Zastoupení dítěte

 Nahoru[Zastoupení dítěte rodiči]

K odst. 1

Rodiče mají právo a povinnost dítě zastupovat; tato povinnost a právo dítě zastupovat je součástí rodičovské odpovědnosti (§ 858).

Nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním co do povahy přiměřeným rozumové a volní vyspělosti nezletilých v jeho věku (§ 31). Nezletilí tak nabývají svéprávnosti postupně (blíže komentář k § 31).

Postupné nabývání svéprávnosti

V souladu s komentovaným ustanovením pak platí, že rodiče mají povinnost a právo zastupovat dítě při právních jednáních, ke kterým není samo právně způsobilé. V souladu s § 31 se zvyšujícím se věkem dítěte dítě postupně nabývá svéprávnosti a tím dochází ex lege k omezování práva rodiče dítě zastupovat. V rozsahu postupně nabyté svéprávnosti je pak dítě oprávněno jednat samo nebo také zplnomocnit třetí osobu (tedy i rodiče) k právnímu jednání.

Ačkoliv § 31 počítá s postupným nabýváním svéprávnosti nezletilého, komentář LEGES¹ uvádí, že "oprávnění rodičů zastupovat dítě nezaniká postupně v návaznosti na rozumový a volní vývoj nezletilého, ale v plném rozsahu trvá až do zániku rodičovské odpovědnosti". Obdobně i komentář Beck² dodává: "Může tedy nastat i situace, kdy v dané záležitosti bude moci jednat jak dítě samo, tak i jeho rodiče jako zákonní zástupci. I přesto, že dítě již nabylo takového stupně svéprávnosti, že v dané věci již může jednat samostatně, můžou za ně platně právně jednat jeho rodiče jako zákonní zástupci." Oba komentáře toto dovozují z titulu rodičovské odpovědnosti.

S touto argumentací se však neztotožňujeme; pokud bychom na tuto argumentaci přistoupili, pak bychom z dětí činili nesamostatné bytosti. Dítě má v rozsahu nabyté svéprávnosti právo na zcela samostatné jednání, do kterého mu sice mohou rodiče zasahovat, ale nikoliv z titulu zákonného zastoupení (to zaniklo v rozsahu, ve kterém je dítě oprávněno jednat samostatně), ale z titulu uplatňování výchovných prostředků (§ 884). Tento právní názor lze mj. opřít také o § 879 odst. 1, v němž zákon jasně rozlišuje způsob jednání v případech, kdy je činěno právní jednání vůči dítěti, které je či není způsobilé v konkrétní věci samostatně právně jednat.

Omezení možnosti zákonného zastoupení

Rodiče jsou omezeni zastupovat dítě i v jiných případech:

−v záležitostech osobního stavu dítěte a v dalších záležitostech uvedených v § 458, které nejsou rodiče oprávněni za dítě činit (např. osvojení, návrh na přiznání svéprávnosti podle § 37, otázka vzniku a zániku manželství, záležitosti týkající se výkonu rodičovských práv a povinností, pořízení pro případ smrti a jeho odvolání, prohlášení o vydědění a jeho odvolání),

−v záležitostech, ve kterých je ex lege oprávněn jednat pouze nezletilý (např. podat návrh za nezletilého na rozhodnutí soudu v případě konfliktu mezi rodiči a pečující osobou podle § 926, návrh však mohou podat rodiče sami, zavázat se k výkonu závislé práce podle § 35, podat žádost o umělé přerušení těhotenství podle zákona č. 66/1986 Sb., o umělém přerušení těhotenství, apod.),

−v záležitostech, ve kterých by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi dítětem a rodiči nebo mezi dětmi týchž rodičů (viz komentář k odst. 3 komentovaného ustanovení).

Pokud by rodič překročil hranice zákonného zastoupení, pak by bylo třeba postupovat podle § 440, tj. pravidel při překročení zástupčího oprávnění.

