Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Rozhodnutí o neschválení či schválení oddlužení

24.11.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

9.5
Rozhodnutí o neschválení či schválení oddlužení

Mgr. Ivana Mlejnková

Podmínky pro rozhodnutí o neschválení či schválení oddlužení

Podle § 404 IZ ve znění účinném od 1. 7. 2017 (viz novela IZ provedenou zákonem č. 64/2017 Sb.) rozhodnutí o tom, zda oddlužení schvaluje (a v jaké jeho formě), či zda oddlužení neschvaluje, vydá insolvenční soud:

neprodleně po skončení jednání o námitkách věřitelů o nepřípustnosti oddlužení podaných podle § 403 odst. 2 IZ, pokud byly podány a soud k jejich projednání podle § 403 odst. 3 IZ nařídil jednání, nebo

neprodleně po uplynutí lhůty k podání těchto námitek, pokud žádné nebyly uplatněny (nebo nikoliv řádně a včas), anebo byly uplatněny a k jejich projednání nebylo nařízeno jednání,

nikdy však dříve než po skončení schůze věřitelů určené k rozhodnutí o způsobu oddlužení, pokud byla svolána.

K námitkám věřitelů o nepřípustnosti oddlužení a rozhodnutí o nich je podán výklad viz Námitky věřitelů o nepřípustnosti oddlužení .

Bude-li rozhodnutí o povolení oddlužení spojeno s rozhodnutím o úpadku, pak insolvenční soud – jak je vysvětleno v části Zpráva pro oddlužení, zpráva o přezkumu, zvláštní rozhodnutí o subjektivní ne/přípustnosti oddlužení – ještě před rozhodnutím o neschválení či schválení oddlužení, nejpozději v tomto rozhodnutí:

  1. rozhodne (bez práva odvolání):
    • - o případných námitkách proti zprávě o přezkumu a zprávě pro oddlužení (§ 398a odst. 6 IZ),
    • - o zprávě o přezkumu (§ 410 odst. 3 IZ); o zprávě pro oddlužení se nijak více nerozhoduje,
    • - o případných námitkách nepřípustnosti oddlužení (§ 403 odst. 3 IZ),
  2. nebude-li se konat schůze věřitelů, rozhodne také (s právem odvolání dotčených osob):

- podle § 397 odst. 2 IZ o tom, zda je dlužník oprávněn k návrhu na povolení oddlužení (zda jeho oddlužení je či není subjektivně přípustné).

Pozn.: V celkovém procesním kontextu věci se rozhodnutí o námitkách nepřípustnosti oddlužení podle § 403 odst. 3 IZ a další zvláštní rozhodnutí o subjektivní ne/přípustnosti oddlužení podle § 397 odst. 2 IZ jeví jako nadbytečně zavedená – nejenže se dublují v otázce subjektivní přípustnosti oddlužení (§ 389 IZ), ale v režimu dosavadní úpravy platné do 30. 6. 2017 byla ve fázi po povolení oddlužení otázka jeho přípustnosti podle § 389 IZ i podle § 395 IZ řešena (rozhodnuta) v rámci schvalování oddlužení a není zřejmé, proč to tak v novém režimu zavedeném od 1. 7. 2017 nemohlo zůstat.

Ke specifikům společného oddlužení manželů viz část Společné oddlužení manželů.

A) ROZHODNUTÍ O NESCHVÁLENÍ ODDLUŽENÍ

Podle § 405 odst. 1 IZ (1. 1. 2014) (ve znění účinném od 1. 1. 2014) insolvenční soud oddlužení neschválí, pokud v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti zakládající nepřípustnost oddlužení, tj. skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly

odmítnutí návrhu na povolení oddlužení pro subjektivní nepřípustnost oddlužení podle § 389 IZ, viz poznámka níže ad a), nebo

zamítnutí návrhu na povolení oddlužení pro nesplnění podmínek přípustnosti oddlužení vymezených v § 395 IZ, viz poznámky níže ad b), c) a d).

a) Výklad k podmínce subjektivní přípustnosti oddlužení podle § 389 IZ a jejímu zkoumání v průběhu insolvenčního řízení je podán v části Legitimace a lhůta k podání návrhu ad A) a dále v částech Povolení oddlužení a Námitky věřitelů o nepřípustnosti oddlužení .

b) Výklad k podmínce poctivého záměru dlužníka podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ a jejímu zkoumání v průběhu insolvenčního řízení je podán – prostřednictvím prezentované soudní judikatury – v části Zamítnutí návrhu ad A).

c) Výklad k podmínce předpokladu minimálního 30% uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v oddlužení (či s nimi dohodnutého nižšího plnění) podle § 395 odst. 1 písm. b) IZ je podán – prostřednictvím prezentované soudní judikatury – v části Zamítnutí návrhu ad B). K výjimečné situaci, kdy nezajištění věřitelé (oproti návrhu dlužníka) prosadili usnesením schůze věřitelů formu oddlužení, jež neskýtá předpoklad jejich zákonné minimální 30% míry uspokojení, viz výklad v závěru části Přijetí způsobu oddlužení.

