§ 37a ZP Informování zaměstnanců vyslaných na území jiného státu

Jednou ze základních povinností zaměstnavatele vůči zaměstnanci v souvislosti se vznikem nebo změnou pracovního poměru je informační povinnost o obsahu tohoto pracovněprávního vztahu. O čem musí zaměstnavatel zaměstnance písemně informovat, uvádí § 37 ZP.

Pokud by mělo v rámci pracovního poměru dojít k vyslání zaměstnance k výkonu práce na území jiného státu na dobu přesahující 4 týdny po sobě jdoucí (tj. více než 28 dnů), rozšiřuje se informační povinnost zaměstnavatele v souladu s čl. 7 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1152 o transparentních a předvídatelných pracovních podmínkách v Evropské unii o další údaje, které s vysláním souvisejí.

Zákon v této souvislosti rozlišuje, jestli jde o vyslání zaměstnance k výkonu práce do tzv. třetí země, nebo do jiného členského státu Evropské unie v rámci nadnárodního poskytování služeb. Oběma variantám je společných hned několik údajů coby součást informační povinnosti (např. údaj o cílovém státu nebo o předpokládané době vyslání), v druhém případě musí zaměstnavatel svoji písemnou informaci ještě rozšířit (např. o odměně za práci, na niž má zaměstnanec právo v souladu s právními předpisy hostitelského státu).

Informace může být součástí pracovní smlouvy (s tím ostatně počítá návětí prvního odstavce komentovaného ustanovení), s ohledem na povahu lze ale doporučit, aby za účelem splnění informační povinnosti zpracoval zaměstnavatel raději samostatný…