Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 49

 Nahoru[Předpoklady pro vznik zastoupení členem domácnosti]

Právní úprava NOZ zohledňuje vývoj judikatury a mezinárodního práva (zejména Úmluva o právech osob se zdravotním postižením publikovaná ve Sbírce mezinárodních smluv po č. 10/2010). "Úprava uvedená v ObčZ ve vztahu k osobám stiženým duševní poruchou znala jen omezení a zbavení způsobilosti k právním úkonům (svéprávnosti), vedla k tvrdostem a nezohledňovala možnosti přiměřených přístupů k osobám postiženým duševní poruchou tak, aby se jim nebránilo v uplatňování jejich práv a umožnilo zapojení do společenského života."¹

Zastoupení členem domácnosti je podpůrným opatřením, které má přednost před omezením svéprávnosti (§ 55), které představuje výrazný zásah do práv člověka. Členové domácnosti jsou nebližšími osobami, s nimiž přichází osoba stižená duševní poruchou do styku. Je proto přirozené, že jsou to právě členové domácnosti, kteří budou nejlépe znát potřeby osob stižených duševní poruchou. Zastoupení těmito osobami je proto pro osoby stižené duševní poruchou žádoucí. Soud musí v rámci řízení o omezení svéprávnosti zkoumat, zda nepostačuje některé z mírnějších opatření, tedy také zastoupení členem domácnosti. Na druhou stranu před zastoupením členem domácnosti má přednost předběžné prohlášení a nápomoc při rozhodování (pokud jsou pro ně naplněny předpoklady).

Předpokladem vzniku zastoupení členem domácnosti "není aktivní právní jednání osoby postižené nebo ohrožení budoucí neschopností právně jednat směřující k ustanovení konkrétního zástupce. Zastoupení členem domácnosti vzniká na základě vůle jiného, avšak plně svéprávného člena domácnosti nebo příbuzného, které zastoupený neklade odpor a jež je posléze stvrzena soudem."²

Základní předpoklady

Komentované ustanovení a ustanovení navazující stanoví předpoklady, za nichž může dojít ke vzniku zastoupení členem domácnosti, a jsou jimi:

1. musí se jednat o zletilého člověka,
2. duševní porucha musí člověku bránit samostatně právně jednat,
3. člověk nesmí mít jiného zástupce (opatrovníka),
4. existence člena domácnosti, který je ochoten člověka zastupovat,
5. člověk zastoupení neomítne,
6. vůle člena domácnosti vykonávat funkci zástupce,
7. schválení soudu.

Zletilost

Ad a) Zletilost člověk nabývá dovršením osmnáctého roku (§ 30). Vznik zastoupení členem domácnosti nepřipadá v úvahu v případě emancipace (§ 37), tedy v případě, kdy nezletilému byla soudem přiznána plná svéprávnost nebo ji získal uzavřením manželství.

Duševní porucha

Ad b) Musí se jednat pouze o duševní poruchu; pro jiné omezení, např. nepohyblivost, nemůže zastoupení členem domácnosti vzniknout. Pokud by to bylo nezbytné k ochraně zájmů člověka nebo ve veřejném zájmu, lze člověku, který trpí jiným handicapem než duševní poruchou, ustanovit opatrovníka podle § 465. Navíc se musí jednat o duševní poruchu takové intenzity, že zabraňuje člověku samostatně právně jednat. Na rozdíl od omezení svéprávnosti se však může jednat také o poruchu, která má přechodný charakter, tedy o poruchu krátkodobou. Protože zastoupení vzniká až schválením soudu (§ 50), musí být soudu existence duševní poruchy prokázána. Nebude zřejmě nezbytně nutné nařizovat znalecký posudek, na jehož základě bude duševní porucha zjištěna, ale dostatečným bude i odborné vyjádření ošetřujícího lékaře psychiatra. Pokud samozřejmě budou závěry o duševní poruše podpořeny i dalšími důkazy a nebude ze strany ostatních účastníků řízení její existence rozporována.

Existence jiného zástupce

Ad c) Vzniku zastoupení brání též existence jiného zástupce – je však třeba říci, že zákaz zastoupení jinou osobou není zákazem absolutním. Zastoupený totiž může mít jiného zástupce z řad členů domácnosti, těch může mít zastoupený i několik. Jejich vzájemný vztah se pak řídí § 53. Při schvalování vícero zástupců z řad členů domácnosti by však měl soud zvažovat, zda je takový postup ku prospěchu zastoupeného.

Pokud se týká jiného zástupce, pak soud také neschválí zastoupení v případě, kdy již má zastoupený ustanoveného opatrovníka, a to ve stejném rozsahu, na který by se vztahovalo zastoupení členem domácnosti. Vzniku zastoupení členem domácnosti tak nebrání např. ad hoc opatrovník.

Podobně tomu bude u smlouvy o nápomoci, která má jako mírnější podpůrný prostředek přednost – "... zatímco při nápomoci člověk jedná sám, při zastoupení členem domácnosti jedná člen domácnosti jako zástupce".³ Zastoupený tak může mít schválenu jak smlouvu o nápomoci při rozhodování (v rozsahu, ve kterém je způsobilý právně jednat), tak může být i v dalších záležitostech zastupován členem domácnosti. "Zástupce může být zároveň i podpůrcem osoby"⁴ podle smlouvy o nápomoci při rozhodování.

Pokud tedy existuje jiný zástupce, musí být v dohodě o zastoupení nebo v rozhodnutí soudu definován rozsah zastoupení členem domácnosti.

Člen domácnosti

Ad d) Ke vzniku zastoupení samozřejmě musí určitá kritéria splňovat i zástupce. Zákon definuje dva okruhy osob, které mohou zastoupení vykonávat:

1. rodinní příslušníci – potomek, předek, sourozenec, manžel nebo registrovaný partner,
2. osoby žijící před vznikem zastoupení se zastupovaným ve společné domácnosti alespoň tři roky – NOZ pojem domácnosti nedefinuje –…