č. 2025/2010 Sb. NSS, Daň z převodu nemovitostí: osvobození od daně
č. 2025/2010 Sb. NSS
Daň z převodu nemovitostí: osvobození od daně
k § 20 odst. 6 písm. e) zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění zákona č. 322/1993 Sb.
I. V případě, kdy je do základního kapitálu obchodní společnosti vkládán podnik či jeho část, stanoví se hodnota tohoto vkladu jako součet všech složek tvořících podnik či jeho část a odečet závazků na nich váznoucích. Tato výsledná suma pak představuje hodnotu vkladu vkládaného do společnosti. Podnik je proto nutno chápat jako celek složený z jednotlivých částí majících stejný právní režim, a to i v případě, kdy jednou z těchto částí je nemovitost.
II. Pro osvobození dle § 20 odst. 6 písm. e) zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, je proto rozhodná celková hodnota vkládaného podniku či části podniku, nikoliv hodnota jedné z jeho částí, tj. nemovitosti. Jestliže je tedy základní kapitál společnosti zvýšen o celou hodnotu vkladu (podniku) a jestliže je splněn časový test stanovený v citovaném ustanovení, je vklad podniku či jeho části od daně z převodu nemovitostí osvobozen.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2007, čj. 7 Afs 142/2006-59)
Prejudikatura: srov. č. 138/2004 Sb. NSS; č. 9/2006 Sb. NS; usnesení č. 18/2000 Sb. ÚS (sp. zn. III. ÚS 31/2000).
Věc: Společnost s ručením omezeným BARKOTEX PRAHA proti Finančnímu ředitelství v Hradci Králové o daň z převodu nemovitostí, o kasační stížnosti žalobce.
Platebním výměrem ze dne 26. 8. 2004 vyměřil Finanční úřad v Hradci Králové žalobci daň z převodu nemovitostí ve výši 1 090 625 Kč. Odvolání žalobce proti tomuto platebnímu výměru zamítl žalovaný svým rozhodnutím ze dne 4. 4. 2005.
Žalobu, kterou žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného, Krajský soud v Hradci Králové zamítl.
Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Uvedl, že předmětem právního posouzení měla být otázka, zda dani z převodu nemovitostí podléhají ve zkoumaném případě i ty nemovitosti, které tvoří součást podniku vkládaného jako nepeněžitý vklad do základního kapitálu obchodní společnosti. Stěžovatel nesouhlasil se závěrem soudu, že, byť byl vkládán nepeněžitý vklad v hodnotě cca 1 milion Kč a o tuto částku se zvýšil základní kapitál obchodní společnosti, má uhradit daň z převodu nemovitostí, jako by vkládal nepeněžitý vklad v hodnotě cca 22 milionů. Stěžovatel rovněž upozornil na skutečnost, že jak žalovaný, tak i soud směšují pojmy převod (nemovitosti, podniku) a vklad (nemovitosti, podniku) a současně i pojmy vklad nemovitosti a vklad (části) podniku. Stěžovatel poukázal na § 20 odst. 6 písm. e) zákona č. 357/1992 Sb. a zdůraznil, že část podniku je způsobilým předmětem vkladu, a rovněž že nedošlo ke zvýšení obchodního majetku společnosti o částku, která by převyšovala částku odpovídající vlastnímu zvýšení základního kapitálu. Podnik je jeden funkční celek, který má jako celek určitou hodnotu, nelze proto uvažovat tak, že by byly vkládány pouze jeho jednotlivé složky. Protože nedošlo k zániku účasti stěžovatele na společnosti v době pěti let od vkladu, měl tento nárok na osvobození od daně…
