dnes je 25.6.2022

Input:

Nález 30/2002 SbNU, sv. 25, K dokazování v trestním řízení; K vypracování znaleckého posudku v rozporu se zákonem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 25, nález č. 30

III. ÚS 346/01

K dokazování v trestním řízení
K vypracování znaleckého posudku v rozporu se zákonem

1. Smyslem a účelem zásady přípustnosti dokazování toliko po zahájení trestního stíhání je zejména garantovat práva obviněného na obhajobu (§ 165 trestního řádu) již v přípravném řízení, a to za situace, kdy trestní řád umožňuje v hlavním líčení akceptovat důkazy provedené v řízení přípravném. Jinými slovy, akceptuje-li trestní řád pro rozhodnutí ve věci samé provedení důkazu mimo hlavní líčení, musí takové provedení důkazu garantovat právo na obhajobu a zásadu kontradiktornosti řízení v míře srovnatelné s kautelami provádění důkazů v hlavním líčení.

2. Vypracuje-li znalec posudek za podmínek, jež odporují zákonu, jeho opětovné přibrání k témuž znaleckému posouzení zakládá důvodnou pochybnost o jeho podjatosti s ohledem na jeho poměr k věci, jež je dána skutečností, že ve věci již názor vyjádřil, a to za podmínek rozporných se zákonem.

3. Z pohledu ústavněprávního nutno stanovit podmínky, za jejichž splnění nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy má za následek porušení základních práv a svobod. Ústavní soud spatřuje tyto podmínky v následujících okolnostech: Základní práva a svobody v oblasti jednoduchého práva působí jako regulativní ideje, pročež na ně obsahově navazují komplexy norem jednoduchého práva. Porušení některé z těchto norem, a to v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. přepjatý formalismus), pak zakládá dotčení v základním právu a svobodě.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 14. března 2002 sp. zn. III. ÚS 346/01 ve věci ústavní stížnosti B. J. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě z 6. 3. 2001 sp. zn. 6 To 567/2000 a rozsudku Okresního soudu v Bruntále z 26. 9. 2000 sp. zn. 2 T 95/2000, jimiž byl stěžovatel uznán vinným trestným činem zvýhodňování věřitele podle § 256a odst. 1 trestního zákona.

I. Výrok

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. března 2001 sp. zn. 6 To 567/2000 a rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 26. září 2000 č. j. 2 T 95/2000-207 se zrušují.

II. Odůvodnění

1. Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 5. 6. 2001, tj. ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatel domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 3. 2001 sp. zn. 6 To 567/2000 a rozsudku Okresního soudu v Bruntále ze dne 26. 9. 2000 č. j. 2 T 95/2000-207. Uvedenými rozhodnutími obecných soudů se cítí být dotčen v základních právech plynoucích z čl. 2 odst. 3 a 4, čl. 90, čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Z obsahu spisu Okresního soudu v Bruntále sp. zn. 2 T 95/2000, jejž si Ústavní soud vyžádal, jakož i z příloh ústavní stížnosti bylo zjištěno následující:

Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 26. 9. 2000 č. j. 2 T 95/2000-207 byl stěžovatel uznán vinným, že

Z důvodu údržby našich serverů budou v úterý 28. 6. 2022 od 17:30 nedostupné naše služby. Plánovaná doba výpadku je jedna hodina. Omlouváme se.
Více informací

Nahrávám...
Nahrávám...