dnes je 29.3.2024

Input:

Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 860

25.5.2018, , Zdroj: Verlag Dashöfer

2.2.2.3.2.1
Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 860

JUDr. Monika Schön, Ph.D.

[Určení osobního jména a příjmení dítěte, jehož rodiče jsou manžely]

Pojem osobního jména a příjmení

Odlišně od předchozí úpravy NOZ v § 77 definuje osobní jméno a příjmení jako součásti jména člověka.1 Pojem jméno člověka tak je v NOZ nově používán jako zastřešující pojem mj. pro pojmy osobní jméno a příjmení. Ačkoliv v běžném jazyce se spojení osobní jméno nepoužívá (používá se pouze výraz "jméno",2 případně "křestní jméno"), s ohledem na jednotnost terminologie a nezaměnitelnost obou institutů dále v textu používáme výhradně terminologii užívanou zákonem. Oba pojmy ("jméno" a "osobní jméno") tedy odlišujeme.

Obecný rámec právní úpravy osobního jména a příjmení

Na úrovni mezinárodních smluv je – ve vztahu k dítěti – právní úprava osobního jména a příjmení zakotvena zejména v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech3 (čl. 24 odst. 2, podle něhož je každé dítě registrováno okamžitě po narození a dostane jméno) a v Úmluvě o právech dítěte4 (čl. 7 odst. 1, podle něhož je každé dítě registrováno ihned po narození a má od narození mj. právo na jméno; čl. 8 odst. 1, podle něhož se státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zavazují respektovat právo dítěte na zachování jeho totožnosti, včetně státní příslušnosti, jména a rodinných svazků v souladu se zákonem a s vyloučením nezákonných zásahů). Právo na ochranu jména jako součást osobnostních práv je zakotveno na ústavněprávní úrovni v čl. 10 odst. 1 LZPS.

Právě uvedené prameny práva představují základní rámec další vnitrostátní právní úpravy. Ta je obsažena zejména v občanském zákoníku (soukromoprávní rovina), v zákoně č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení, dále též "ZMJP" (veřejnoprávní rovina), a v prováděcích právních předpisech na ně navazujících.

V občanském zákoníku je pak úprava osobního jména a příjmení zařazena do části upravující osobnostní práva (§ 77 a násl.), do části upravující statusová práva (první oblast vztahů mezi rodiči a dětmi,5 tj. § 860 a násl.), do části upravující příjmení v souvislosti s manželstvím (§ 660 a násl.) a do části upravující osobní jméno a příjmení v souvislosti s osvojením (§ 835 NOZ, § 64 ZMJP).

Je otázkou, zda toto roztříštění právní úpravy je vhodné, zejména s ohledem na adresáty práva a možnost jejich orientace v právní úpravě. Domníváme se, že zákonodárce přistoupil ke stávajícímu řešení veden snahou zdůraznit odlišnost soukromoprávního (úprava v NOZ) a veřejnoprávního rozměru (úprava v ZMJP) dané problematiky, a v rámci soukromoprávní úpravy tak, aby odlišil (či zdůraznil) jednotlivé aspekty spojené s ochranou osobního jména a příjmení, tj. osobnostní rozměr, důsledky manželství rodičů a důsledky osvojení pro určení osobního jména a příjmení dítěte, statusová práva v rámci vztahů mezi rodiči a dětmi.6 Takové vysvětlení rozčlenění právní úpravy se pak jeví jako logické.

V rámci vztahů mezi rodiči a dětmi (§ 855 a násl.) jsou nejprve upraveny statusové otázky (určení osobního jména a příjmení dítěte, § 860 a násl.), následuje rodičovská odpovědnost (§ 865 a násl.), naposledy je upravena vyživovací povinnost (§ 910 a násl.). Komentované ustanovení je tak prvním z pěti, která upravují pojmenování dítěte. V souladu se základními zásadami NOZ [ § 3 odst. 2 písm. b) ] je jako první v této části zařazena úprava určení osobního jména a příjmení rodičů, kteří jsou manžely.

K určování osobního jména a příjmení dítěte obecně

Pojmenování (určení osobního jména a příjmení7) dítěte je osobním právem (a též povinností8) rodičů. Tohoto práva se rodiče nemohou vzdát ani jej nemohou přenechat třetí osobě (srov. § 855 odst. 1). Nesplnění povinnosti rodičů pojmenovat své dítě zákon nespojuje s žádnou další sankcí, pouze se ztrátou oprávnění rodičů dítě pojmenovat, pokud rodiče dítě nepojmenují "řádně a včas" (srov. § 18 odst. 4 a § 19 odst. 6 ZMJP).

