dnes je 26.4.2024

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 22

1.9.2015, , Zdroj: Verlag Dashöfer

1.2.1.8
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 22

Mgr. Pavla Krejčí

[Osoba blízká]

K odst. 1

Komentované ustanovení obsahuje definici osob blízkých. Je třeba upozornit na to, že některé právní předpisy mohou obsahovat vlastní definici pojmu osoby blízké (např. § 125 TZ). Tyto definice se mohou od definice stanovené NOZ lišit.

Ustanovení o osobách blízkých přejímá v prvním odstavci § 116 ObčZ1 s tím, že definice osob blízkých je doplněna o vyvratitelnou právní domněnku, podle níž se poměr osob blízkých předpokládá u těch, kdo spolu trvale žijí, a u osob sešvagřených.

Podle odst. 1 je nevyvratitelně osobou blízkou:

  • - příbuzný v řadě přímé (§ 772 odst. 1) – otec, vnuk, dědeček,
  • - sourozenec (§ 772 odst. 2), a to jak sourozenci plnorodí, tak i sourozenci polorodí (s jedním společným rodičem),
  • - manžel nebo partner podle zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství.

U příbuzenství je lhostejné, zda vzniklo na základě pokrevního pouta nebo osvojením (§ 771). Zvláštní pravidla platí pouze pro osvojení zletilého podle § 846 (viz komentář k tomuto ustanovení).

Tyto osoby jsou považovány za osoby blízké i v případech, kdy by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá osoba důvodně pociťovala jako újmu vlastní (např. sourozenci se dlouhodobě nestýkají). Zde tedy pocit či vznik jakékoliv újmy nehraje roli a tyto osoby jsou považovány za osoby blízké, ať je kvalita jejich vztahu jakákoliv.

Osoby v poměru rodinném nebo obdobném

Dále se pokládají za osoby navzájem blízké osoby v poměru rodinném nebo obdobném, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich osoba, druhá osoba důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Zde platí vyvratitelná právní domněnka, že osobami blízkými jsou osoby sešvagřené (§ 774) nebo osoby, které spolu trvale žijí. U těchto osob bude muset důkazní břemeno o tom, že se nejedná o osoby blízké, unést osoba, která tvrdí, že tyto osoby osobami blízkými nejsou. Pokud tedy někdo tvrdí, že tyto osoby osobami blízkými nejsou, musí prokázat, že by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá osoba důvodně nepociťovala jako újmu vlastní. Důkaz o tom, že se však jedná o osoby spolu trvale žijící nebo o osoby sešvagřené, je na těchto osobách. Společné soužití však neznamená pouhé společné bydlení, mezi těmito osobami musí existovat hlubší pouto – musejí si poskytovat vzájemnou pomoc a podporu.

Naopak u ostatních osob (tedy nikoliv u osob sešvagřených a osob trvale spolu žijících) budou muset důkazní břemeno o tom, že se jedná o osoby blízké, unést osoby, které tvrdí, že osobami blízkými jsou. Tyto osoby budou muset prokázat:

  • - že jsou v poměru rodinném (teta, strýc apod. – zde se bude jednat o příbuzné v obočné
Nahrávám...
Nahrávám...