č. 2727/2013 Sb. NSS, Správní trestání: omezení plateb v hotovosti
č. 2727/2013 Sb. NSS
Správní trestání: omezení plateb v hotovosti
k § 4 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti a o změně zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů*)
k zákonu č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, ve znění účinném do 30. 6. 2009
Úhrada a přijetí ceny dosažené vydražením podle zákonu č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, představuje výjimku z povinnosti provést bezhotovostní platbu podle § 4 odst. 1 zákona č. 254/2004 Sb., o omezení plateb v hotovosti.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 7. 2012, čj. 1 Afs 45/2012-38)
Věc: Společnost s ručením omezeným Dražební společnost MORAVA proti Finančnímu ředitelství v Brně o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalovaného.
Žalobkyně dne 25. 6. 2008 přijala v hotovosti částku ve výši 8 milionů Kč jako úhradu části doplatku ceny dosažené vydražením za soubor nemovitostí. Při přepočtu dle kurzu aktuálního ke dni platby se jednalo o částku 332 295 eur. Tato částka překročila limit 15 000 eur, který je stanovený v § 4 odst. 1 zákona o omezení plateb v hotovosti.
Dne 24. 3. 2010 uložil Finanční úřad v Uherském Hradišti žalobkyni pokutu ve výši 50 000 Kč. Proti rozhodnutí finančního úřadu podala žalobkyně odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 10. 2010 zamítl.
Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu u Krajského soudu v Brně, který ji uznal důvodnou a rozsudkem ze dne 23. 2. 2012, čj. 29 Af 130/2010-61, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem byla mimo jiné žalobní námitka, dle které se ze strany žalobkyně nejednalo o správní delikt, jelikož zákon o veřejných dražbách, jakožto výjimka ze zákona o omezení plateb v hotovosti, hotovostní platbu v daném případě umožňoval.
Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost, v níž uvedl, že zákaz hotovostních plateb dopadá též na úhradu ceny dosažené vydražením. Stěžovatel nesouhlasil s názorem krajského soudu, že by zákon o veřejných dražbách představoval výjimku z povinnosti podle zákona o omezení plateb v hotovosti. Naopak uvedl, že tato výjimka platí pouze tehdy, pokud jde o platbu, která podle zvláštního právního předpisu provedena v hotovosti být musí. V případě hrazení ceny dosažené vydražením tomu tak není. Podle § 20 odst. 1 písm. g) zákona o veřejných dražbách uvede dražebník vyhláškou, zda je přípustný i jiný způsob úhrady než úhrada v hotovosti. Způsob úhrady přitom nesmí být spojen s nadbytečnými obtížemi. Dle názoru stěžovatele patří mezi tyto obtíže také obtíže spojené s nedodržením ustanovení zákona o omezení plateb v hotovosti, jelikož zákony byly koncipovány ve vzájemném souladu a vzájemně na sebe odkazují. Stěžovatel uzavřel, že jiný výklad zákona o veřejných dražbách by byl v rozporu se smyslem zákona o omezení plateb v hotovosti.
Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
Z odůvodnění:
III.
Právní názor Nejvyššího správního soudu
(...)
III.B Hotovostní úhrada ceny dosažené vydražením a omezení plateb v hotovosti
(...)
[22] Klíčový je zde vztah zákona o veřejných dražbách a zákona o omezení plateb v hotovosti. Z dikce obou zákonů plyne, že spolu…
