Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 793

 Nahoru[Zahájení řízení o popření otcovství soudem]

Ustanovení § 793 se na první pohled může jevit podobné předchozímu ustanovení § 792 tím, že zakládá zvláštní oprávnění soudu ve věcech popírání otcovství. Obě ustanovení se však zásadním způsobem liší svým účelem. Zatímco ustanovení § 792 směřuje k odstranění možné tvrdosti zákona spočívající v úpravě prekluzivních popěrných lhůt oprávněných osob (matky a matrikového otce), ustanovení § 793 směřuje k odstranění z hlediska dítěte a biologického otce (ale též z hlediska obecné akceptovatelnosti) nepřijatelných právních následků určení otcovství tzv. druhou domněnkou, tj. souhlasným prohlášením matky a matrikového otce (srov. ustanovení § 779). Ustanovení § 793 tedy nijak nesouvisí s popěrnými lhůtami. Oprávnění soudu zahájit řízení podle ustanovení § 793 není žádnou prekluzivní lhůtou limitováno; může být využito předtím, než uplynou popěrné lhůty oprávněným osobám, ale též potom, co tyto lhůty uplynou. Určující je, kdy soud zjistí skutečnosti, v nichž spatřuje důvod pro postup podle ustanovení § 793. Běh času zde může mít význam toliko jako faktor ovlivňující zájem dítěte, který se v čase vyvíjí.

Ustanovení § 793 historicky navazuje na ustanovení § 62a ZR ve znění účinném od 1. 8. 1998, které zakládalo oprávnění nejvyššího zástupce podat návrh na popření otcovství matrikového otce, jehož (právní) otcovství bylo určeno druhou domněnkou, avšak který nemůže být (biologickým) otcem dítěte, a to za podmínky, že podání tohoto návrhu bylo ve zřejmém zájmu dítěte a současně v souladu s ustanoveními zaručujícími základní lidská práva. Podmínky pro zahájení řízení tedy byly obdobné jako nyní v ustanovení § 793, se dvěma výjimkami: Zaprvé, oprávnění iniciovat řízení o popření otcovství bylo přesunuto z nejvyššího státního zástupce na soud (stejně jako v případě ustanoven § 792). Zadruhé, návrh podle ustanovení § 62a ZR mohl být podán pouze před uplynutím lhůty stanovení pro popření otcovství. Tento časový limit již v ustanovení § 793 stanoven není, což je – s ohledem na účel tohoto ustanovení, tj. ochrany zájmů dítěte navzdory aktivitě matky a matrikového otce a autonomii jejich vůle – jednoznačně nutno hodnotit kladně.

Podmínky pro zahájení řízení podle ustanovení § 793

Podle ustanovení § 793 soud řízení o popření otcovství může zahájit i bez návrhu, jestliže:

a) otcovství bylo určeno souhlasným prohlášením matky a matrikového otce,

b) ale matrikový otec nemůže být biologickým otcem,

c) vyžaduje-li to zřejmý zájem dítěte a

d) mají-li být naplněna ustanovení zaručující základní lidská práva.

