č. 2567/2012 Sb. NSS, Daňové řízení: přezkum rozhodnutí o určení penále

Dne 7. 10. 2010 vydal žalovaný dodatečný platební výměr na daň z příjmů právnických osob a současně dodatečný výměr na zrušení daňové ztráty z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2007. Jím byla žalobci doměřena daň ve výši 0 Kč a zároveň mu byla podle § 46 odst. 7 daňového řádu z roku 1992 dodatečně zrušena daňová ztráta v částce 94 884 068 Kč. Současně mu bylo tímtéž rozhodnutím předepsáno podle § 37b odst. 1 písm. c) téhož zákona penále ve výši 5 % z částky dodatečně snížené daňové ztráty, tj. v částce 4 744 203 Kč. Součástí rozhodnutí bylo poučení, podle něhož proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání podle § 48 daňového řádu z roku 1992, ovšem v odvolání lze podle § 46 odst. 8 téhož zákona s přihlédnutím k § 38n odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, napadat jen doměřený rozdíl na daňovém základu a na dani a zrušenou daňovou ztrátu.

Žalobce napadl toto rozhodnutí žalobou ke Krajskému soudu v Plzni, jejíž podání odůvodnil tím, že proti výroku o určení povinnosti uhradit penále není v rámci daňového řízení žádný opravný prostředek. Žalobce spatřoval v napadeném dodatečném platebním výměru porušení práva na spravedlivý proces, neboť vyměření penále bylo nespravedlivé a nesouladné s čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.; dále jen „Úmluva“), jehož podmínky mělo splňovat, neboť i daňové penále je podle žalobce „trestním obviněním“ podle tohoto článku. Žalobce přitom nedostal šanci se proti této sankci hájit, při jejím ukládání nebylo zkoumáno jeho zavinění a byla uložena navzdory tomu, že vyměřením původní daňové ztráty státu…