Nález 37/2006 SbNU, sv.40, K právu obviněného účastnit se odvolacího řízení

Výrok

I. Postupem nerespektujícím čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, vedoucím k vynesení usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.9. 2005 sp. zn. 3 Tdo 701/2005 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2004 sp. zn. 3 To 984/2004, bylo porušeno základní právo stěžovatele na obhajobu garantované čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

II. Tato rozhodnutí se proto ruší.

III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění

I.

Stěžovatel svou ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 18. 11. 2005, napadl shora citované rozsudky obecných soudů.

Z obsahu ústavní stížnosti plyne, že stěžovatel spatřuje v trestním řízení před obecnými soudy porušení svých základních práv zaručených Ústavou České republiky (dále jen „Ústava“) a Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Konkrétně byla dle stěžovatele zasažena práva plynoucí z čl. 1 a 90 Ústavy, čl. 2, 3, 4, čl. 8 odst.2 a čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i práva plynoucí z čl. 6 odst. 2 Úmluvy o ochraně základních práv a svobod. Stěžovatel uvedl, že byl coby člen statutárního orgánu společnosti U., a. s., uznán vinným ze spáchání trestného činu dle § 147 odst. 1 trestního zákona, když svým zaměstnancům srazil ze mzdy pojistné na veřejné zdravotní pojištění, sociální zabezpečení, státní politiku zaměstnanosti a zálohy na daň z příjmů, avšak příslušné částky oprávněným institucím neodvedl. Přitom se hájil, že se společnosti nepodařilo naplnit tři ze čtyř podnikatelských záměrů, čímž se dostala do platební neschopnosti a nemohla příslušné odvody realizovat. Danou situaci se stěžovatel snažil řešit splátkovými kalendáři s oprávněnými institucemi i vhodným vedením obchodní politiky, ovšem v plné míře se mu dostát…