NahoruPlná moc k podání daňového přiznání dle § 27 a § 136 DŘ
Finanční úřad pro Ústecký
kraj
Velká
Hradební 39/61
400 01 Ústí nad Labem
Karel Novák
Skalní 6
430 01 Chomutov
DIČ: CZ7151122546
Plná moc ( § 27 a § 136 daňového řádu )
Zplnomocňuji tímto daňového
poradce, Ing. Zdeňka Morávka, č. osvědčení 3500, adresa U Filipových rybníků č.p.
5727, 430 01 Chomutov, ke zpracování a předložení daňového přiznání na daň z příjmů
fyzických osob za zdaňovací období roku 2012.
V Chomutově dne 25.2. 2013
Karel Novák
DIČ:
CZ7151122546
Skalní 6
430 01 Chomutov
Zplnomocnění přijímám.
V Praze dne 25.2. 2013
Ing. Zdeněk
Morávek
daňový poradce č.
3500
Poznámka:
Zastupování je v daňovém řádu
upraveno mnohem širším způsobem, než tomu bylo v předchozím zákoně o správě
daní a poplatků. Úprava zastupování je obsažena v § 24 až § 31 daňového řádu.
Jednání před správcem daně
je důležitým aspektem procesní části každého daňového řízení. Osoba zúčastněná
na správě daní může při správě daní samostatně jednat v rozsahu, v jakém má způsobilost
k právním úkonům. Jménem právnické osoby je oprávněn při správě daní jednat
její statutární orgán, nebo ten, kdo prokáže, že je oprávněn jejím jménem
jednat. Právnická osoba je oprávněna pověřit svého zaměstnance nebo jinou
fyzickou osobu, která vykonává činnost této právnické osoby, aby jednala jejím
jménem před správcem daně v rozsahu tohoto pověření, obdobně to platí i pro
podnikající fyzickou osobu. Prokurista právnické osoby je při správě daní
oprávněn jednat jejím jménem, může-li podle udělené prokury jednat samostatně.
Nebude-li jednající osoba určena ani na výzvu správce daně, může správce daně
osobě, jejímž jménem je jednáno, ustanovit zástupce.
Důležité z hlediska
praxe je ustanovení § 24 odst. 4 daňového řádu, podle kterého v téže věci může
jménem právnické osoby současně jednat jen jedna fyzická osoba, pokud není pro
jednání statutárního orgánu vyžadováno společné jednání více osob.
Pokud se jedná o
prokázání oprávnění jednat za právnickou osobu, tak osoby, které jsou zapsány
jako statutární orgán ve veřejném obchodním rejstříku, prokazují pouze svou
osobní totožnost, obdobně jako fyzické osoby, tj. podle § 23 daňového řádu.
Neprokazují se tedy pověřením k jednání, na rozdíl od osob, které jsou pověřeny
v souladu s ustanovením § 24 odst. 3 daňového řádu (zaměstnanec nebo jiná
fyzická osoba, která vykonává činnost této právnické osoby), a které se povinně
pověřením prokazují.
Jak vyplývá z úpravy
§ 25 daňového rádu, je možné shrnout, že zástupcem osoby zúčastněné na správě
daní může být :
- zákonný zástupce - jedná se o zastoupení
vzniklé na základě zákona nebo rozhodnutím státního orgánu, typickým příkladem
jsou rodiče, případně osvojitelé, v případě nezletilých dětí, ale také např.
opatrovník ustanovený osobě, která není plně způsobilá k jednání,
- ustanovený zástupce - jedná se o zástupce,
kterého ustanoví správce daně ve stanovených případech, např. v případě,
kdy se jedná o osobu neznámého pobytu; bližší úprava je obsažena v § 26 daňového
řádu,
- zmocněnec -
jedná se o zastoupení na základě plné moci, základem je tedy úprava v občanském
zákoníku. Bližší úprava je obsažena v § 27 až 29 daňového řádu. Důležité je, že
bylo opuštěno od principu omezených a neomezených plných mocí, jak je dříve
upravoval ZSDP, daňový řád ponechává pouze na zmocniteli, aby rozsah zmocnění
vymezil sám. Pokud není rozsah zmocnění vymezen nebo není-li vymezen přesně,
vyzve správce daně zmocnitele k úpravě plné moci,
- společný zmocněnec
nebo společný zástupce - jedná se o případy, kdy více daňovým subjektům vzniká
společná daňová povinnost. Potom jsou povinni zvolit si společného zmocněnce a
pokud tak neučiní ani na výzvu správce daně, ten jim ustanoví společného
zástupce. Typické je to například v případě daně z nemovitostí. Bližší
úprava je obsažena v § 30 daňového řádu.
