Nález 176/2006 SbNU, sv.43, K povinnosti odvolacího soudu umožnit účastníkovi řízení skutkově a právně argumentovat

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 43, nález č. 176

I. ÚS 173/06

K povinnosti odvolacího soudu umožnit účastníkovi řízení skutkově a právně argumentovat

Ústavní soud poukazuje především na skutečnost, že stěžovatel je osobou omezenou ve způsobilosti k právním úkonům, a při jednání, kde se jednalo o pro něho zásadní otázku, nebyl účasten nikdo, kdo by mohl jeho práva chránit. K tomu došlo v situaci, kdy odvolací soud posoudil po právní stránce věc zcela odlišně, než byl původní právní názor prvoinstančního soudu. Je sice pravda, že opatrovník stěžovatele o odročení jednání nepožádal, leč podle dosavadního průběhu jednání mohl stěží předpokládat, že dojde ke změně právního hodnocení předmětné věci odvolacím soudem.

Stěžovatel v této souvislosti namítal, že jej ani soud prvního stupně ani soud odvolací nepoučily o možném jiném právním posouzení věci než podle jeho právního názoru (§ 118a odst. 2 občanského soudního řádu). Toto ustanovení zakotvuje princip předvídatelnosti soudního rozhodnutí. Krajský soud proti tomu namítl, že uvedený předpis dopadá jen na případy, kdy je příslušný účastník u jednání soudu přítomen. Tomu gramatický výklad citovaného předpisu zajisté nasvědčuje. Vtéto konkrétní souzené věci však měl krajský soud - podle přesvědčení Ústavního soudu - vzít v úvahu zcela specifickou situaci spočívající zejména v tom, že stěžovatel je osobou s omezenou způsobilostí kprávním úkonům, a přes jeho nepřítomnost mu proto měl poučení podle § 118a odst. 2 občanského soudního řádu vhodným způsobem poskytnout (písemně či po odročení jednání). To se však nestalo.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů - ze dne 3. října 2006 sp. zn. I. ÚS 173/06 ve věci ústavní stížnosti V. M., zastoupeného opatrovníkem JUDr. E. Z., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích č. j. 23 Co 274/2005-65 ze dne 8. 12. 2005, kterým bylo stěžovateli uloženo zaplatit vedlejšímu účastníkovi L. M. peněžitou částku s úrokem z prodlení.