Další omezení rodiče při zastupování dítěte vyplývá z faktu, že k některým záležitostem a právním jednáním je třeba souhlas soudu (viz komentáře k § 877 a § 898).

Participace nezletilého

Při zastupování nezletilého jsou rodiče povinni jednat v souladu s jeho zájmy. Před rozhodnutím, které se dotýká zájmu dítěte, sdělí rodiče dítěti vše potřebné, aby si mohlo vytvořit vlastní názor o dané záležitosti a rodičům jej sdělit; to neplatí, není-li dítě schopno sdělení náležitě přijmout nebo není schopno vytvořit si vlastní názor nebo není schopno tento názor rodičům sdělit. Názoru dítěte rodiče věnují patřičnou pozornost a berou názor dítěte při rozhodování v úvahu (§ 875).

Zastupování nezletilého v civilním soudním řízení

Zcela zvláštní právní úpravu zastoupení nezletilého obsahují § 22 a § 23 OSŘ. V zásadě před soudem zastupují dítě jeho zákonní zástupci (§ 22 OSŘ). V rozsahu získané svéprávnosti je pak oprávněno jednat dítě i samostatně (§ 20 OSŘ). Dítě však bude mít procesní způsobilost pouze ve výjimečných případech (nález I. ÚS 1041/14). Přesto i v takových případech může v souladu s § 23 OSŘ předseda senátu rozhodnout, že dítě, které není plně svéprávné, musí být zastoupeno zákonnými zástupci. Tímto opatřením předseda senátu zajistí rovné postavení procesních stran. Na druhou stranu, jak vyplývá např. z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2775/2005, to, že dítě má svéprávnost k hmotněprávnímu jednání, neznamená, že by ji mělo i z hlediska procesního v řízení, které se tohoto hmotněprávního jednání týká. V tomto rozhodnutí dovodil Nejvyšší soud oprávnění soudu jednat se zákonným zástupcem nezletilého i bez vydání rozhodnutí podle § 23 OSŘ (viz níže pod textem).

V souladu s judikaturou Ústavního soudu však nelze nezletilého v řízení zcela pominout, naopak je nutné zajistit mu jistou míru participace na řízení. K tomu např. níže citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1041/14.

Dále Ústavní soud dovodil, že "skutečnost, že v řízení před obecnými soudy, jehož účastníkem je nezletilý, je jednáno s jeho rodičem jako zákonným zástupcem, nevylučuje vznik situace, kdy na takovéto zastoupení nebude možné z hlediska zájmu nezletilého nahlížet jako na řádné. Bude tomu tak zejména tehdy, jestliže zákonný zástupce zastupuje nezletilého pouze formálně a nečiní žádné procesní úkony k ochraně jeho práv, v důsledku čehož jedná v rozporu s jeho zájmy, jakož i samotným účelem zastoupení." V takovém případě musí být v souladu s nejlepšími zájmy dítěte dítěti ustanoven pro řízení opatrovník (nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1669/14 ze dne 7. 3. 2017).

Výjimku z výše uvedeného pak tvoří řízení, ve kterých je nezletilým přiznána procesní způsobilost (např. v řízení o emancipaci podle § 37). V těchto řízeních vystupují nezletilí zcela samostatně.

K odst. 2

Způsob zastoupení

Rodiče zastupují dítě společně, jednat však může každý z nich. Pokud jedná pouze jeden z rodičů, platí vyvratitelná právní domněnka, že jedná se souhlasem druhého rodiče (§ 876 odst. 3). "Není-li třetí osoba v dobré víře ohledně shody rodičů, nebude právní jednání zastupované dítě zavazovat."³ Další pravidla pak vyplývají z § 879, který stanoví, že při právním jednání vůči dítěti, jež není způsobilé ve věci samostatně právně jednat, postačí jednání i jen vůči jednomu z rodičů jako zástupci dítěte.

