č. 2066/2010 Sb. NSS, Daňové řízení: prominutí daně

Správce daně k žádosti žalobkyně rozhodl dne 6. 2. 2006 podle § 55a zákona o správě daní a poplatků, o částečném prominutí penále ve výši 40 386 Kč, jež vzniklo v souvislosti s opožděnou úhradou daně z přidané hodnoty za zdaňovací období 7/2000 až 12/2002. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení tohoto rozhodnutí.

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, usnesením ze dne 25. 10. 2006, čj. 59 Ca 55/2006-40, žalobu odmítl, protože dospěl k závěru, že napadeným správním rozhodnutím nebyla zkrácena veřejná subjektivní práva žalobkyně. Správní žalobou se totiž lze podle § 65 s. ř. s. domáhat zrušení pouze takových rozhodnutí správního orgánu, jimiž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti, nestanoví-li soudní řád správní nebo zvláštní zákon jinak. V dané věci tomu tak nebylo. Napadené správní rozhodnutí je založené na zákonem poskytnutém oprávnění k „absolutní volné úvaze“, která zásadně není předmětem soudního přezkumu. S ohledem na dikci uvedeného ustanovení zákona o správě daní a poplatků, jakož i s ohledem na nález Ústavního soudu ze dne 16. 3. 2006, sp. zn. IV. ÚS 49/04, proto nutno dovodit, že rozhodnutí o prominutí příslušenství daně není rozhodnutím o věci samé, nezasahuje se jím do hmotněprávní pozice žalobkyně, a jako takové jej nelze podřadit legislativní zkratce „rozhodnutí“ ve smyslu § 65 s. ř. s. Jeho přezkoumání soudem ve správním soudnictví je podle § 70 písm. a) s. ř. s. vyloučeno, a proto krajský soud žalobu podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve vazbě na § 68 písm. e) s. ř. s. usnesením odmítl jako nepřípustnou.

Proti tomuto usnesení krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. Stěžovatelka namítla, že rozhodnutí o prominutí daně či jejího příslušenství, z důvodů nesrovnalostí vyplývajících z uplatňování daňových zákonů, není pouhým dobrodiním zákona. V jejím případě má na prominutí daně či jejího příslušenství právní nárok. Nelze akceptovat úvahu krajského soudu o tom, že…