Spory ze smlouvy o koupi závodu

4.7.4.3 Spory ze smlouvy o koupi závodu

Mgr. et Bc. et Bc. et Bc. Vladimír Janošek

Ve sporech z koupě závodu (jeho části) jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy [§ 9 odst. 2 písm. n) OSŘ]. Uzavření smlouvy o koupi (části) závodu může mít významný vliv na právní poměry obchodní korporace, a tedy zprostředkovaně i na právní poměry jejích společníků např. (ve vazbě na obsah smlouvy) na výši podílu společníka na likvidačním zůstatku, a proto má společník naléhavý právní zájem na určení neplatnosti této smlouvy.¹

Dle § 2175 odst. 1 NOZ kupující nabývá vše, co k závodu prodávajícího jako celku náleží (tj. jak majetek², tak i dluhy³) související s převáděným závodem (jeho částí), přímo ze zákona, i když tento majetek a dluhy nejsou ve smlouvě identifikovány, nikoliv však již veřejnoprávní oprávnění (např. podnikatelské⁴), resp. práva (např. daňový přeplatek,⁵ dotace) či povinnosti (nedoplatky na daních,⁶ pojistném na sociální a zdravotní pojištění atd.). Není přitom rozhodné, zda právním důvodem jejich vzniku byla smlouva (např. pojistná, leasingová) či jiná právní skutečnost (např. bezdůvodné obohacení, deliktní náhrada škody, rozhodnutí orgánu veřejné moci atp.).

Jedná se však pouze o pohledávky a dluhy vůči třetím osobám, nikoliv už o pohledávky a dluhy směřující vůči osobám uvnitř závodu. Při převodu závodu tak nedochází k přechodu např. pohledávek a dluhů vůči orgánům obchodní korporace.⁷ Výjimku tvoří toliko práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů podnikatele vůči zaměstnancům závodu, kdy jejich přechod na kupujícího je upraven speciálně v § 2175 odst. 2 NOZ.⁸

Na kupujícího nepřechází spolu s převodem závodu automaticky právo k obchodní firmě prodávajícího. Byť § 427 odst. 1 NOZ již oproti § 11 odst. 1 ObchZ nestanoví, že by souhlas s nabytím obchodní firmy musel být výslovný, lze výkladem dovodit, že pokud smlouva o koupi závodu o převodu práv k obchodní firmě z prodávajícího na kupujícího mlčí (čili jinými slovy neobsahuje souhlas prodávajícího s jejím převodem), tak vlastníkem obchodní firmy zůstává i nadále prodávající. Jen na okraj lze uvést, že nově platí, že obchodní firma nelpí na závodu a lze s ní samostatně disponovat. I nadále je však (bohužel) třeba, aby prodávající k obchodní firmě připojil údaj vyjadřující právní nástupnictví, což hodnotu tohoto nemajetkového statku nepochybně snižuje. Je třeba rovněž dávat pozor na to, zdali součástí obchodní firmy není něčí jméno, neboť tato osoba má dle § 428 NOZ právo souhlas s užitím svého jména odvolat, pokud k tomu má závažný důvod, přičemž jeden z takto uváděných důvodů je i změna vlastnické struktury obchodní korporace (k ní totiž dochází i při převodu závodu spolu s touto obchodní firmou). Nově lze také v souvislosti s převodem závodu (či nezávisle na něm) nabýt obchodní firmu fyzické osoby, neboť se zde uplatní princip volné tvorby obchodní firmy (§ 425 odst. 2 NOZ).

S prodejem závodu nelze na kupujícího převést právo vyplývající z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, u něhož to vylučuje smlouva, kterou bylo právo prodávajícímu poskytnuto, nebo vylučuje-li to povaha takového práva (§ 2178 NOZ). Povaze práva nebude odporovat přechod práva k obchodnímu tajemství dle § 504 NOZ.

V opačném případě bude smlouva o koupi závodu v této části absolutně neplatná (§ 576 NOZ). Nesouhlasíme s tím, že by mělo jít toliko o relativní neplatnost. Je totiž vcelku běžné, že smlouva o koupi závodu neobsahuje výčet převáděných práv a v takovém případě by třetí osoby, kterým je poskytována ochrana, musely vždy z opatrnosti s ohledem na převod závodu jako celku vznášet vůči prodávajícímu a kupujícímu námitku relativní neplatnosti, i když by kupř. vůlí prodávajícího a kupujícího nebylo právo z průmyslového či jiného duševního vlastnictví učinit předmětem převodu, což by bylo podle nás absurdní.