Pokud jde o první podmínku [uvedenou sub a)], tato zřejmě nebude vzbuzovat žádné pochybnosti. Stejně tak druhá podmínka [uvedená sub b)]. Vyloučení biologického otcovství matrikového otce bude dáno nejčastěji diagnostikou pomocí znaleckého posudku z oblasti profilování DNA, nelze ovšem vyloučit ani jiný způsob, který bude s praktickou jistotou vylučovat biologické otcovství. Vyhotovení znaleckého posudku nicméně bude problematické v situaci, kdy matka a matrikový otec nebudou spolupracovat a neposkytnou k jeho vyhotovení nutnou součinnost, neboť posudek, z něhož by bylo lze učinit závěr o vyloučení biologického otcovství matrikového otce, by podle doslovné dikce ustanovení § 793 měl být být vyhotoven předtím, že soud řízení podle ustanovení § 793 zahájí (závěry tohoto znaleckého posudku by měly být podkladem pro úvahu o případném zahájení řízení). Před zahájením řízení ovšem soud nemůže účastníkům ukládat povinnosti, zde povinnost poskytnout součinnost znalci. Nebude-li součinnost poskytnuta, nezbyde, než závěr o vyloučení biologického otcovství matrikového otce učinit z jiných okolností. Z toho, co Ústavní soud uvedl jako obiter dictum v nálezu ze dne 11. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 1467/18, se nicméně zdá, že patrně Ústavní soud připustil možnost zahájení řízení soudem podle ustanovení § 793 a teprve následné vypracování (a dokazování) pomocí znaleckého posudku. Tento postup by řešil problematiku možnosti uložit povinnost podrobit se znaleckému zkoumání matce a matrikovému otci. Soud nicméně v usnesení o zahájení řízení bude muset pečlivě odůvodnit, v čem spatřuje splnění podmínky uvedené sub b), tj. vyloučení biologického otcovství matrikového otce.

Více prostoru pro vážení individuálních okolností v dané věci ovšem dávají druhé dvě podmínky, tj. zřejmý zájem dítěte [podmínka uvedená sub c)] a naplnění ustanovení zaručující základní lidská práva [podmínka uvedená sub d)]. Obě tyto podmínky budou zpravidla působit konvergentně. S jejich splněním obvykle souvisí důvod, pro který došlo k určení právního otcovství druhou domněnkou odchylně od biologické reality. Matka a matrikový otec takto obvykle postupují v případě, kdy se snaží obejít určitou právní úpravu (typicky osvojení, případně též s mezinárodním prvkem, snaha získat oprávnění k pobytu na území České republiky apod.), ale může jít též o projev animozity či jiný nevhodný postoj matky ve vztahu k biologickému otci dítěte. Všechny tyto okolnosti se určením otcovství druhou domněnkou negativně promítají ve vztahu k dítěti. Určením otcovství druhou domněnkou v právě popsaných případech matka a/nebo matrikový otec sledovali své zájmy, nikoli však zájmy dítěte. Nemůže být v souladu se zájmem dítěte, aby právní otcovství k němu bylo určeno v závislosti na potřebách (zájmech) matky a matrikového otce. Nelze dítě - jako člověka nadaného mj. právy a lidskou bytost vůbec - degradovat na prostředek k obcházení práva ze strany matky a matrikového otce, k realizaci jejich zájmů atd. Srov. též zásadu ex iniuria ius non oritur.

Napravením závadného stavu nastoleného souhlasným prohlášením o otcovství v rozporu s biologickou realitou zde dojde k naplnění ustanovení zaručujících základní lidská práva, a to zejména dítěte, což ostatně konstatuje též Důvodová zpráva¹ (zejména právo znát svůj biologický původ, srov. ustanovení § 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, právo na respektování soukromého a rodinného života podle ustanovení čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod aj.). Může však současně jít též o ochranu práv matky, která mohla prohlášení o otcovství učinit pod tlakem okolností, v obtížné finanční situaci apod., případně biologického (domnělého) otce dítěte. Na rozdíl od matky ovšem dítě ani biologický (domnělý) otec nemají popěrné právo jako prostředek k nápravě, a proto postup podle ustanovení § 793 je v jejich případě jedinou možností nápravy (nepočítaje popěrné právo matky a matrikového otce, která jsou zcela mimo jejich dispozici).

Všechny shora uvedené podmínky musí být splněny kumulativně. Navíc, stejně jako v případě ustanovení § 792, i komentované ustanovení je formulováno tak, že zakládá oprávnění, nikoli povinnost soudu zahájit řízení o popření otcovství. Na zahájení řízení tedy není právní nárok.

