Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1013

[Imise]

Ustanovení § 1013 NOZ patří mezi ustanovení upravující omezení vlastnického práva a je stěžejním ustanovením tzv. práva sousedského.

Sousedské právo upravuje vzájemné vztahy, práva a povnnosti (nejen) vlastníků sousedních pozemků. Dosavadní občanský zákoník upravoval sousedské právo v podstatě pouze v jediném ustanovení, a to v § 127.

NOZ úpravu sousedských práv podstatně rozšířil, zpřesnil a strukturoval. V úpravě sousedského práva v rámci NOZ je patrné, že do značné míry čerpá z ABGB (Všeobecný zákoník občanský - německy Allgemeines bürgerliches Gesetzbuch für die gesammten Deutschen Erbländer der Österreichischen Monarchie). Některé principy dosavadní právní úpravy, jako jsou demonstrativní výčet imisí či neurčité právní pojmy, zůstaly zachovány, a to ze zcela pragmatického důvodu. Aplikace tohoto ustanovení je zapotřebí při řešení velkého množství nejrůznějších sousedských vztahů, přičemž není v možnostech zákonodárce obsáhnout a pamatovat na všechny možné případy.

Sousedské právo nalezneme v NOZ v ustanoveních § 1013 až § 1036.

Ustanovení § 1013 odst. 1 upravuje problematiku imisí.

Výslovně je v tomto ustanovení uveden pojem imise, který v předchozí právní úpravě zmíněn nebyl.

Pojem imise a vysvětlení jeho významu je možno nalézt v nesčetné judikatuře (např. rozhodnutí NS 22 Cdo 1733/2004: "Účinky obtěžování se nazývají imise." Dále např. Rc 37/1985 atd.). Výraz imise pochází z latinského immisio. Synonymem tohoto pojmu je "vhánění", "vpouštění" či "vnikání". Imise chápeme jako pronikání účinků či následků činnosti (ale i nečinnosti) prováděné na jedné nemovitosti, které se projevují škodlivým způsobem na nemovitosti druhého.

Rozeznáváme imise:

• materiální (fyzické) x imateriální (tzv. ideální – typicky bývá uváděn příklad obtěžování pohledem). Obtěžováním pohledem a otázkou, zda se může jednat o imise, se již zabývaly i soudy – např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1629/99 ze dne 12. 12. 2000: "Těm, kdo mají faktickou možnost nahlížet do cizích oken, nelze zpravidla uložit, aby provedli taková opatření, kterými by tuto možnost vyloučili. Proto je na tom, kdo se cítí být obtěžován pohledem, aby provedl opatření, která by tomuto obtěžování zabránila. Obtěžování pohledem je imisí, proti které právo poskytuje ochranu jen v případě, jde-li o mimořádnou situaci a zvlášť závažné a soustavné narušování soukromí vlastníka nebo uživatele sousední nemovitosti." Nutno dodat, že některými autory je význam imateriálních imisí zpochybňován;

• imise přímé x imise nepřímé. Dosavadní právní úprava, na rozdíl od NOZ, imise přímé a nepřímé nerozlišovala. Při tomto rozdělení imisí je kritériem skutečnost, z jakého důvodu imise na nemovitost jiného vlastníka působí, zda se tak děje lidským přičiněním, nebo například působením přírodních sil (např. vítr).

Na tomto místě nutno dodat, že zatímco u nepřímých imisí zákonodárce v ustanovení § 1013 odst. 1 NOZ klade důraz na zkoumání míry vlivů či působení a na stupeň obtěžování souseda, přímé imise bez ohledu na míru vlivů i stupeň obtěžování souseda zakazuje: "Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní důvod." Jako tento zvláštní právní důvod si lze představit například oprávnění z věcného břemena. Je možno se domáhat obrany pomocí aplikace ustanovení § 1042 NOZ, tj. prostřednictvím tzv. negatorní žaloby;

• imise způsobené činností x imise způsobené nečinností;

• imise pozitivní x negativní.

Jak je uvedeno již shora, výčet imisí je demonstrativní, přičemž jsou zmíněny nejčastěji se vyskytující a možno říci i nejzávažnější imise. Ustanovení § 1013 odst. 1 NOZuvádí výslovně následujícíimise: odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy. A je zde zmíněno výslovně i vnikání zvířat. A právě z formulace "a jiné podobné účinky (imise)" je nejvíce zřejmé, že se jedná o demonstrativní výčet imisí. Dosavadní kazuistika imisí byla zmírněna, ustanovení § 127 ObčZ například uvádělo ještě plyn, kouř a páry, zatímco současná právní úprava tyto pojmy shrnula pod jediný pojem – plyn. Skutečnost, že současná právní úprava zůstala, co se výčtu imisí týče, demonstrativní, odráží potřebu a možnost aplikace tohoto ustanovení ne velmi široké spektrum činností a nutnost je v praxi řešit.

