy (viz § 1802 NOZ).

Pokud si strany výslovně nesjednají, za jaké období se úroky sjednávají, pak se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období.

Společnost A čerpala úvěr od společnosti B. Ve smlouvě si strany sjednaly, že A je povinna platit úroky z úvěru ve výši 5 % a neuvedly za jaké období. V takovém případě jde o 5 % ročně, tj. 5 % p. a.

Při sjednávání výše úroků je třeba vždy vzít i v úvahu, že úroky nemohou být nepřiměřeně vysoké (tzv. lichevní úroky). V této souvislosti odkazujeme na ustanovení § 1796 NOZ, které upravuje tzv. lichvu. Podle tohoto ustanovení je neplatná smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Lichva samozřejmě může naplnit i skutkovou podstatu trestného činu.

Sjednané úroky tvoří v souladu s ustanovením § 513 NOZ příslušenství jistiny a obvykle sledují osud jistiny. Výjimkou je například délka promlčecí doby v případě, kdy je dluh uznán co do důvodu a výše v souladu s ustanovením § 2053 NOZ nebo byl přiznán rozhodnutím orgánu veřejné moci. V takovém případě občanský zákoník stanoví, že na jistinu a úrok přibylý do okamžiku uznání dluhu nebo po přiznání práva platí desetiletá promlčecí doba; pro úroky, které dospějí po uznání dluhu, nebo po přiznání práva se bude aplikovat tříletá promlčecí doba (viz § 642 NOZ).

Úroky z úroků

Občanský zákoník (na rozdíl od dřívější právní úpravy) umožňuje, aby si strany sjednaly úroky z úroků.

Splatnost úroků z úvěru

Smluvní strany by si především měly dohodnout, kdy jsou úroky splatné – zda např. každý rok nebo až se splacením úvěru či měsíčně apod. Pokud se strany nedohodnou, pak platí, že úroky jsou splatné spolu s jistinou. Pokud by ale lhůta pro vrácení jistiny byla delší než rok, jsou úroky splatné vždy ročně pozadu. V době, kdy má být vrácen zbytek jistiny, jsou splatné i úroky, které se jí týkají. V případě, že by poskytnuté peněžní prostředky měly být vráceny ve splátkách, máme za to, že jsou v den splatnosti každé splátky splatné i úroky z této splátky.

Omezení práva požadovat úrok

Občanský zákoník omezuje možnost požadovat úrok v případě, kdy věřitel (tedy úvěrující) otálí s uplatněním práva na zaplacení dluhu bez rozumného důvodu tak, že úroky činí tolik, co jistina. Pokud taková situace nastane, pozbývá v takovém případě ze zákona právo požadovat další úroky. Co bude považováno za "rozumný důvod" bude vždy na konkrétním posouzení dané situace (např. se domníváme, že může jít o situaci, kdy strany intenzivně jednají o smírném vyřešení věci, když úvěrovaný ujišťuje

Nahrávám...
Nahrávám...