Komentář zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 1768

 Nahoru [Odmítnutí nabytého práva]

Právní úprava smlouvy ve prospěch třetí osoby je koncipována tak, že třetí osoba právo ze smlouvy nabývá již uzavřením smlouvy, případně splněním podmínky, není však nutná akceptace třetí osobou. V tom se také podstatně liší aktuální úprava od předchozí (srov. ustanovení § 50 OZ) či od současné úpravy poukázky (srov. ustanovení § 1939 odst. 1). Třetí osobě tak vzniká právo ze smlouvy bez ohledu na její vůli. Nelze však nikoho nutit, aby mu proti jeho vůli vznikala práva. Též práva mohou svým způsobem osobu zatěžovat (např. je nutné se starat o nabytou věc, může to být finančně nákladné či z jiného důvodu pro stranu nepřijatelné), důvod pro odmítnutí však může být jakýkoli. Jedna ze základních zásad soukromého práva je zásada autonomie vůle, která své uplatnění nachází i zde.

Odmítnutí nabytého práva

Ustanovení § 1768 připouští možnost třetí osoby odmítnout právo, které nabyla podle smlouvy uzavřené v její prospěch. I zde je patrná inspirace historickou právní úpravou (srov. ustanovení § 882 obecného zákoníku občanského¹).

Odmítnutí je jednostranným právním jednáním, tj. projevem vůle, který musí být adresovaný a doručený. Zákon nestanoví, kdo má být adresátem (tj. smluvní věřitel, smluvní dlužník či dokonce oba), a nestanoví ani žádné další náležitosti takového právního jednání. Z toho dovozujeme, že odmítnutí může být učiněno v jakékoli formě nevzbuzující pochybnosti o tom, co třetí osoba chtěla projevit. Z doslovného jazykového znění komentovaného ustanovení a absence jakýchkoli dalších zákonných požadavků v tomto směru pak dovozujeme, že k vyvolání účinků podle ustanovení § 1768 postačí doručení odmítnutí kterékoli ze smluvních stran (stipulantovi či promitentovi). Při obdobné historické právní úpravě ke stejnému závěru dospěla též teorie.²

Jakmile je odmítnutí doručeno adresátovi, jde o perfektní právní jednání, jež nelze odvolat a zvrátit tím účinky doručení.³

Za problematickou považujeme absenci jakéhokoli omezení co do lhůty, v níž má být odmítnutí oznámeno. Vyčkávání s takovým oznámením může vést k právní nejistotě, což je nepochybně nežádoucí. Připustit, že třetí osoba není z hlediska času limitována vůbec, by znamenalo, že může plnění odmítnout též s výrazným časovým odstupem. Jako rozumný se proto jeví požadavek, aby oznámení třetí osobu učinila ve lhůtě bez zbytečného odkladu.⁴ Nicméně, takový limit lze z ustanovení § 1768 bez dalšího dovodit jen stěží. Souhlasit lze s názorem, že třetí osoba odmítnout právo nemůže poté, co již nějakým způsobem vyjádřila souhlas s plněním, neboť je svým právním jednáním (vyjádřeným souhlasem) vázána.⁵

Důsledky odmítnutí z hlediska třetí osoby

S odmítnutím nabytého práva komentované ustanovení spojuje fikci (srov. "hledí se na ni, jako by..."), že k jeho nabytí nikdy nedošlo. Pro třetí osobu to tedy znamená, že právo podle smlouvy uzavřené ve její prospěch nenabyla, a to s účinky ex tunc.

Důsledky odmítnutí z hlediska stipulanta a promitenta

Podle druhé věty ustanovení § 1768 může stipulant v případě odmítnutí práva třetí osobou žádat plnění pro…