Citované ustanovení koresponduje s § 2365 NOZ, podle něhož byl-li převeden závod nebo jeho část, která tvoří jeho samostatnou složku, souhlas poskytovatele k převedení licence se vyžaduje, jen bylo-li to zvlášť ujednáno. I např. z § 15 odst. 2 ZOK, § 58 odst. 1 AutZ či § 20 odst. 4 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech, průmyslových vzorech a zlepšovacích návrzích, ve znění pozdějších předpisů vyplývá, že právní úprava obecně nevylučuje přechod práv z duševního vlastnictví v souvislosti s prodejem závodu.

Jinými slovy, pokud smlouva, kterou bylo právo z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví prodávajícímu třetí osobou poskytnuto, neobsahuje zákaz převodu tohoto práva (a nejde-li o právo, u něhož povaha vylučuje s ním disponovat, viz např. výlučná osobnostní práva autora), v případě převodu závodu na kupujícího dojde i k převodu tohoto práva. Smlouva přitom nemusí vylučovat možnost převést právo vyplývající z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví na třetí osobu výslovně, postačí, když v ní budou ujednány takové podmínky, z nichž bude tato skutečnost vyplývat (výhradní licence). Ust. § 2178 NOZ poskytuje ochranu třetím osobám, a proto není možné se od něj smluvně odchýlit.

Nově je kupř. výslovně upraveno, že převodem závodu zaniká i prokura (§ 456 NOZ), čili k jejímu přechodu na kupujícího nedochází (obdobné závěry lze vztáhnout bezpochyby i na vedoucího odštěpného závodu).

Závazek kupujícího ze smlouvy o koupi závodu zaplatit prodávajícímu kupní cenu, není taktéž závazkem souvisejícím se závodem, a proto při dalším prodeji závodu k jeho přechodu na dalšího kupujícího nedochází.⁹

Vždy je proto třeba bedlivě zkoumat, zdali jednotlivé položky náleží k  závodu prodávajícího či již nikoliv, neboť jinak by se mohlo klidně stát, že kupující sice nabude závod, avšak bez možnosti jej reálně provozovat.

Jako příklad lze uvést prodej lékařské praxe. Ust. § 16 odst. 4 ZZS totiž stanoví, že: "Oprávnění k poskytování zdravotních služeb nelze převést ani nepřechází na jinou osobu." Nabyvatel závodu (lékařské praxe) je tak nucen si o předmětné oprávnění (nemá-li jej už) sám zažádat, jak vyplývá rovněž z dikce § 18 odst. 3 ZZS. Nadto není vůbec zřejmé, zdali při prodeji závodu na kupujícího přechází také práva a povinnosti ze smluv o poskytování a úhradě hrazených služeb uzavřených prodávajícím se zdravotními pojišťovnami. Je sice pravdou, že v usnesení Ústavního soudu ze dne 15. 1. 1999, sp. zn. IV. ÚS 499/98 a v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2004, sp. zn. 29 Odo 405/2003 bylo konstatováno, že byť jde mezi poskytovatelem zdravotní péče a zdravotní pojišťovnou o soukromoprávní vztah s prvky veřejnoprávního charakteru, smlouva o koupi závodu v tomto směru translační účinky má, na druhou stranu je třeba upozornit na to, že tyto závěry byly vysloveny za účinnosti předchozí úpravy, i proto dnes převažují názory, že podle úpravy nové k přechodu práv a povinností ze smluv o poskytování a úhradě hrazených služeb při prodeji závodu prodávajícího na kupujícího nedojde, a to vzhledem k § 46 odst. 2 ZVZP, který ukládá povinnost vypsat výběrové řízení, než dojde k uzavření citovaných smluv. Smlouvu o koupi závodu tak nezbude (z důvodu předběžné opatrnosti) než uzavřít např. s odkládací podmínkou, jinak může být nabyvatel závodu vlastníkem v podstatě jen "dobře vybavené ordinace".