Právo rodičů pojmenovat své dítě není součástí jejich rodičovské odpovědnosti (srov. a contrario výčet obsahu rodičovské odpovědnosti v § 858 a dále systematiku úpravy vztahů mezi rodiči a dětmi v § 855 a násl.).9 Proto zásah do rodičovské odpovědnosti (pozastavení, omezení rodičovské odpovědnosti či jejího výkonu, zbavení rodičovské odpovědnosti) nemá sám o sobě vliv na oprávnění rodičů určit osobní jméno a příjmení dítěte.10 Výjimkou je zásah do rodičovské odpovědnosti spojený s dalšími omezeními rodičovských práv podle § 873. Stejně (ne)plnění vyživovací povinnosti rodičem nemá bez dalšího vliv na právo (a povinnost) určit osobní jméno a příjmení dítěte. Současnou zákonnou konstrukci, kdy určení osobního jména a příjmení není součástí rodičovské odpovědnosti, ale jedná se o zcela nezávislé a vzájemně nepodmíněné oblasti vztahů mezi rodiči a dětmi, vítáme, neboť ve svém důsledku chrání a posiluje postavení rodičů – a tím i jejich dítěte.11

Při interpretaci a aplikaci právní úpravy v § 860 až § 864 je nutno vycházet z toho, že se nejedná pouze o povinnost a právo rodičů pojmenovat vlastní dítě (povinnost rodičů vůči dítěti, právo rodičů působící erga omnes), ale současně o právo dítěte být pojmenováno svými rodiči (právo dítěte působící jednak vůči rodičům, jednak též erga omnes).

Osoby oprávněné určit dítěti osobní jméno a příjmení

Určit dítěti osobní jméno a příjmení je oprávněním rodiče, tj. právem určeného rodiče (k určování mateřství srov. § 775, k určování otcovství srov. § 776 a násl.). Má-li dítě pouze jednoho právem určeného rodiče (typicky matku), je oprávnění určit osobní jméno a příjmení dítěti koncentrováno v osobě tohoto rodiče (srov. § 861). Nemá-li dítě ani jednoho právem určeného rodiče (či není-li takový rodič zjištěn), určuje osobní jméno a příjmení soud (srov. § 864).

Jestliže se § 860 vztahuje k rodičům dítěte, kteří jsou manžely, je nutno toto ustanovení vykládat v kontextu § 776, určujícím otcovství k dítěti narozenému z manželství. Ustanovení § 860 se proto aplikuje vždy, pokud (právní) otcovství svědčí manželovi matky dítěte, tzn. za podmínek uvedených v § 776 i tehdy, pokud ke dni narození dítěte již rodiče manžely nejsou (manželství dříve zaniklo smrtí manžela, rozvodem či bylo prohlášeno za neplatné), případně byl manžel matky před narozením dítěte prohlášen za nezvěstného.12

Příjmení dítěte rodičů, kteří jsou manžely

Podle prvního odstavce komentovaného ustanovení má dítě rodičů, kteří jsou manžely, příjmení určené při uzavření manželství pro společné děti manželů. Poněkud problematické se může jevit, že zákon výslovně uvádí nutnost dohody manželů o příjmení dítěte pouze v případě, že si oba snoubenci ponechávají svá dosavadní příjmení (srov. § 661),13 nevyjadřuje se však (explicitně) nijak k dohodě snoubenců o příjmení dětí v případě, že manželé budou používat společné příjmení (srov. § 660 a násl.). Navzdory tomu § 860 odst. 1 vychází z toho, že při uzavření manželství příjmení dítěte vždy určeno (dohodnuto) bylo.

Důvodová zpráva uvádí, že § 860 je "přepisem dosavadní právní úpravy, formulačně upraveným". Ustanovení § 38 odst. 1 ZR nicméně bylo formulováno odlišně. Výslovně totiž stanovilo, že dítě má primárně společné příjmení rodičů-manželů, a pouze tehdy, když si rodiče při uzavření manželství ponechali svá dosavadní příjmení, mělo dítě příjmení určené jejich dohodou. Posuzováno pouze podle jazykového znění se úpravy v NOZ a v ZR dosti odlišují. Přesto je zřejmě třeba obě vykládat stejně, tj. tak, že dítě rodičů-manželů má jejich společné příjmení, a nemají-li rodiče společné příjmení, pak příjmení toho z manželů, které bylo určeno prohlášením rodičů při uzavření manželství.

Takový byl zřejmě úmysl zákonodárce (srov. pravidla výkladu uvedená v § 2). Úmysl zákonodárce dovozujeme jednak z důvodové zprávy (z ní vyplývá, že zákonodárce hodlal dřívější úpravu zachovat, pouze ji chtěl "formulačně upravit"), jednak z komentářové literatury zpracované hlavní autorkou části rodinného práva v NOZ.14 Z obou právě uvedených zdrojů je zjevné, že žádný z autorů nepomýšlel na to, že by podle § 860 odst. 1 mělo být určeno příjmení pouze těch rodičů-manželů, kteří si ponechali svá příjmení a při uzavření manželství se výslovně dohodli na příjmení pro děti.

Ke stejnému výkladu je možné dospět i jiným způsobem: pokud bychom vycházeli z toho, že zákonodárce v § 661 odst. 1 výslovně uvedl požadavek dohody snoubenců o příjmení společných dětí pouze tehdy, pokud si snoubenci při uzavření manželství ponechávají svá dosavadní příjmení, neboť dovozuje implicitní dohodu o příjmení dítěte u manželů, kteří používají společné příjmení (tzn. společné příjmení manželů je i společným

Nahrávám...
Nahrávám...