Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 748

 Nahoru[Limitace oprávnění nakládat s domem nebo bytem, k němuž mají manželé společné nájemní či obdobné závazkové právo]

Ustanovení § 748 navazuje na jemu předcházející § 747 limitující dispoziční oprávnění manžela, který má dispoziční právo k domu či bytu, aniž má stejné právo druhý manžel.

Komentované ustanovení upravuje situaci, kdy mají oba manželé společné právo, a to nájemní či obdobné závazkové právo (srov. ustanovení § 745 odst. 1; komentované ustanovení se nepoužije, mají-li manželé k domu či bytu věcné právo).

Ačkoli ustanovení § 748 odst. výslovně uvádí pouze společné nájemní právo, z totožných důvodů, jež byly uvedeny v komentáři k ustanovení § 746, dovozujeme, že se úprava aplikuje též pro případ obdobných závazkových práv s ohledem na ustanovení § 745 odst. 1.

Omezení nakládat s domem či bytem, v němž manželé či rodina bydlí, je známo ze zahraničních úprav (srov. například ustanovení § 215 odst. 3 francouzského Code Civil), vychází též z čl. 1 odst. 1 doporučení Výboru ministrů Rady Evropy [Recommendation No R(81) 15 of the Committee of Ministers to member states on the rights of spouses relating to the occupation of the family home and the use of the household contents].

Smysl a účel právní úpravy

Stejně jako v případě ustanovení § 747, smyslem a účelem komentovaného ustanovení je ochrana bydlení, v tomto případě obou (každého z) manželů a rodiny jako celku. Prizmatem právě uvedeného nutno interpretovat a aplikovat komentované ustanovení.

Dispozitivnost právní úpravy

Ustanovení § 748 je svou povahou dispozitivní, připouštějící možnost odlišného smluvního ujednání manželů (srov. ustanovení § 750 a podmínky v něm uvedené).

Podmínky použití

Omezení podle ustanovení § 748 odst. 1 se použije, pokud:

a) manželé mají společné nájemní právo k domu či bytu,

b) ve kterém se nachází rodinná domácnost manželů nebo rodiny.

Ustanovení § 748 výslovně hovoří o společném nájemním právu [podmínka uvedená sub a)], nikoli o společném nájemním právu manželů ve smyslu ustanovení § 745. Z toho dovozujeme, že se může jednat též o společný nájem podle obecné úpravy v ustanovení § 2270 a násl., který nelze apriori ve vztahu k manželům vyloučit (manželé si podle ustanovení § 745 odst. 2 mohou dohodnout odlišný režim od úpravy společného nájemního práva manželů v ustanovení § 745 odst. 1).¹

K podmínce rodinné domácnosti manželů nebo rodiny [podmínka uvedená sub b)] srov. komentář k ustanovení § 743.

Odlišně od ustanovení § 747, komentované ustanovení ke své aplikaci nevyžaduje, aby domu či bytu bylo nezbytně třeba k bydlení manželů nebo rodiny.

Důvody odlišnosti spatřujeme v odlišných výchozích podmínkách obou ustanovení: Zatímco ustanovení § 747 významným způsobem zasahuje do výlučného oprávnění jednoho z manželů (a toto omezení by s ohledem na požadavek proporcionality mělo být co nejmenší možné k zajištění účelu, tj. zajištění bydlení manželů nebo rodiny; proto je také v ustanovení § 747 odst. 1 formulována podmínka nezbytnosti domu či bytu k bydlení manželů nebo rodiny), v ustanovení § 748 se jedná o právo společné oběma manželům. Ustanovení § 748 tedy podmínky formuluje méně přísně, což umožňuje jeho širší aplikační dopad. Širší použití je přípustné s ohledem na skutečnost, že zasahuje do společného práva, nikoli do práva výlučného.

Z důvodů, jež byly rozvedeny v komentáři k ustanovení § 746 odst. 1, se právní úprava použije nejen v případě společného nájemního práva, ale též v případě jiného obdobného závazkového práva (srov. ustanovení § 745 odst. 1).

Obsah zákazu

Při splnění shora uvedených podmínek je následkem "obdobné" použití ustanovení § 747. Odkaz na ustanovení § 747 se přitom týká následků, nikoli vymezení předpokladů aplikace komentovaného ustanovení.

Oba manželé jsou obecně povinni zdržet se všeho a předejít všemu, co může znemožnit či ohrozit bydlení druhého manžela nebo rodiny. V ustanovení § 748 odst. 1 je zvlášť uveden zákaz ukončení nájmu bez souhlasu druhého manžela nebo omezení nájmu právem, jehož výkon je neslučitelný s bydlením manželů nebo rodiny. V tomto směru se tedy neuplatní obecná právní úprava zastupování manželů (ustanovení § 696 odst. 1); nicméně vzhledem k tomu, že otázka bydlení manželů či rodiny zpravidla nebude běžnou záležitostí, ani z ustanovení § 696 odst. 1 by nebylo lze dovodit oprávnění manžela samostatně ukončit nájem či zřídit právo, jehož výkon by byl neslučitelný s bydlením manželů či rodiny.

V komentovaném ustanovení jde o znemožnění či ohrožení bydlení druhého manžela či rodiny jako celku. Není jím samozřejmě vyloučeno dobrovolné ukončení užívání domu či bytu jedním z manželů (jednostranně, tj. trvalým opuštěním rodinné domácnosti, či dohodou manželů o odděleném bydlení).

Omezení manželů dané ustanovením § 748 odst. 1 má pasivní a aktivní složku.

V pasivní rovině manžel (každý z manželů) je povinen zdržet se chování, které by ve svém důsledku mohlo vést ke znemožnění či ohrožení bydlení. Může se jednat o právní jednání (zákonem zmiňované ukončení nájmu, zřízení práva, jehož výkon je neslučitelný s právem bydlení, typicky podnájemní právo podle ustanovení § 2274 a násl.), ale též faktické jednání (znemožnění užívání výměnou zámku apod.).

V aktivní rovině je manžel (každý z manželů) povinen předcházet všemu, co by ve svém důsledku mohlo vést ke znemožnění či ohrožení bydlení. Například tedy je (každý…