Ust. § 2175 odst. 1 NOZ je lex specialis k jednotlivým úpravám, které stanoví podmínky převodu pro to či ono právo (dluh), což se podává z již zmiňovaného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2002, sp. zn. 29 Odo 314/2001: Při prodeji podniku, jehož součástí jsou listinné cenné papíry, není k převodu těchto cenných papírů na kupujícího potřebný indosament ani splnění dalších podmínek, které jsou nezbytné při samostatném převodu cenných papírů, resp. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 8. 2003, sp. zn. 14 Cmo 41/2003: K převodu obchodního podílu, který je součástí podniku, dochází účinností smlouvy o převodu podniku, aniž by bylo třeba krom toho postupovat podle § 115 ObchZ. Ust. § 1881 odst. 1 NOZ zakazující věřiteli postoupit pohledávku, odporovalo-li by to dohodě s dlužníkem, se taktéž nepoužije, neboť v případě § 2177 odst. 1 NOZ, jde o zákonnou cesi, která nastává nezávisle na vůli věřitele přímo ze zákona.

I přesto, že dikce § 2177 odst. 1 NOZ skýtá oproti úpravě uvedené v ObchZ určité odlišnosti, soudíme, že dosavadní judikatura v této otázce bude i nadále použitelná. Pokud jde o pohledávky (lhostejno, na základě jakého právního důvodu se zakládají, jestli jde o pohledávky splatné, vykonatelné, budoucí, zajištěné atd.), tak i podle NOZ platí, že všechny (tedy i ty, o jejichž existenci kupující nevěděl a ani je nemohl rozumně předpokládat) přecházejí s prodejem závodu na kupujícího¹⁰ (ledaže některé z nich budou z koupě vyloučeny postupem dle § 2175 odst. 1 NOZ, pohledávky, které nejsou součástí závodu, na kupujícího taktéž nepřechází), nicméně z dluhů (opět jen z těch, které jsou součástí převáděného závodu, ať už proto, že nebyly z koupě vyloučeny, anebo proto, že jde o dluhy způsobilé být součástí převáděného závodu) kupující přejímá jen ty, o jejichž existenci věděl nebo je alespoň musel rozumně předpokládat (to neplatí pro povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům převáděného závodu, u nich totiž § 338 a násl. ZP počítá s tím, že přechází na kupujícího všechny).

Jedná se nepochybně o ustanovení dispozitivní, a proto si prodávající a kupující mohou dohodnout, že na kupujícího přechází bez dalšího všechny dluhy související s převáděným závodem.

Důkazní břemeno o rozsahu přechodu dluhů na kupujícího nese prodávající (popř. věřitel). Z tohoto důvodu by proto měl být prodávající také motivován k tomu, aby kupujícího před uzavřením smlouvy o koupi závodu seznámil s veškerými podklady, ze kterých by kupující mohl nabýt vědomost o existenci převáděných dluhů (jinak z nich zůstane zavázán sám prodávající). Soupisy dokumentů, které jsou kupujícímu předkládány prodávajícím před uzavřením smlouvy pro účely zpracování due diligence, tak nabudou v praxi na významu. Pakliže kupující v době uzavření smlouvy o konkrétních dluzích věděl (postačí vědomost o výši dluhu, ostatní jeho vlastnosti není třeba znát), přechází na něj spolu se závodem, byť by šlo jinak o dluhy, které by u převáděného závodu nešlo rozumně předpokládat.

V případě, že kupující v době uzavření smlouvy o konkrétních dluzích nevěděl, je třeba zkoumat, zdali o nich vědět měl a mohl, jinými slovy, jestli jejich existenci bylo možné u převáděného závodu rozumně předpokládat. Těmito dluhy je podle nás třeba jednak rozumět dluhy obsažené v účetní závěrce a souvisejících dokumentech (je přitom na kupujícím, aby se s těmito dokumenty seznámil, viz § 4 odst. 2 NOZ), byť by šlo o dluhy jinak nestandardní a jednak dluhy, které v nich sice zachyceny nejsou, půjde-li však o dluhy vyplývající z běžného provozu závodu.

Dle § 2177 odst. 1 pak platí, že nabytí pohledávek kupujícím se jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek. Ust. § 1885 odst. 1 NOZ oproti § 527 odst. 2 ObčZ zakládá ex lege (dříve bylo třeba písemné dohody) ručení postupitele za dobytnost postoupené pohledávky, v případě, že byla pohledávka postoupena za úplatu, a to do výše přijaté úplaty s úroky. Otázkou je, zdali lze toto ustanovení aplikovat i na smlouvu o koupi závodu, u níž se kupní cena sjednává toliko za celý závod. Máme za to, že povaha předmětné smlouvy aplikaci tohoto ustanovení neumožňuje. Na kupujícího tedy přejde ex lege spolu s pohledávkami i jejich příslušenství a práva s nimi spojená, včetně jejich zajištění (např. ručení, zástavní právo, uznání dluhu atd.), aniž by bylo třeba souhlasu třetích osob (viz § 1880 odst. 1 NOZ). Byť tak zákon výslovně nestanoví, na nabytí dluhů kupujícím se použije, např. § 1890 odst. 1 NOZ.

