Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 858

 Nahoru[Obsah rodičovské odpovědnosti]

Pojem rodičovské odpovědnosti

Zákonodárce v NOZ používá nově pojem rodičovská odpovědnost namísto dříve používaného pojmu rodičovská zodpovědnost. Důvodem nového označení tohoto institutu podle důvodové zprávy je výlučně terminologická jednota, nikoliv snaha o odlišnost od dřívějšího pojetí. Pojem "odpovědnost" použitý v NOZ má pak podle komentářové literatury být spojován s řádným (odpovědným) plněním povinností a řádným (odpovědným) výkonem práv, nikoliv se sankcí za neplnění povinnosti.¹ L. Ptáček konstatuje, že "rodič je za dítě skutečně ‚odpovědný‚, nikoli ‚zodpovědný‚ ".²

Zahraniční právní úpravy pro obdobný institut používají označení elterliche Sorge, tj. rodičovská péče (německý občanský zákoník), Obsorge, tj. péče (rakouský občanský zákoník – tento ovšem až do roku 1989 používal pojem elterliche Gewalt, tj. rodičovská moc), autorité parentale, tj. rodičovská moc – ovšem teorií³ vykládáno ve smyslu "pravomoc" (francouzský občanský zákoník; francouzský občanský zákoník do roku 1970 používal pojem puissance paternelle, tj. otcovská moc). Anglické verze mezinárodních smluv používají pojem powers, tj. pravomoci, Principy evropského rodinného práva ve věcech rodičovské odpovědnosti používají pojem parental responsibilities (tj. v množném čísle), komunitární úprava (Brusel IIbis) pak pojem parental responsibility (tj. v jednotném čísle). Odlišné označení institutu je dáno spíše historicky danou růzností pojetí vztahu rodič–dítě,⁴ nikoliv odlišností obsahu institutu, tento je obdobný a pokud se liší, pak pouze v jednotlivostech. Použití pojmů odpovědnost, moc, pravomoc či péče je tak nutno vnímat jako promítnutí toho, jaké postavení má dítě ve vztahu rodič–dítě, respektive jaké postavení mu v tomto vztahu přiznává zákonodárce či autor.

Za pozornost jistěstojí německá úprava, která (obecně) rozlišuje mezi pojmy Verantwortung [zodpovědnost ve smyslu (z)odpovědného výkonu určité činnosti] a Verantwortlichkeit (odpovědnost spojená se sankcí za nesplnění povinnosti). Podobně ZR používal pojem rodičovská zodpovědnost (§ 31 odst. 1 ZR), zatímco pro spojení se sankcí ObčZ používal pojem odpovědnost (§ 420 a násl. ObčZ). Usiloval-li zákonodárce při přijetí nového kodexu civilního práva o terminologickou jednotu a preciznost, je otázkou, proč nevyužil odlišného označení pro odlišný obsah uvedených institutů. Použití pojmu rodičovská zodpovědnost by se s ohledem na jeho obsah jevilo více namístě. Teorie se s touto otázkou vypořádala konstatováním, že změna v označení není podstatná, podstatný je obsah.⁵

Obsah rodičovské odpovědnosti

Obsahem rodičovské odpovědnosti je soubor vzájemných povinností a práv mezi rodiči a dítětem. Nutno zdůraznit jejich vzájemnost, neboť dítě již není nahlíženo jako pasivní recipient, nýbrž aktivní subjekt vztahu rodiče–dítě (k tomu srov. komentář k § 855). Dále nutno zdůraznit, že též dítěti z institutu rodičovské odpovědnosti plynou nejenom práva, ale též povinnosti. Některé povinnosti dítěte jsou výslovně uváděny zákonem (povinnost podřídit se výchovnému působení rodičů, srov. § 857 odst. 2, povinnost podílet se na péči o chod domácnosti u dítěte, o něž je řádně pečováno, žijícího v rodinné domácnosti s rodičem, srov. § 886 odst. 1), některé lze dovodit z reciprocity vztahu rodičovské odpovědnosti, kdy právům rodiče korespondují povinnosti dítěte.

Pro obsah rodičovské odpovědnosti je příznačná proměnlivost v čase v závislosti na rostoucím věku a rozvíjejících se schopnostech dítěte. Typicky se projevuje v otázkách péče o osobu dítěte, zastupování dítěte apod.⁶

NOZ nově definuje obsah rodičovské odpovědnosti jako souhrn povinností a práv⁷ spočívající:

−v péči o dítě (zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj),

−v ochraně dítěte,

−v udržování osobního vztahu s dítětem,

−v zajišťování výchovy a vzdělání dítěte,

−v určení místa bydliště dítěte,

−v zastupování dítěte,

−ve spravování jmění dítěte.

Na první pohled se obsah institutu rodičovské odpovědnosti jeví šířeji než v předchozí úpravě (§ 31 ZR), ve skutečnosti však o zásadní změnu nejde, neboť totožný obsah dovozovala judikatura již ve vztahu k § 31 ZR.⁸ Význam širší definice obsahu rodičovské odpovědnosti tak nelze přeceňovat, byť ji lze uvítat z interpretačních důvodů. Širší pojetí obsahu rodičovské odpovědnosti odpovídá Principům evropského rodinného práva v oblasti rodičovské odpovědnosti, jak byly formulovány Komisí pro evropské rodinné právo.⁹ Teorie předpokládá, že stejně jako zákonné vymezení obsahu institutu reflektovalo judikaturu (širší definice) při přijetí NOZ, lze podobný vývoj očekávat též v budoucnu.¹⁰

K jednotlivým oblastem, jež jsou obsahem institutu rodičovské odpovědnosti, srov. dále komentář k § 880 až § 905.

Trvání rodičovské odpovědnosti

Rodičovská odpovědnost podle komentovaného ustanovení vzniká narozením dítěte. Nutno dodat, že narozením dítěte vzniká rodičovská odpovědnost pouze rodiči, jehož rodičovství je k tomuto momentu právem určeno, tzn. vždy matce (ženě, která dítě porodila – srov. § 775); otci pouze v případě, že mu již k tomuto okamžiku svědčí některá z domněnek otcovství (tedy manželovi matky; muži, jehož otcovství bylo před narozením dítěte určeno souhlasným prohlášením rodičů; muži, který dal souhlas k umělému oplodnění, jde-li o dítě počaté z umělého oplodnění – srov. § 776 a násl.). Dojde-li ke vzniku rodičovství (určením otcovství) později, vzniká rodičovská odpovědnost rodiči okamžikem určení jeho rodičovství.

Podobně dojde-li k osvojení dítěte (tj. osoby, jež není plně svéprávná), vzniká zároveň s osvojením…