V dané souvislosti je nutno zvláště zdůraznit, že tak, jak o schválení či neschválení povoleného oddlužení insolvenční soud rozhoduje (má rozhodovat) po skončení přezkumu přihlášených pohledávek, předpoklad naplnění podmínky přípustnosti oddlužení stanovené v § 395 odst. 1 písm. b) IZ je povinen zkoumat s ohledem na stávající ekonomickou nabídku dlužníka (jeho očekávané příjmy použitelné pro oddlužení splátkovým kalendářem, jeho majetek použitelný pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty) v porovnání s celkovou výší nezajištěných pohledávek dlužníkových věřitelů, které by do oddlužení (v případě jeho schválení) měly být pojaty.

Je otázkou, nakolik se v režimu právní úpravy účinné od 1. 7. 2017 – pokud půjde o oddlužení povolené spolu s rozhodnutím a úpadku a nebude se konat přezkumné jednání ani schůze věřitelů – mohou uplatnit závěry judikátů zařazených viz Zamítnutí návrhu na konci pasáže ad B). Jde o judikáty, podle kterých je třeba považovat za předčasný závěr o nesplnění podmínky předpokladu 30% uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v oddlužení za situace, kdy insolvenční soud po povolení oddlužení (na schůzi věřitelů) nezprostředkoval dlužníkovi svůj závěr, že tento předpoklad pro schválení oddlužení nesplňuje, a proto v zájmu zachování dlužníkových procesních práv je třeba mu umožnit, aby nepříznivý výsledek svého insolvenčního řízení odvrátil, tj. poskytnout mu potřebná poučení o tom, za jakých podmínek předpokladům pro schválení oddlužení vyhoví, např. poučením o možnosti finanční pomoci třetí osoby. K otázce smluvního závazku třetí osoby poskytnout dlužníkovi pro splnění oddlužení pomoc prostřednictvím daru nebo peněžitého důchodu viz výklad viz Způsob podání, forma a náležitosti návrhu ad C).

d) Výklad k nepřípustnosti oddlužení pro lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení je podán – prostřednictvím prezentované soudní judikatury – viz Zamítnutí návrhu ad C).

Trvající absence povinných náležitostí návrhu na oddlužení

Jak je vysvětleno v části v části Způsob podání, forma a náležitosti návrhu ad A) + B) + C), vadnost návrhu na povolení oddlužení co do jeho obsahu (pokud tyto závady brání pokračovat v řízení o návrhu) nebo co do jeho příloh, kterou se nepodařilo odstranit ani přes výzvu insolvenčního soudu, je důvodem k odmítnutí tohoto návrhu. důsledkům toho, že navzdory trvající vadnosti (neprojednatelnosti) návrhu insolvenční soud oddlužení (nesprávně) povolil, se vyslovil Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSČR 16/2010 ze dne 26. 10. 2010 se závěrem (citace z odůvodnění):

„Skutečnost, že insolvenční soud shora uvedeným způsobem nepostupoval a oddlužení (nesprávně) povolil, znamená jen to, že otázku případného neschválení oddlužení již nelze poměřovat ,procesnímiʻ důsledky ,stáleʻ (z pohledu předepsaných náležitostí návrhu na povolení oddlužení a jeho příloh) neprojednatelného návrhu na povolení oddlužení. Určující je, zda absence těch údajů, jež měly být (při řádném splnění požadavků kladených na obsah návrhu na povolení oddlužení a jeho povinných příloh insolvenčním zákonem) k dispozici věřitelům a následně i insolvenčnímu soudu v procesu posouzení, věcné opodstatněnostiʻ oddlužení (v procesu schvalování povoleného oddlužení), věřitelům a následně i insolvenčnímu soudu bránila v kvalifikovaném posouzení ,věcné opodstatněnostiʻ oddlužení.”

K tomu nutno dodat, že § 397 IZ ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz část Povolení oddlužení) výslovně zdůrazňuje, že absence řádných seznamů majetku a závazků dlužníka coby povinných příloh jeho návrhu na povolení oddlužení (i návrhu insolvenčního) brání tomu, aby oddlužení bylo povoleno.

