Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 441

 Nahoru[Smluvní zastoupení - vznik a forma plné moci]

"Institut zastoupení obecně slouží k řešení situací, kdy nějaká osoba (fyzická – člověk, i právnická) nemůže sama právně jednat (zákonné zastoupení a opatrovnictví), nebo sama právně jednat z rozličných důvodů nechce (smluvní zastoupení)."¹

Komentované ustanovení se vztahuje pouze na zastoupení smluvní.

V ObčZ bylo smluvní zastoupení nesprávně označováno jako "zastoupení na základě plné moci". Nesprávnost spočívala v tom, "že právní důvod vzniku tohoto zastoupení představuje smlouva o zastoupení, nikoli plná moc".²

Dohoda o zastoupení

Smluvní zastoupení vzniká ujednáním stran, tj. v okamžiku, kdy zástupce a zastoupený spolu uzavřou dohodu o zastoupení. "Ať již taková dohoda bude označena jakkoliv, použijí se na ni ve smyslu § 1746 odst. 1 zpravidla zákonná ustanovení o smlouvě příkazní dle § 2430 a násl."³ Dohodou o zastoupení se zmocněnec zavazuje zastupovat zmocnitele; zmocněnec a zmocnitel si mohou v dohodě o zastoupení dohodnout rozsah zastoupení a taktéž podmínky, za nichž bude zastoupení vykonáváno. Pro vznik dohody o zastoupení (příkazní smlouvy) zákon nevyžaduje žádnou speciální právní formu; může tak být udělena i ústně či konkludentním jednáním (udělením plné moci).

Vznik zastoupení bez dohody o zastoupení

Doplňkově je třeba uvést, že k platnému zastoupení může dojít v souladu s § 444 i v případech, kdy mezi zástupcem a zastoupeným neexistuje dohoda o zastoupení. Ustanovení § 444 chrání dobrou víru třetí osoby v případech, kdy u ní sám zastoupený vyvolal domněnku, že někoho jiného zmocnil k právnímu jednání, přičemž se rozlišují dva případy:

−případ, kdy zastoupený pouze vyvolal domněnku, že zmocnil někoho jiného k právnímu jednání, ačkoliv vztah ze zastoupení vůbec neexistuje,

−případ, kdy zmocnitel dal třetí osobě najevo, že zmocněnce zmocnil k určitému právnímu jednání, přičemž následně došlo k zániku takového zmocnění a třetí osoba se o zániku nedozvěděla.

Blíže k této problematice výklad k § 444.

Plná moc

Zastoupení tedy nevzniká udělením plné moci, neboť "plná moc má funkci jen jako potvrzení zastoupeného o tom, že zastoupení bylo ujednáni a vzniklo".⁴ Plná moc je tedy jednostranným právním jednáním zmocnitele, určeným třetí osobě (třetím osobám), v němž zmocnitel prohlašuje, že si zvolil zmocněnce, aby ho zastupoval v rozsahu uvedeném v této plné moci; plná moc z hlediska obsahu právního jednání představuje osvědčení (průkaz) o zastoupení vzniklém na základě dohody o zastoupení či zmocnění (upraveno podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 21 Cdo 5429/2007). "Praktickým důsledkem výše uvedeného je závěr, že plná moc nemusí být ‚přijata‚ (podepsána) zmocněncem (není třeba tzv. akceptační doložky)."⁵ Například soudy však mohou požadovat ověření, zda zmocněnec opravdu plnou moc přijal (k tomu např. usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2009, sp. zn. IV. ÚS 2706/09, uvedené pod textem).

Toto pojetí smluvního zastoupení odpovídá i stávající judikatuře.

Judikatura

Nález Ústavního soudu ČR…