Podle věty druhé § 2177 odst. 1 NOZ se k převzetí dluhu kupujícím při prodeji závodu nevyžaduje souhlas věřitele na rozdíl od obecné úpravy převzetí dluhu (§ 1888 odst. 1 NOZ). Věřitel může převzetí dluhu kupujícím zabránit toliko včasným podáním odporu (§ 2181 NOZ).¹¹

Rovněž zajištění dluhu trvá, i když třetí osoby nedaly souhlas ke změně v osobě dlužníka (§ 1890 odst. 2 NOZ se nepoužije).¹²Prodávající však ze zákona ručí za splnění převedených dluhů kupujícím. Toto ručení prodávajícího nezaniká ani při dalším prodeji závodu.¹³ Ujednání ve smlouvě o koupi závodu, které by vylučovalo ručení prodávajícího za převáděné dluhy, by bylo absolutně neplatné (smlouvu lze uzavřít ve prospěch třetí osoby nikoliv v její neprospěch). Novinkou však je, že pokud věřitel¹⁴ udělil souhlas s převzetím dluhu kupujícím, pak prodávající za tento dluh již neručí. Pakliže věřitel pohledávky, která přešla s prodejem závodu na kupujícího, disponuje exekučním titulem vůči prodávajícímu, nemůže na základě tohoto titulu vést již výkon rozhodnutí (exekuci) vůči prodávajícímu, nýbrž jen vůči kupujícímu, na nějž přešla povinnost z rozhodnutí. Pakliže věřitel nepodá návrh dle § 256 OSŘ, resp. § 36 odst. 3 a 4 EŘ, může prodávající (jako ručitel) v takovém případě navrhnout zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) dle § 268 odst. 1 písm. h) OSŘ. Z akcesorické a subsidiární povahy ručení totiž vyplývá, že teprve nesplní-li kupující svůj splatný závazek, který na něj přešel z exekučního titulu, v přiměřené době poté, co k tomu byl věřitelem (oprávněným) vyzván, může oprávněný vést výkon rozhodnutí nebo exekuci proti povinnému (prodávajícímu) jako ručiteli ze zákona, avšak jen na základě samostatného exekučního titulu.¹⁵

Oznamovací povinnost týkající se přechodu pohledávek a dluhů z prodávajícího na kupujícího dle § 2177 odst. 2 NOZ dopadá jen na prodávajícího. Dle § 477 odst. 4 ObchZ přitom platilo, že prodávající informuje o předmětné skutečnosti dlužníky a kupující věřitele. Do doby, než prodávající splní svoji oznamovací povinnost, se mohou dlužníci zprostit svých dluhů i tím, že je splní prodávajícímu, nebo se s ním jinak vyrovnají (§ 2177 odst. 1 NOZ ve spojení s § 1882 odst. 1 NOZ). To platí i ve vztahu k osobám, které dluhy zajistily (§ 1883 NOZ). Koupě závodu neobsahuje obdobu § 2356 NOZ, a proto otázka, kdy došlo k zveřejnění informace o převodu vlastnického práva k závodu (a tedy zprostředkovaně také k převodu pohledávek a dluhů), je vůči věřitelům a dlužníkům prodávajícího s ohledem na dikci § 2177 odst. 2 ve spojení s § 1882 odst. 1 NOZ irelevantní.

Prodávající a kupující se pak mezi sebou vyrovnají podle zásad o bezdůvodném obohacení. Pro oznámení zákon nepředepisuje písemnou formu, postačí proto oznámení učiněné v ústní formě. Povinnou náležitostí oznámení je jednak informace o tom, že došlo k prodeji závodu, a jednak identifikace kupujícího závodu, jiné údaje není třeba věřitelům a dlužníkům sdělovat. Smluvní přenos oznamovací povinnosti je rovněž možný. Pakliže oznamovací povinnost bude plnit namísto prodávajícího kupující, musí dlužníkům a věřitelům na rozdíl od prodávajícího postoupení pohledávky (převzetí dluhu) prokázat – např. písemnou smlouvou o koupi závodu; samotné oznámení nestačí, viz § 1882 odst. 1 NOZ, ve vztahu k věřitelům aplikovaný zřejmě analogicky. Pokud by však kupující tuto povinnost porušil, případnou náhradu škody mohou třetí osoby uplatňovat toliko vůči kupujícímu (§ 2913 odst. 1 NOZ).

