Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 948

 Nahoru[Opatrovník pro správu jmění dítěte]

Účelem opatrovnictví obecně je poskytnout "ochranu zájmům dítěte v konkrétním případě, přičemž dítě jinak náležitou právní ochranu má".¹ Opatrovník je zástupcem dítěte a při výkonu své funkce musí sledovat ochranu zájmů dítěte a naplňování jeho práv (§ 457). Toto pravidlo vyjadřuje princip zvýšené ochrany osobám, v tomto případě dětem, které pro nedostatek věku, rozumu nebo závislosti mohou utrpět nedůvodnou újmu (§ 3) a nejsou schopné hájit svá práva samy. Optikou tohoto pravidla je pak třeba vykládat všechna ostatní ustanovení týkající opatrovnictví, tedy i opatrovnictví jmění dítěte.

Právní úprava

Opatrovnictví jmění dítěte je speciálním druhem opatrovnictví dítěte a jeho právní úprava je velmi spletitá. Budou na něj dopadat nejenom § 948 až § 952 a § 943 až § 947 týkající se obecné právní úpravy opatrovnictví dítěte, ale s ohledem na § 950 odst. 2, podle něhož platí, že pro právní jednání opatrovníka pro správu jmění platí ustanovení o tom, jak rodiče vykonávají správu jmění dítěte, obdobně, bude třeba použít pro výkon samotné správy jmění dítěte též § 896 až § 905, které budou aplikovatelné obdobně. Dále § 905 obsahuje odkaz na obdobné použití ustanovení o poručníkovi (§ 928 až § 942) a opatrovníkovi, který spravuje jmění opatrovance, přičemž tato ustanovení se na opatrovníka pro správu jmění obdobně vztahují, pouze pokud se týká práv a povinností samotného opatrovníka. Tento odkaz na právní úpravu institutu opatrovníka, který spravuje jmění opatrovance, není příliš zdařilý, neboť není zřejmé, co tím zákon přesně myslí. Ustanovení § 944 pak uvádí, že se ustanovení o poručnictví, poručníkovi a poručenci uplatní přiměřeně. Rozhodně však je kromě výše uvedeného subsidiárně aplikovatelná obecná právní úprava opatrovnictví podle § 457 až § 488 a § 3022. Z ustanovení o poručníkovi a z obecných ustanovení o opatrovnictví budou aplikovatelná pouze ta, která dopadají na správu jmění dítěte, a nikoliv ta ustanovení, která dopadají na samotnou péči o dítě. Z toho lze však například vyvodit, že dítěti lze zřídit opatrovnickou radu i tehdy, pokud je jmenován pouze opatrovník pro správu jmění, a v ostatním nebude rodičovská odpovědnost omezena. Subsidiárně pak bude třeba použít i obecnou právní úpravu zastoupení obsaženou v § 436 až § 440.

Případy, kdy dochází ke jmenování opatrovníka pro správu jmění dítěte

V souladu s § 896 jsou oprávněni a povinni spravovat jmění dítěte rodiče. Má-li dítě poručníka, pak je oprávněn a povinen spravovat jmění dítěte tento poručník, pokud nebyl dítěti jmenován opatrovník pro správu jmění (§ 942). Pokud tyto osoby nejsou objektivně schopny nebo ochotny se o jmění dítěte řádně postarat, pak zákon umožňuje jmenovat dítěti opatrovníka pro správu jmění. Pokud se týká objektivní neschopnosti postarat se o jmění dítěte, může se jednat o případy, kdy dítě je vlastníkem rozsáhlého jmění (např. jej zdědí) a rodiče nebo poručník nejsou pro rozsáhlost a rozmanitost majetkového souboru objektivně schopni vykonávat správu tohoto majetku s péčí řádného hospodáře (např. jim chybí odborné znalosti), nebo o případy, kdy byla rodičovská odpovědnost rozhodnutím soudu nebo ze zákona omezena (např. § 901 – jmenování opatrovníka pro správu jmění v případě, kdy dojde k prohlášení konkurzu na majetek rodiče nebo k zastavení insolvenčního řízení z důvodu, že pro uspokojení věřitelů je majetek rodiče zcela nepostačující). "Může však jít i o situace, kdy příjmy, resp. jmění dítěte nedosahují uvedeného rozsahu, ale rodiče subjektivně nespravují jmění dítěte řádně, používají je především pro svou potřebu apod. I v tomto případě jsou majetkové zájmy dítěte ohroženy a je zde důvod pro ustanovení opatrovníka pro správu jmění."²

