Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 65

 Nahoru[Jednání osob s omezenou svéprávností nad rámec jejich práv]

Lucida intervalla

Podle právní úpravy platné do 31. 12. 2013 platilo, že pokud "byla určitá osoba omezena ve způsobilosti k právním úkonům a učiní-li právní úkon, na nějž se omezení vztahuje, šlo o právní úkon absolutně neplatný".¹ Tato právní úprava se nejevila příliš vhodnou, neboť neplatnými se tak staly rovněž úkony, které byly ve prospěch osoby zbavené (omezené) způsobilosti k právním úkonům (např. darování). "ObčZ neumožňoval konvalidaci nebo ratihabici právních úkonů učiněných osobou zbavenou způsobilosti k právním úkonům."² Některé právní řády počítají totiž u opatrovanců s takzvanými světlými okamžiky (lucida intervalla). Jedná se o okamžiky, kdy se opatrovanec dostane do takového psychického stavu, že je schopen projevit vlastní vůli. NOZ tuto otázku výslovně neřeší, neboť "nechce řešit otázky medicínské povahy".³ Přesto s takovou situací počítá, a to právě v komentovaném ustanovení a dále pak v § 1527, které stanoví takzvanou pořizovací nezpůsobilost ve vztahu k nesvéprávnému.

Souvislost s § 581

Komentované ustanovení je třeba vykládat v souvislosti s větou první § 581, která se vztahuje na neplatnost právního jednání nezpůsobilé osoby (osoba nemající plnou svéprávnost). Komentované ustanovení však dopadá pouze na ty osoby, u nichž došlo k omezení svéprávnosti na základě rozhodnutí soudu. Dopad věty první § 581 je naproti tomu širší a dopadá i na jednání nezletilého. Podle § 581 je třeba jednání osoby, která není plně svéprávná, považovat za neplatné. Komentované ustanovení však stanoví:

1. za jakých podmínek je možné jednání takové osoby neprohlásit neplatným a dále
2. za jakých podmínek je možné jednání takové osoby ratihabovat (dodatečně schválit).

Relativní či absolutní neplatnost právního jednání

Je třeba říci, že se právní teorie neshoduje v tom, zda je právní jednání osoby, která k tomuto jednání není způsobilá, neplatné relativně či absolutně. Dosud vydané komentáře se v názorech diametrálně liší. Přikláníme se k názoru, že se jedná o absolutní neplatnost právního jednání, a to právě s ohledem na znění komentovaného ustanovení, neboť k tomu, aby se na takové právní jednání hledělo jako na platné, je třeba, aby opatrovník takové jednání schválil (odst. 2 komentovaného ustanovení). Pokud by bylo považováno za neplatné relativně, pak by schválení opatrovníka nebylo třeba – naopak by musel opatrovník namítat jeho neplatnost. Navíc se nám takový výklad jeví v rozporu s ochranou práv opatrovance – opatrovník se o takovém jednání opatrovance (např. o směnce) může dozvědět již po uplynutí promlčecí doby, ve které námitku neplatnosti může učinit.

Jednání nesvéprávného

Jednáním nesvéprávného ve smyslu komentovaného ustanovení "může být jen takové konání nesvéprávného, které alespoň rámcově vyjadřuje jeho vůli nebo alespoň přání, nikoliv však ve své podstatě náhodný projev nesvéprávného, z něhož třetí osoba dovozuje konkrétní právní jednání. Termín ,jednání‚ totiž znamená určitou cílenou činnost."⁴ U nesvéprávného tedy musí dojít alespoň k mírnému světlému okamžiku (lucida intervalla). V opačném případě nelze jeho konání označit za jednání.

Odst. 1 komentovaného ustanovení určuje výjimku z pravidla uvedeného v § 581. Za neplatné lze totiž prohlásit pouze takové jednání nesvéprávného, které působí nesvéprávnému újmu. "Okolnosti, z nichž lze dovodit, že konání opatrovance mu způsobuje újmu, je třeba posuzovat k okamžiku uskutečnění tohoto konání. Postačí reálná možnost, že konání, pokud by bylo platné, by opatrovanci újmu zřejmě způsobilo."⁵ Podle našeho názoru opatrovanec ani opatrovník nebudou muset námitku neplatnosti u soudu uplatnit, ale soud bude muset z úřední povinnosti zkoumat, zda jednání opatrovanci mohlo či nemohlo újmu způsobit. Takový výklad je v souladu s ochranou práv opatrovance jako slabší strany.⁶

Pojem újmy

Pojem újmy je třeba vykládat dosti široce a především vždy s ohledem na osobu konkrétního opatrovance – to, co některému opatrovanci může způsobit újmu (např. s ohledem na jeho postižení, majetkové poměry apod.), jinému opatrovanci újmu způsobit nemusí. Může se jednat jak o újmu citovou, osobní, tak i o újmu hospodářskou. Újma nemusí být přímá – např. přijetím daru, např. barokního zámku by sice došlo ke zvýšení majetku opatrovance, ale starost a finanční náklady na jeho provoz by pro opatrovance byly tak zatěžující, že by mu to ve skutečnosti způsobilo újmu. "V zásadě dle této koncepce však může opatrovanec činit i dvoustranně zavazující právní jednání (kupní smlouva, smlouva o dílo, nájemní smlouva, apod.),…