Možnost korigovat otcovství určené první domněnkou, jestliže je biologické otcovství vyloučeno

Nabízí se samozřejmě otázka, zda k určení právního otcovství v rozporu s biologickou realitou (obvykle z týchž či obdobných důvodů, jak shora uvedeny u druhé domněnky) nemůže dojít též první domněnkou a zda není namístě i v tomto případě poskytnout ochranu dítěti obdobně jako v ustanovení § 793. Zde je nutno říci, že jde (snad) spíše o teoretickou úvahu, neboť důsledky uzavření manželství (mj. z majetkového hlediska, co do výživného, dědického práva aj.) jsou pro matku a matrikového otce podstatně závažnější než prohlášení o otcovství. Pokud tedy někdo založením okolností vedoucích k domněnce určení otcovství sleduje jiné zájmy než soulad biologického a právního stavu, zpravidla postupuje podle ustanovení § 779. Nicméně pokud by teoreticky skutečně bylo uzavřeno manželství za účelem určení otcovství k dítěti první domněnkou v rozporu s biologickou realitou, dovozujeme, že by bylo možné tento nežádoucí stav napravit cestou určení neexistence manželství (srov. ustanovení § 677 a násl.), což by mělo za následek též rozhodnutí o otcovství ke "společnému" dítěti (srov. ustanovení § 679 odst. 1).

Důsledky pro výkon rodičovské odpovědnosti

Jestliže soud zahájí řízení podle ustanovení § 793 věta první, lze s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat následné popření otcovství matrikového otce, jehož otcovství bylo určeno druhou domněnkou. Za této situace zákon dává soudu další oprávnění, a to pozastavit výkon rodičovské odpovědnosti matrikového otce (srov. ustanovení § 793 věta druhá).

Nutno zdůraznit, že jde o pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti, nikoli její zbavení. Matrikový otec je tedy nadále nositelem rodičovské odpovědnosti, ale nemůže ji vykonávat, tj. nemůže vykonávat jednotlivá práva a povinnosti uvedená v ustanovení § 858. K zániku rodičovské odpovědnosti (ovšem s účinky ex nunc, jde-li o právní jednání učiněná před popřením otcovství v zákonném zastoupení dítěte, srov. ustanovení § 895) a též zániku vyživovací povinnosti matrikového otce k dítěti dojde teprve v případě pravomocného rozhodnutí soudu, jímž je otcovství matrikového otce popřeno.

Pro rozhodnutí o pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti jsou určující zájmy dítěte (srov. ustanovení § 866). K pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti srov. dále ustanovení § 869 odst. 1.

Jestliže dojde k pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti matrikového otce, vykonává ji nadále výlučně matka (srov. ustanovení § 878 odst. 1). Pokud by ani matka nemohla vykonávat rodičovskou odpovědnost v plném rozsahu, bylo by nutno dítěti jmenovat poručníka (srov. ustanovení § 878 odst. 2). Stojí za povšimnutí, že možnost pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti je soudu dána pouze u řízení zahájeného podle ustanovení § 793, resp. ustanovení § 419 ZŘS, nikoli však u řízení o popření otcovství zahájeného na návrh (podle ustanovení § 417). Rovněž zde se promítají zvláštní okolnosti a závažné důvody, pro které soud řízení o popření otcovství zahajuje ex offo.

Konečně, případné pozastavení výkonu rodičovské odpovědnosti nemá vliv na trvání vyživovací povinnosti matrikového otce k dítěti, neboť vyživovací povinnost a právo na výživné nejsou součástí rodičovské odpovědnosti (srov. ustanovení § 859 a též ustanovení § 869 odst. 2).

Procesní souvislosti

Dospěje-li k závěru, že k tomu jsou splněny podmínky podle ustanovení § 793, soud zahájí řízení o popření otcovství usnesením, proti němuž není odvolání přípustné (srov. ustanovení § 13 odst. 3 ZŘS). Procesní úprava zde v podstatě kopíruje hmotněprávní (srov. ustanovení § 419 ZŘS). Závěr o splnění podmínek pro zahájení řízení podle ustanovení § 793 si může soud učinit na základě podnětu i ze skutečností, které zjistí v rámci své…