Míra ne přiměřená místním poměrům a podstatné omezení obvyklého užívání pozemku

Občanský zákoník ted y rozlišuje imise přímé a nepřímé. Zatímco imise přímé jsou bez ohledu na míru vlivů a na stupeň obtěžování souseda zakázány, u imisí nepřímých se lze dovolat obrany pouze v případě, že se jedná o imise, které splňují zákonné podmínky stanovené § 1013 odst. 1 NOZ, tj. vnikají na pozemek jiného vlastníka v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku. Právo tedy neposkytuje ochranu proti jakýmkoliv imisím. Imise, které vznikají v důsledku normálního, běžného užívání pozemku, jsou sousedé povinni navzájem snášet. Ochrana se poskytuje proti takovým imisím, které přesahují míru přiměřenou místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku. Kritériem je zde tedy určitá intenzita rušení. Otázku míry přiměřené poměrům je nezbytné posuzovat vždy vzhledem k místním poměrům. Odlišně se bude posuzovat účinek či důsledek sekání trávy či řezání dříví motorovou pilou na venkově a jinak ve městě, odlišně se bude posuzovat například chov včel ve městě a na venkově atd. Důležitým aspektem je však i čas, a to nejen z hlediska ročního období či denní doby (typicky například u hluku), ale čas jako takový, který s sebou přináší názorové změny a změny postojů ve společnosti. Otázku míry přiměřené místním poměrům musí stanovit v daném konkrétním případě soud. Je nutné posuzovat místní poměry existující v době rozhodování soudu. Nepřímé imise jsou však nepřípustné pouze za předpokladu, že vnikají na pozemek jiného v míře nepřiměřené místním poměrům a zároveň podstatně omezují obvyklé užívání pozemku. Z termínu "obvyklé užívání" můžeme dovodit, že se jedná o takové užívání, které je běžné i na jiných obdobných místech za obdobných podmínek.

 NahoruPříklad

Pan Novák sousedí s panem Novotným. Pan Novák má dům postavený ve svahu, při přívalovýchdeštích mu voda proudí na zahradu a způsobuje mu tak škody na vypěstovaných rostlinách. Na hranici pozemku si proto vybudoval kanálek, kterým svádí vodu mimo zahradu, bohužel přímo na pozemek pana Novotného. Takové jednání je zakázáno a pan Novotný se může domáhat odstranění vybudovaného kanálku soudní cestou. Jedná se o příklad přímých imisí.
K otázce, zda se v případě aplikace ustanovení § 1013 NOZ musí jednat o bezprostředně sousedící nemovitost.

Dosavadní právní úprava hovořila o sousedově stavbě nebo pozemku, když bylo řečeno, že vlastník věci zejména nesmí ohrozit sousedovu stavbu nebo pozemek. Blíže však občanský zákoník definici sousedovy stavby či pozemku nevymezoval. S pojmem sousední pozemek jsme se však mohli setkat v ustanovení § 139 písm. c) zákona č. 50/1976 Sb., stavební zákon, které definovalo účastníky řízení, a to ve znění účinném od 1. 7. 1998 do 20. 4. 2000. Toto ustanovení uvádělo, že "... sousední pozemky a stavby na nich rozumí se tím pozemky, které mají společnou hranici s pozemkem, který je předmětem správního řízení vedeného podle tohoto zákona, a stavby na těchto pozemcích." Po určitou dobu se tak vycházelo z toho, že se i v případě § 127 ObčZ jedná pouze o bezprostředně sousedící pozemky. Předmětné ustanovení bylo zrušeno přelomovým nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 19/99, v němž bylo řečeno, že tato definice měla ten důsledek, rovněž na vlastníky jiných sousedních pozemků než pozemků, které mají společnou hranici s pozemkem, který je předmětem řízení, a jejichž práva přitom mohou být v daných řízeních dotčena, nebylo možno pohlížet jako na účastníky řízení.

Nová právní úprava je v tomto směru daleko jasnější a podobným úvahám předešla, neboť jasně uvádí, že se jedná o imise, které vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda), z čehož je jasně patrné, že se nemusí jednat o nemovitosti bezprostředně sousedící. Chráněn je tak i vlastník pozemku, který může být od místa, kde imise vzniká, vzdálen, což je logické. Například imise zápachu či hluku zasahují, pokud jsou intenzivnější, do širokého okolí, a nejenom bezprostředně do přilehlé nemovitosti.

Vnikání zvířat

Další výraznou změnou oproti dosavadní právní úpravě je skutečnost, že ustanovení § 127 ObčZ znalo pouze chovaná zvířata, když výslovně uvádělo: "Vlastník nesmí nechat chovaná zvířata vnikat na sousedící pozemek." Nutno podotknout, že tato…