V této souvislosti opět odkazujeme na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1041/14, který stanovil ve vztahu k doručování v civilním procesu, že "v situaci, kdy z příslušných výpisů z evidence obyvatel soud zjistí, že nezletilá účastnice řízení má bydliště shodné pouze s jedním rodičem, musí soud postupovat s ohledem na ústavní požadavek zvláštní ochrany dětí a mladistvých obezřetně. Lze totiž předpokládat, že to je právě tento rodič, který se primárně stará o všechny záležitosti dítěte, a tedy také o ochranu jeho práv. Proto soud, nemá-li jiné konkrétní poznatky o situaci v dané rodině, nesmí opomenout doručovat tomu zákonnému zástupci, který s nezletilým sdílí bydliště. Pouze platné doručení tomuto zákonnému zástupci může způsobit účinky s doručením spojené."

Pokud se rodiče nedohodnou, který z nich dítě při právním jednání zastoupí, rozhodne soud na návrh rodiče, který z rodičů bude za dítě právně jednat a jakým způsobem (§ 893). Rodiče také mohou pro vyřízení záležitosti dítěte, nejedná-li se o záležitost osobního stavu, uzavřít smlouvu o zastoupení osobou s odbornými vlastnostmi, popřípadě i jinou vhodnou osobou (§ 894).

K odst. 3

Kolize zájmů

Rodiče nemohou dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi nimi a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů. Pak musí být dítěti jmenován kolizní opatrovník.

K takovému střetu zájmů dochází například v případě, kdy je rodič účastníkem téhož právního jednání (např. v případě uzavření darovaní smlouvy mezi rodiči a dítětem). Kolizní opatrovník nemusí být jmenován až v době, kdy již ke střetu zájmů dochází, postačí, pokud zde existuje reálná hrozba střetu zájmů. Řízení o jmenování kolizního opatrovníka může být zahájeno i bez návrhu (§ 943).

V případě, že došlo ke střetu zájmů těch, kteří jsou zastoupení týmž zákonným zástupcem, musí být každému ze zastoupených jmenován vlastní kolizní opatrovník (například každému z nezletilých).

Střet zájmů

"Střet zájmů je dán, jestliže z celkové povahy záležitosti, jakož i z dalších okolností případu a vztahů mezi dítětem a rodičem (pozn. redakčně upraveno – původně opatrovníkem a opatrovancem) je třeba dovodit, že rodič (pozn. redakčně upraveno – původně opatrovník) má právní zájem na tom, aby záležitost, v níž má opatrovance zastupovat, nebyla zcela nebo zčásti vyřešena v nejlepším zájmu dítěte (pozn. redakčně upraveno – původně opatrovanec)."⁴ Jedná se tedy o případ, kdy by zákonný zástupce nemusel s ohledem na své zájmy sledovat účel zákonného zastoupení. Nepostačuje pouhá domněnka, že by mohlo ke střetu zájmů dojít, ale musí se jednat o střet zájmů nebo hrozbu takového střetu, který je prokázán na základě objektivně zjistitelných faktů. V případě existence střetu zájmů nebo hrozby takového střetu nepostačuje také, pokud bylo právní jednání učiněné za zastoupeného schváleno soudem podle § 898 (k tomu níže uvedený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 21 Cdo 890/2003).

Jmenování kolizního opatrovníka

"Při střetu zájmů zástupce a zastoupeného nastupuje k ochraně dotčeného zájmu zastoupeného jiný, zásadně nestranný, subjekt."⁵ Kolizní opatrovník při zastupování musí sledovat základní účel opatrovnictví, tedy ochranu zájmů opatrovance. Pokud je kolizní opatrovník ustanoven, platí jeho ustanovení pro všechna právní jednání související s důvodem, pro který byl do funkce ustanoven (k tomu rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2002, sp. zn. 22 Cdo 1603/2000). Blíže ke jmenování kolizního opatrovníka komentář k § 943.

Judikatura

1. Právo rodiče zastupovat nezletilého v civilním řízení

Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. 20 Cdo 2775/2005

Způsobilost k uzavírání smlouvy o přepravě osob,…