Zapomněl(a) jste své osobní heslo? Neznáte své přístupové údaje?
Získejte přístup k tomuto placenému dokumentu zdarma.
Informace najdete pod ukázkou textu.
JUDr. Monika Schön, Ph.D.
Komentované ustanovení – podle našeho názoru poněkud nekoncepčně a nesystematicky (k tomu srov. komentář k § 862) – rozvíjí § 862 odst. 2, když stanoví další podmínky pro změnu příjmení dítěte, jehož otcovství nebylo právem určeno, v případě uzavření manželství jeho matkou.
Vyjma právě uvedených výhrad ovšem úpravu obsaženou v § 863 vítáme, neboť v souladu s celkovou koncepcí zákona a aktuálním nazíráním dítěte jako aktivního subjektu, nikoliv objektu působení práva, výslovně rozvádí participační práva dítěte v souvislosti se změnou jeho příjmení podle § 862 odst. 2 (odst. 1 komentovaného ustanovení). Ve druhém odstavci pak omezuje dobu, v níž lze dítěti postupem podle § 862 odst. 2 příjmení změnit. Jedná se tedy o specifikaci podmínek pro změnu příjmení soukromoprávním jednáním (nikoliv správním rozhodnutím) na straně dítěte.
Participace dítěte
První odstavec výslovně uvádí požadavek, aby se dítě ke změně příjmení podle § 862 odst. 2 vyjádřilo, a to v každém případě, bez jakéhokoliv omezení věkem apod. na straně dítěte.
Spojením "za stejných podmínek jako v jiných záležitostech..." rozumíme odkaz na jiná ustanovení upravující participační práva dítěte (srov. například ve vztahu k soudu § 867, ve vztahu k rodičům § 875 apod. Ustanovení § 867 a § 875 nejsou ve vztahu k určování osobního jména a příjmení použitelná, neboť se vztahují k rodičovské odpovědnosti. Určení osobního jména a příjmení ovšem není součástí rodičovské odpovědnosti. (Srov. úvodní část komentáře k § 860.) Ze spojení "za stejných podmínek..." použitého v § 862 odst. 2 dovozujeme, že i v případě změny příjmení dítěte podle § 862 odst. 2 je podmínkou zjišťování názoru dítěte:
Postup podle § 863 odst. 1 je tak podmíněn věkem, zralostí a schopnostmi dítěte.
Vyjádření dítěte, vyžadované § 863 odst. 1, by následně mělo být matkou a jejím manželem vzato v úvahu a mělo by jimi být zohledněno. To neznamená, že musí být bezvýhradně respektováno, neboť stále je to matka a její manžel, kdo o změně rozhodují, nikoliv dítě (srov. analogicky závěry judikatury ve vztahu k rozhodování soudu v záležitosti nezletilého, například odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 8. 2010, sp. zn. III. ÚS 3007/09, uveřejněného pod č. 172/2012 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Ačkoliv to právní úprava výslovně neuvádí, musejí matka a její manžel při zvažování změny příjmení dítěte podle § 862 odst. 2 na vyjádřený názor dítěte brát ohled. V opačném případě by totiž požadavek vyjádření dítěte v § 863 odst. 1 zcela postrádal smysl (srov. též výkladová pravidla v § 2).
U dítěte staršího patnácti let pak zákon výslovně uvádí jako podmínku změny příjmení souhlas dítěte.
Považuje-li zákonodárce patnáct let za věkovou hranici, při níž je dítě vždy dostatečně vyspělé a způsobilé pochopit důsledky změny příjmení a samo o této záležitosti rozhodnout (resp. přesněji řečeno, samo případné změně zabránit, neboť stále je to matka dítěte a její manžel, kdo se o změně musejí dohodnout, nikoliv samo dítě), lze z toho dovodit důsledky i ve vztahu k dítěti mladšímu patnácti let. Máme za to, že čím více se dítě blíží této věkové hranici, tím větší relevance by měla být matkou a jejím manželem přiznána vyjádření dítěte.
Vyjma předpokladu rozvíjejících se schopností a vyspělosti je věk dítěte…