Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 2456

Z pojmového vymezení komisionářské smlouvy, kdy komisionář jedná vlastním jménem (což často znamená, že druhá strana netuší, že komisionář jedná jako komisionář), vyplývá, že z jednání komisionáře nevznikají komitentovi ve vztahu k třetím osobám ani práva, ani povinnosti. To platí samozřejmě i v případě, kdy druhá strana ví, že jde o komisi, tedy že komisionář jedná v daném případě na účet komitenta. Výjimkou z této zásady pak je, že je komitent oprávněn přímo na třetí osobě požadovat plnění, které pro něho opatřil komisionář, není-li komisionář z příčin na své straně s to sám zařídit, aby třetí osoba komitentovi plnila (může jít např. o úmrtí komisionáře). Komitent v takovém případě bude povinen třetí osobě existenci komisionářského vztahu prokázat.

 NahoruPříklad

Pan Novák uzavřel se společností Beta s.r.o. komisionářskou smlouvu, ve které se zavázal obstarat pro společnost Beta s.r.o. prodej movitých věcí. Uzavřel tedy se společností Gama a.s. vlastním jménem kupní smlouvu, jejímž předmětem byl prodej uvedených movitých věcí a společnost Gama a.s. se zavázala za tyto movité věci zaplatit částku ve výši 500 000 Kč. Z uzavřené kupní smlouvy je zavázán pan Novák, přestože prodává touto smlouvou movité věci společnosti Beta s.r.o., a to na její účet. Zásadně pak také platí, že domáhat se splnění závazku, tedy v tomto případě zaplacení kupní ceny, může pouze pan Novák. Pokud by ale např. došlo k úmrtí pana Nováka, pak bude společnost Beta s.r.o. sama oprávněna obrátit se na společnost Gama a.s. přímo a požadovat zaplacení kupní ceny. Bude jí ale muset prokázat existenci komisionářského vztahu.
Podstatou komisionářské smlouvy je, že komisionář zařídí pro komitenta určitou záležitost (např. uzavře vlastním jménem na účet komitenta kupní smlouvu). Komisionář zásadně neodpovídá za to, zda bude zařízená …