Povinnost soudu jmenovat opatrovníka pro správu jmění

Opatrovníka pro správu jmění jmenuje soud dítěti vždy tehdy, pokud:

1. ani jeden z rodičů nemá plnou rodičovskou odpovědnost pro správu jmění (rodičovská odpovědnost je v tomto směru soudně nebo ze zákona omezena) (viz komentář k § 878 odst. 3) nebo v případě, že
2. jsou ohroženy zájmy dítěte, zejména tehdy jsou-li tu společná majetková práva rodičů a dítěte nebo dítěte a jeho sourozence (viz komentář k § 905 odst. 1). Zde dochází jmenováním opatrovníka ex lege k faktickému omezení rodičovské odpovědnosti ve vztahu ke jmění dítěte, pro jehož správu byl opatrovník jmenován (soud již o omezení rodičovské odpovědnosti nerozhoduje),
3. v případě, kdy se poručník nedokáže o jmění dítěte postarat (viz komentář k § 941).

Soudní řízení o jmenování opatrovníka pro správu jmění

Řízení o jmenování opatrovníka pro správu jmění spadá pod řízení ve věcech péče soudu o nezletilé (§ 466 písm. g) ZŘS). Pro řízení je příslušný obecný soud dítěte, tj. soud příslušný podle bydliště dítěte. Nebude-li příslušný soud znám nebo nemůže-li včas zakročit, zakročí soud, v jehož obvodu se nezletilý zdržuje. Pak je ovšem povinen tento soud postoupit věc soudu příslušnému (§ 467 ZŘS). Dítě je v řízení zastoupeno procesním opatrovníkem, kterého pro řízení jmenuje soud (§ 469 ZŘS). Procesním opatrovníkem bývá většinou jmenován orgán sociálně-právní ochrany dětí. Byl-li jmenován opatrovníkem nezletilého orgán sociálně-právní ochrany dětí, který podal podnět nebo návrh na zahájení řízení, jmenuje soud na návrh opatrovníka jiného. Ve věci samé rozhoduje soud rozsudkem (§ 471 ZŘS).

Řízení o jmenování opatrovníka pro správu jmění dítěte je možné zahájit i bez návrhu. Soud řízení zahájí bezodkladně poté, co se dozví o skutečnostech rozhodných pro vedení řízení podle tohoto zákona (§ 13 ZŘS). Pokud zahajuje řízení soud z úřední povinnosti, pak o zahájení řízení rozhodne usnesením, proti kterému není odvolání přípustné. Řízení je pak zahájeno dnem, kdy bylo takové usnesení vydáno.

Postavení opatrovníka

Je otázkou, zda v souladu s § 3022 získává opatrovník pro správu jmění dítěte v rozsahu, v jakém je oprávněn dítě zastupovat, postavení zákonného zástupce nezletilého. Podle judikatury platné do 31. 12. 2013 tomu tak bylo (viz stanovisko občanskoprávního kolegia NS ČSSR ze dne 9. 10. 1986, sp. zn. Cpjn 227/88, R 17/1987). Tento názor publikovaný v některých komentářích³ však nesdílíme, neboť NOZ mezi zákonným zastoupením a opatrovnictvím rozlišuje (např. § 457).

