dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 145/2009 SbNU, sv.53, K povinnosti obecných soudů rozhodovat o náhradě za protiústavní omezení vlastnického práva v podobě regulace nájemného

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 53, nález č. 145

I. ÚS 3241/07

K povinnosti obecných soudů rozhodovat o náhradě za protiústavní omezení vlastnického práva v podobě regulace nájemného

Žaloby pronajímatelů (vlastníků bytů) na náhradu škody vůči státu [opírající se o zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád)], jež měla vzniknout v důsledku dlouhodobé protiústavní nečinnosti Parlamentu spočívající v nepřijetí zvláštního právního předpisu vymezujícího případy, ve kterých je pronajímatel oprávněn jednostranně zvýšit nájemné, úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu a změnit další podmínky nájemní smlouvy [nález Ústavního soudu ze dne 28. února 2006 sp. zn. Pl. ÚS 20/05 (N 47/40 SbNU 389; 252/2006 Sb.)], jsou obecné soudy povinny posoudit z hlediska práva na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a v tomto smyslu poskytnout účastníkům řízení procesní prostor, aby se mohli vyjádřit k uvedené změně právního posouzení. Nárok vůči státu na náhradu za nucené omezení vlastnického práva podle čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod má subsidiární charakter vůči nároku pronajímatele bytu proti nájemci na zvýšení nájemného jen za dobu počínající dnem podání žaloby. Za dobu, která tomuto dni předchází, může pronajímatel bytu uplatnit svůj nárok na náhradu za nucené omezení vlastnického práva proti státu přímo.

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera - ze dne 16. června 2009 sp. zn. I. ÚS 3241/07 ve věci ústavní stížnosti JUDr. R. V. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. května 2005 č. j. 22C 190/2004-34, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. září 2005 č. j. 20 Co 312/2005-52 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2007 č. j. 25 Cdo 3098/2005-61, jimiž byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba na náhradu škody vůči státu, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1, Městského soudu v Praze a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení a České republiky - Ministerstva financí jako vedlejšího účastníka řízení.

Výrok

I. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 5. 2005 č. j. 22C 190/2004-34 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2005 č. j. 20 Co 312/2005-52 byla porušena stěžovatelčina práva na ochranu majetku a na soudní ochranu zakotvená v čl. 11 a v čl. 36 odst.1 Listiny základních práv a svobod a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 5. 2005 č. j. 22C 190/2004-34 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2005 č. j. 20 Co 312/2005-52 se zrušují.

III. Návrh na zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2007 č. j. 25 Cdo 3098/2005-61 se odmítá.

IV. Návrhu stěžovatelky na přiznání nákladů řízení se nevyhovuje.

Odůvodnění

I.

1. Stěžovatelka brojí ústavní stížností proti shora označeným

Nahrávám...
Nahrávám...