Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1109

Úprava nabytí od nevlastníka je svým způsobem přelomová. Doposud byla upravena pouze v obchodním zákoníku a ve smluvních vztazích tak panovala dvoukolejnost úpravy podle toho, zda byla smlouva uzavřena mezi podnikateli či se spotřebitelem. Na spotřebitele vlastnické právo od nevlastníka nepřešlo, zatímco na podnikatele od nevlastníka-podnikatele ano. NOZ úpravu sjednocuje, když přejímá úpravu obchodního zákoníku.

Ustanovení pododdílu se týkají převodu věci nezapsané ve veřejném seznamu (ať movité či nemovité) nebo věcí movitých, při splnění dalších podmínek.

Nejprve je upraveno nabytí věci, která se nezapisuje do veřejného seznamu (může jít tedy o věc movitou i nemovitou), kdy základním předpokladem je dobrá víra nabyvatele, že je převodce oprávněn vlastnické právo převést, současně musí jít o převod zákonem stanoveným způsobem, kdy nabyvatel nemá důvod pochybovat o pravosti vlastnického titulu převodce, tj. mimo jiné ve veřejné dražbě – k převodu vlastnického práva dochází příklepem licitátora na nejvyšší nabídku, kdy se rozlišují dražby dobrovolné, pořádané na návrh vlastníka, a dražby nedobrovolné, pořádané na návrh věřitele, nabytí od podnikatele při jeho běžné podnikatelské činnosti či od osoby, které vlastník věc svěřil, například formou vypůjčky. Výslovně je uvedeno nabytí od neoprávněného dědice, kterému bylo dědictví potvrzeno (§ 486 ObčZ). Dobrá víra se tedy presumuje s ohledem na všechny okolnosti. Držitel v dobré víře je tedy zvýhodněn oproti skutečnému vlastníkovi.

 NahoruPříklad

 NahoruPříklad