Náležitosti rozsudku

Ve věci samé rozhoduje soud rozsudkem (§ 471 ZŘS), který většinou obsahuje následující náležitosti:

1. proč je opatrovník jmenován (obligatorní náležitost – viz komentář k § 945),
2. určení osoby opatrovníka (obligatorní náležitost),
3. rozsah jmění, které bude opatrovník spravovat (obligatorní náležitost),
4. způsob nakládání s jednotlivými částmi jmění (fakultativní náležitost),
5. způsob nakládání s jednotlivými částmi jmění, který je opatrovníkovi zakázán (fakultativní náležitost),
6. zda a jak je omezena doba, po niž má opatrovník funkci vykonávat (fakultativní náležitost – viz komentář k § 945),
7. jaká jsou práva a povinnosti opatrovníka, a to i ve vztahu k dalším osobám (např. podle § 941 obligatorní náležitost),
8. zda opatrovník k některému právnímu jednání potřebuje souhlas soudu,
9. povinnost opatrovníka podávat soudu pravidelně zprávy a účty ze správy jmění (viz komentář k § 950),
10. právo na náhradu všech nebo některých nákladů a právo na odměnu (viz komentář k § 945),
11. uložit opatrovníku povinnost pojistit se (fakultativní náležitost – viz komentář k § 465 odst. 2). V takovém případě musí soud vymezit i kritéria pro pojištění.

Rozsah jmění, které bude opatrovník spravovat

Soud je povinen vymezit rozsah jmění, které bude opatrovník spravovat. Opatrovník může být jmenován jak pro celé jmění dítěte, tak pouze pro určitou jeho část. Pokud nebude opatrovník spravovat celé jmění dítěte, musí soud vymezit hranici jmění, kterou spravuje opatrovník. "Opatrovník může být jmenován kupř. jen pro správu jedné součásti majetku, resp. jmění (obytného domu) nebo určitého zvláštního druhu několika součástí majetku, resp. jmění (zemědělsky obhospodařované nemovité věci, usedlosti s polnostmi, lesy, rybníky apod.)."⁴

Soud může též "vymezit hranici, do které je oprávněn za dítě jednat poručník (rodič), a od které je již oprávněn jednat opatrovník pro správu jmění – nejedná se o situaci, kdy by jedna funkce dohlížela na druhou, ani o situaci, že by obě funkce rozhodovaly společně".⁵ Může tak být stanovena např. určitá finanční hranice, po kterou je oprávněn jednat zákonný zástupce dítěte a nad kterou je již oprávněn jednat pouze opatrovník správu jmění.

Kromě toho může soud v rozhodnutí uložit jak opatrovníku, tak i zákonnému zástupci další práva a povinnosti, např. povinnosti informační. "Poručník by měl mít přehled o celkovém jmění dítěte,"⁶ stejně tak rodič. Je třeba stále respektovat právní postavení zákonných zástupců, když ke jmenování opatrovníka pro správu jmění nemusí dojít z důvodů, že by tito zákonní zástupci porušovali své povinnosti, ale např. z důvodu, že kvůli nemoci nejsou schopni správu vykonávat.

Způsob nakládání se jměním dítěte

Soud může opatrovníkovi v rozsudku stanovit bližší podmínky pro nakládání s jednotlivými částmi jmění a také určitý způsob nakládání mu zakázat. Důvodová zpráva k tomu uvádí: "Soud zejména stanoví, jak má opatrovník vykonávat jednotlivá majetková práva, zejména pak práva věcná, podmínky za kterých může zavazovat a zatěžovat věci, jak budou vykonávána práva z duševního vlastnictví apod. Zvláštní pozornost zaslouží práva k cenným papírům, resp. cenné papíry, a rovněž pak finanční prostředky, jak hotové, tak i na účtech, a v podobě podílových listů, obligací apod."

Soud může přímo určit, jaké věci budou prodány, u kterých se prodej zakazuje. Může též určit například povinnost opatrovníka pro správu jmění nemovitou věc pronajmout, s tím, že k pronájmu bude třeba souhlas soudu…