č. 2230/2011 Sb. NSS, Řízení před soudem: závaznost nálezů Ústavního soudu
č. 2230/2011 Sb. NSS
Řízení před soudem: závaznost nálezů Ústavního soudu
Daňové řízení: počátek běhu prekluzivní lhůty
k § 47 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném do 31. 12. 2009*) (v textu jen daňový řád)
k § 17 odst. 1 soudního řádu správního
Chce-li se tříčlenný senát odchýlit od názoru vysloveného v obdobné právní věci Ústavním soudem, musí tak učinit výslovně, jednoznačně a předestřením konkurujících právních úvah. Pokud již existuje předchozí a s názorem Ústavního soudu souladná judikatura Nejvyššího správního soudu, musí věc podle § 17 odst. 1 s. ř. s. předložit rozšířenému senátu.
(Podle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2011, čj. 1 Afs 27/2009-98)
Prejudikatura: č. 1723/2008 Sb. NSS, č. 1833/2009 Sb. NSS a č. 1948/2009 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 16/2005 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 252/2004), č. 68/2007 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 613/06), č. 190/2007 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 301/05), č. 211/2008 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 1611/07) a č. 126/2009 Sb. ÚS (sp. zn. Pl. ÚS 9/06).
Věc: Marian H. proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z příjmů a daň z přidané hodnoty, o kasační stížnosti žalobce.
Finanční úřad ve Veselí nad Moravou platebními výměry ze dne 6.12. 2005 dodatečně vyměřil žalobci daň z příjmů za zdaňovací období roku 1998, 1999 a 2000 a daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 1998 až 2. čtvrtletí roku 2001. Žalobce podal proti těmto platebním výměrům odvolání, které žalovaný rozhodnutími ze dne 26. 10. 2006 zamítl.
Žalobce podal proti rozhodnutím žalovaného žalobu u Krajského soudu v Brně, který ji rozsudkem ze dne 11. 11. 2008 zamítl.
Žalobce (stěžovatel) podal proti tomuto rozsudku kasační stížnost.
O kasační stížnosti rozhodující první senát dospěl při předběžné poradě k názoru, že řízení před soudem bylo zatíženo vadami, k nimž musí přihlédnout z moci úřední i bez návrhu účastníka řízení (§ 109 odst. 2 a 3 s. ř. s.). K uvedenému závěru dospěl poté, co věc posoudil ve světle nálezu Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1611/07, č. 211/2008 Sb. ÚS, jímž byl překonán dosavadní právní názor, že daňová povinnost se dle § 47 daňového řádu prekluduje po uplynutí tří let od konce roku, ve kterém daňový subjekt podal nebo měl podat daňové přiznání (model 3+1). Podle názoru Ústavního soudu propadná lhůta dle § 47 odst. 1 daňového řádu běží nikoli od data, kdy je daňový subjekt povinen podat daňové přiznání, ale od konce zdaňovacího období, za něž se daňové přiznání podává (model 3+0). Tento názor Ústavního soudu pak Nejvyšší správní soud převzal v řadě svých rozhodnutí. (Označení 3+1 či 3+0 bude nadále v textu pro zjednodušení používáno, přičemž číslovka 1 v případě daně z přidané hodnoty neznamená 1 rok, ale 1 zdaňovací období, kterým je u této daně měsíc nebo čtvrtletí.)
Posouzení běhu prekluzivní lhůty je s ohledem na zahájení daňové kontroly dne 25. 2. 2002 i s ohledem na dobu pravomocného doměření daně významné pro výsledek kasačního řízení.
Na základě výkladu § 47 daňového řádu Ústavním soudem a navazujících rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, první senát zaujal názor, že v předložené věci…