NOZ přejímá v § 2181 institut odporu spočívající v právu věřitele (nově pouze toho, který s prodejem závodu nesouhlasil) se domáhat, aby soud (nestačí tedy prodeji závodu odporovat u prodávajícího a kupujícího) rozhodl, že prodej závodu je vůči němu neúčinný, zhorší-li se prodejem závodu dobytnost jeho pohledávky. Ust. § 478 odst. 1 ObchZ naopak vyžadovalo, aby se zhoršila dobytnost pohledávky věřitele prodejem podniku nepochybně. Nově tedy dochází k určitému posunu a k vyšší ochraně věřitele. K právu odporu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2009, sp. zn. 20 Cdo 3891/2007 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2006, sp. zn. 29 Odo 953/2004.

Komentované ustanovení dopadá pouze na ty pohledávky věřitele, které přešly prodejem závodu na kupujícího, a nikoliv na pohledávky, které zůstaly prodejem závodu nedotčeny.¹⁶ Účelem této úpravy je ochrana věřitele spočívající v tom, že vůči němu (nikoliv již však vůči třetím osobám) se na převod závodu hledí, jako by k němu nikdy nedošlo. Dlužníkem věřitele tak nadále zůstává prodávající závodu.¹⁷ Věřitel pak může uspokojit svou pohledávku jednak z majetku prodávajícího (např. z kupní ceny utržené prodávajícím za převod závodu), jednak i z toho, co neúčinným jednáním z majetku prodávajícího ušlo, tj. z masy majetku tvořící závod nabytý kupujícím. Věřitel však již nemá právo uspokojit svou pohledávku z jiného majetku kupujícího, ledaže by šlo o případ zmíněný v § 595 odst. 1 NOZ. Z tohoto důvodu proto v praxi k podání odporu věřitelem zpravidla nedochází, jelikož k uspokojení pohledávky věřitele (nebude-li převod závodu věřitelem odporován) může být využit veškerý majetek kupujícího (jako nového dlužníka) a i veškerý majetek prodávajícího (z titulu ručení, viz § 2177 odst. 1 NOZ). Institut odporu má podle judikatury význam i v tom, že věřiteli s přisouzenou pohledávkou umožňuje vést výkon rozhodnutí proti původnímu dlužníku (prodávajícímu), aniž by jej musel znovu žalovat, tentokráte z titulu ručitelského závazku (nejde totiž o totožnost skutku).¹⁸

V  § 2181 NOZ jde tedy o zvláštní případ relativní neúčinnosti (ustanovení uvedená v § 589 a násl. NOZ se na odpor použijí, jen pokud to povaha věci připouští) s tím, že není třeba, aby pohledávka věřitele byla v době vyhlášení rozhodnutí soudu (§ 154 odst. 1 OSŘ) o podaném odporu věřitele vykonatelná,¹⁹§ 2181 NOZ je v tomto směru k obecné úpravě v poměru speciality. Může jít dokonce o pohledávku věřitele dosud nesplatnou (o čemž svědčí i níže uvedené lhůty). Pasivně legitimovaným v tomto řízení bude toliko kupující (§ 594 odst. 1 NOZ), popř. další osoba, která od něj závod nabude (§ 594 odst. 2 NOZ).

Věřitel může podat odpor jen ve lhůtě stanovené zákonem. Oproti předchozí úpravě dochází ke zkrácení subjektivní lhůty z 60 dnů na 1 měsíc, počítané ode dne, kdy se věřitel o prodeji závodu dozvěděl. Objektivní lhůta se naopak prodlužuje z 6 měsíců na 3 roky, rozhodující je přitom okamžik účinnosti smlouvy o koupi závodu. V obou případech jde o lhůty prekluzivní. Po uplynutí těchto lhůt může věřitel po prodávajícím požadovat splnění své pohledávky jedině z titulu ručení.

Věřitel coby žalobce musí v řízení tvrdit a prokázat jednak, že je nositelem pohledávky, která prodejem závodu přešla z prodávajícího na kupujícího, jednak že prodejem závodu se dobytnost jeho pohledávky zhoršila, např. může poukazovat na to, že závod koupila osoba usazená v jiném státě,²⁰ jiné podmínky není třeba v řízení zkoumat (např. zkracující úmysl dlužníka). Petit předmětné žaloby může znít např. takto: "Určuje se, že smlouva o koupi závodu uzavřená dne XY mezi AA a BB je vůči žalobci neúčinná."

