dnes je 8.5.2024

Input:

č. 2729/2013 Sb. NSS, Daňové řízení: postup k odstranění pochybností

č. 2729/2013 Sb. NSS
Daňové řízení: postup k odstranění pochybností
k § 89 a § 90 zákona č. 280/2009 Sb. daňový řád (v textu jen „daňový řád z roku 2009“)
k § 43 zákona č. 337/1992 Sb. o správě daní a poplatků, ve znění zákonů č. 255/1994 Sb. a č. 270/2007 Sb.*) (v textu jen „daňový řád z roku 1992“)
k § 79 a násl. soudního řádu správního
Zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, již nepředpokládá jako jedinou alternativu ukončení postupu k odstranění pochybností (na rozdíl od § 43 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků) vydání rozhodnutí, ale umožňuje i postup jiný, jímž je možnost zahájení daňové kontroly v pevně stanoveném rozsahu (§ 90 odst. 3 zákonu č. 280/2009 Sb., daňového řádu). Soud se v takových případech nemůže sám přiklonit k jedné ze zákonem předpokládaných alternativ a správnímu orgánu přikázat vydání rozhodnutí ve věci samé.
Z pohledu soudní ochrany a volby typu žaloby proto nelze za účinnosti daňového řádu a působení jeho § 89 a násl. použít dřívější judikaturu vztahující se k § 43 zákona o správě daní a poplatků, a k možnosti soudní obrany proti účelově prodlužovanému vytýkacímu řízení žalobou proti nečinnosti.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 10. 2012, čj. 1 Ans 10/2012-52)
Prejudikatura: č. 735/2006 Sb. NSS a č. 2261/2011 Sb. NSS.
Věc: Společnost s ručením omezeným MPM Invest proti Finančnímu úřadu v Pardubicích o vydání rozhodnutí, o kasační stížnosti žalobkyně.

Žalobou proti nečinnosti se žalobkyně u Krajského soudu v Hradci Králové domáhala vydání rozhodnutí o stanovení daně z přidané hodnoty za zdaňovací období březen 2011. Krajský soud rozsudkem ze dne 24. 5. 2012, čj. 31 Af 27/2012-48, její žalobu zamítl s tím, že postup žalovaného byl důvodný, neboť žalobkyni byly sděleny konkrétní pochybnosti, které nadále přetrvávaly, a proto žalovaný vedl další šetření a dokazování oprávněně. Žalovaný rovněž splnil požadavky plynoucí z § 90 daňového řádu z roku 2009 a o průběhu postupu k odstranění pochybností sepsal protokol, v němž uvedl, že považuje pochybnosti za přetrvávající. Krajský soud konstatoval, že k datu vydání rozsudku neexistovaly důvody, které by mohly svědčit názoru, že žalovaný má povinnost vydat rozhodnutí o daňové povinnosti k dani z přidané hodnoty.
Rozsudek krajského soudu napadla žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížností, ve které uvedla, že krajský soud se nezabýval účelností jednotlivých úkonů činěných při správě její daně. V žalobě jasně uvedla, že relevantní důkazy pro stanovení daně byly shromážděny již k datu 10. 8. 2011 a následné úkony žalovaného pak označila za nadbytečné nebo nesouvisející s její daní. Krajský soud však k tomuto tvrzení neučinil žádnou úvahu. Podle jejího názoru rozptýlila pochybnosti sdělené jí žalovaným ve výzvě vydané podle § 89 a násl. daňového řádu z roku 2009, řízení však přesto nebylo ukončeno vydáním rozhodnutí.
Za nesprávné označila stěžovatelka konstatování krajského soudu, že postup žalovaného byl důvodný, neboť z prováděného dokazování vyplynuly skutečnosti, které mohou nadále u žalovaného vzbuzovat pochybnosti o čerpání nadměrného odpočtu na dani ze strany žalobkyně. Krajský soud se nevěnoval zákonnosti zvoleného postupu
Nahrávám...
Nahrávám...