Zastupování ale nevylučuje,
aby správce daně v některých případech jednal přímo se zastupovaným. V §
25 odst. 2 daňového řádu je vymezeno, že se jedná o případy, kdy je osobní účast
zastoupeného nezbytná nebo kdy je nutné, aby vykonal některé úkony. Pro tyto případy
ale daňový řád ukládá správci daně povinnost bezodkladně informovat zástupce, že
vyžaduje přímé jednání zastoupeného.
Daňový řád potom blíže
vymezuje ustanoveného zástupce, zmocněnce, společného zmocněnce a společného
zástupce. Zastoupení ustanoveným zástupcem je upraveno v § 26 daňového řádu
a jedná se o případy, kdy z různých důvodů nemůže správce daně
s osobou zúčastněnou na správě daní jednat přímo a tak daňový řád umožňuje,
aby v těchto specifických případech byl zástupce ustanoven z moci úřední.
Z konstrukce předmětného ustanovení ale jednoznačně vyplývá, že úprava daňového
řádu preferuje možnost, kdy si tato osoba zvolí zmocněnce. Pokud se tak ale
nestane, postupuje správce daně tak, že zástupce ustanoví svým rozhodnutím.
Rozhodnutí o ustanovení zástupce může správce daně vydat jen s předchozím
souhlasem předpokládaného zástupce, mělo by se jednat o osobu, u které je
zastoupení v péči či jinou vhodnou osobu. Souhlas lze vyslovit písemně
nebo ústně do protokolu nebo datovou zprávou, která je opatřena uznávaným
elektronickým podpisem. Také může být odeslán prostřednictvím datové schránky.
Pokud to není možné, je zástupce určen ze seznamu daňových poradců. Jestliže byl správcem daně ustanoven
zástupce, náleží mu náhrada účelně vynaložených výdajů a ušlého výdělku nebo
odměny podle jiného právního předpisu za úkony, které jako zástupce ve věci účelně
vykonal.
Zmocnění je v daňovém
řádu upraveno v § 27,
osoba zúčastněná na správě daní si může zvolit zmocněnce, výjimkou jsou pouze případy,
kdy má tato osoba při správě daní něco osobně vykonat. Podle původní úpravy
v daňovém řádu platilo, že samotné zplnomocnění nestačí, plná moc byla vůči
správci daně účinná až tehdy, pokud bylo doloženo i její přijetí zmocněncem.
Tato podmínka ale byla novelou daňového řádu provedenou zákonem č. 30/2011 Sb.
zrušena. Podle důvodové zprávy, že tomu tak bylo kvůli možným nejasnostem,
které by mohlo vyvolat zavedení povinnosti dokládat přijetí plné moci zmocněncem.
Došlo tak k návratu k původní koncepci, která je shodná i s pojetím
v jiných procesních řádech.
Plná moc je účinná i po
změně místní příslušnosti vůči novému správci daně, jakož i vůči správci daně,
který provádí dožádané úkony. Stejně tak je účinná vůči správcům daně, kteří
vedou dané řízení, tj. především pro jednání před odvolacím orgánem. Pokud by
se zmocnitel chtěl od tohoto obecného pravidla odchýlit a připustit zmocněnce
pouze k jednání před správcem daně prvního stupně, bylo by zapotřebí toto
explicitně vyjádřit v udělené plné moci.
Zmocnitel je povinen
vymezit rozsah zmocnění tak, aby bylo zřejmé, k jakým úkonům, řízením nebo
jiným postupům se plná moc vztahuje, nejasným vymezením rozsahu zmocnění
vznikala dříve řada problémů. I nadále ale platí, že zmocnění proto může být uděleno
ke konkrétnímu úkonu, více úkonům, pro určité řízení (ať už dílčí - jako je např.
odvolací řízení, nebo celý komplex, který představuje pojem daňové řízení), pro
určitý postup (daňová kontrola, postup k odstranění pochybností atd.),
nebo pro více řízení předem…