Z výše citovaných judikaturních závěrů je zřejmé, že samotný exekuční titul vydaný v řízení o odporu není dostatečným podkladem pro vedení výkonu rozhodnutí (exekuce) vůči kupujícímu na to, co neúčinným jednáním z dlužníkova (prodávajícího) majetku ušlo, a že proto bude věřitel muset disponovat rovněž samostatným exekučním titulem vůči prodávajícímu.

Prodej závodu má dopad i do oblasti pracovněprávních vztahů. Podle § 338 a násl. ZP ve spojení s § 2175 odst. 2 NOZ platí, že koupě závodu se považuje za převod činnosti zaměstnavatele, což znamená, že práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům závodu přecházejí prodejem závodu z prodávajícího na kupujícího. Jde o práva a povinnosti, jež byly dosud (do dne přechodu práv a povinností) mezi zaměstnancem a jeho dosavadním zaměstnavatelem založeny, včetně všech nároků mezi nimi případně vzniklých (splatných či nesplatných, popřípadě též budoucích, přisouzených nebo dosud sporných a řešených v řízení před soudem). Vzhledem k tomu, že k přechodu těchto práv a povinností dochází již ex lege, není třeba, aby kupující závodu (coby nový zaměstnavatel) s těmito zaměstnanci uzavíral nové pracovní smlouvy (resp. dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr).

Jsou-li tedy splněny všechny předpoklady vyžadované ZP a NOZ pro přechod práv a povinností z pracovněprávních vztahů, nevyžaduje se souhlas dotčených zaměstnanců dosavadního zaměstnavatele (práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů přecházejí na přejímajícího zaměstnavatele, i kdyby s tím tito zaměstnanci nesouhlasili) a není významné ani to, zda si dosavadní zaměstnavatel nebo přejímající zaměstnavatel náležitě uvědomili (správně vyhodnotili rozhodné skutečnosti), že došlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů.²¹

Judikaturou bylo již dříve zpřesněno (dnes to plyne z dikce § 338 odst. 4 ZP, která je v tomto smyslu speciální ve vztahu k § 2175 odst. 1 NOZ a § 2177 odst. 1 NOZ), že nejde o práva a povinnosti bývalých zaměstnanců.²² Na kupujícího tak dle Nejvyššího soudu nepřecházejí všechna práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů, které vůbec kdy prodávajícímu vznikly při provozování závodu (převáděné části závodu), ale jen práva a povinnosti (včetně neuspokojených nároků) vůči těm zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztah s prodávajícím trval alespoň v den, kdy došlo k převodu vlastnického práva k závodu (části závodu), což nově nemusí být jen okamžik uzavření smlouvy o koupi závodu (srov. § 2180 odst. 1 NOZ); skončil-li pracovněprávní vztah před tímto dnem, zůstávají práva a povinnosti prodávajícího (spočívající v dosud neuspokojených nárocích) vůči bývalým zaměstnancům smlouvou o koupi závodu (části závodu) nedotčeny. Uvedený závěr je dle Nejvyššího soudu rovněž v souladu s účelem smlouvy o koupi závodu (části závodu); k zachování jednoty hmotných, osobních a nehmotných složek podnikání je potřebné, aby kupující převzal práva a povinnosti jen vůči zaměstnancům, jejichž pracovněprávní vztah dosud trvá a kteří tak mají v převáděném závodu (jeho převáděné části) nadále působit.²³

Za dosud nezaniklý pracovněprávní vztah se přitom podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu považuje nejen pracovněprávní vztah nepochybně trvající, ale i takový, ve vztahu k němuž bylo v době přechodu sporné (pochybné), zda byl platně rozvázán, popř. zda skončil nebo zda bude dále pokračovat. O sporný pracovněprávní vztah jde z tohoto pohledu jak tehdy, byla-li platnost rozvázání pracovního poměru zpochybněna (podáním žaloby podle § 69 a násl. ZP) ještě před účinností přechodu nebo měl-li pracovněprávní vztah skončit (nebo dále pokračovat) na základě úkonů učiněných ještě před účinností přechodu, tak i v případě, že k postupu a úkonům podle § 69 a násl. ZP došlo až po účinnosti přechodu práv a povinností na přejímajícího zaměstnavatele.²⁴

Zaměstnanci (kteří nesouhlasili s prodejem závodu) stejně jako ostatní věřitelé…