Odůvodnění, doručení opravný prostředek

Usnesení o neschválení oddlužení (a prohlášení konkursu na majetek dlužníka) náleží mezi tzv. statusová rozhodnutí insolvenčního soudu, kterými je rozhodováno „ve věci samé”. Tedy jde o rozhodnutí svojí povahou meritorní (viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 30/2010 ze dne 20. 1. 2011, uveřejněné pod č. 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Toto rozhodnutí musí být za přiměřeného užití § 157 odst. 2 OSŘ ve spojení s § 167 odst. 2 téhož zákona (§ 7 IZ) řádně odůvodněno. Insolvenční soud je ve smyslu § 405 odst. 5 IZ (do 30. 6. 2017 se jednalo o odst. 3) doručí vyhláškou (zveřejněním v insolvenčním rejstříku – § 71 odst. 1 a 2 IZ) a zvlášť dlužníkovi, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru či zástupci věřitelů (byl-li věřitelský orgán ustanoven). Odvolání proti rozhodnutí může podat pouze dlužník.

K náležitostem odůvodnění rozhodnutí o neschválení oddlužení poukazujeme např. na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSCB 25 INS 1937/2008, 1 VSPH 167/2008-B ze dne 30. 10. 2008, nebo na jeho usnesení sp. zn. KSPL 20 INS 191/2012, 2 VSPH 697/2012-B ze dne 20. 7. 2012, jímž bylo napadené usnesení shledáno nezpůsobilým přezkoumání z následujících důvodů (citace z odůvodnění):

„Soud prvního stupně svoje rozhodnutí o neschválení oddlužení postavil na závěru, že oddlužení je dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ nepřípustné, neboť při něm nelze předpokládat minimální třicetiprocentní uspokojení pohledávek dlužničiných nezajištěných věřitelů. Závěr o nedosažitelnosti minimální zákonné míry uspokojení nezajištěných věřitelů při oddlužení však může být založen jen na zjištění, že takové plnění nelze předpokládat ani v případě oddlužení splátkovým kalendářem, ani v případě oddlužení provedeného zpeněžením majetkové podstaty. V tom směru přitom není podstatné, jaký způsob oddlužení navrhl dlužník, neboť o něm rozhodují na schůzi svým hlasováním nezajištění věřitelé, popř. insolvenční soud (§ 402 odst. 3 a 5 IZ).

Z uvedeného plyne, že soud byl povinen ve smyslu § 405 odst. 1 a § 395 IZ zkoumat předpoklad potřebné minimální ekonomické nabídky dlužnice z hlediska obou možných způsobů oddlužení. To však neučinil, když v napadeném usnesení svůj závěr o nepřípustnosti oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ zjevně vztáhl jen k navrženému splátkovému kalendáři, a k předpokladu naplnění této podmínky při oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty žádné skutkové a právní závěry nevyslovil. Přitom ani neozřejmil, jaká svá konkrétní skutková zjištění vzal za rozhodná pro závěr o nedostatečné ekonomické nabídce dlužnice pro splátkový kalendář, a jakou dovodil očekávanou zákonnou měsíční splátku dlužnice, jíž shledal z hlediska požadavku třicetiprocentního uspokojení nezajištěných pohledávek za nedostatečnou. Soud neuvedl, zda někteří z věřitelů nesouhlasili s nižší mírou uspokojení svých pohledávek, které z příjmů dlužnice (mezi nimiž uvedl zjevně nesprávně i dlužnicí pobírané výživné na nezletilé děti) jsou pro plnění splátkového kalendáře postižitelné a v jakém rozsahu, kolik má dlužnice vyživovacích povinností a jaká měsíční zákonná srážka pak jejím postižitelným příjmům odpovídá. Stejně tak neuvedl ničeho o pohledávkách za podstatou, které by musely být v rámci splátkového kalendáře přednostně uhrazeny, tedy o nárocích insolvenčního správce z titulu jeho odměny a náhrady hotových výdajů a zda má nárok na jejich navýšení o DPH, či zda tu nejsou jiné pohledávky s právem na uspokojení před pohledávkami nezajištěných věřitelů.”

Důsledek neschválení oddlužení

Pro případ rozhodnutí o neschválení oddlužení byl insolvenční soud podle § 405 odst. 2 IZ ve znění platném do 30. 6. 2017 povinen rozhodnut současně o řešení dlužníkova úpadku konkursem. S účinností od 1. 7. 2017 došlo k zásadní změně potud, že v případě neschválení oddlužení insolvenční soud rozhodne současně o řešení dlužníkova konkursem, jen pokud je dána některá z procesních situací vymezených v novém znění § 405 odst. 2 IZ pod písmeny a), b) a c), jinak – namísto rozhodnutí o konkursu – insolvenční řízení zastaví.

Alt. I) Prohlášení konkursu

Podmínky, za kterých insolvenční soud současně s neschválením oddlužení rozhodne o řešení dlužníkova úpadku konkursem, stanoví § 405 odst. 2 IZ (s poněkud neobratnou formulací) takto:

a) návrh na povolení oddlužení nebyl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud nezjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující – tedy jde o samostatný návrh na povolení oddlužení podaný dlužníkem v insolvenčním řízení zahájeném jeho věřitelem podle § 390 odst. 1 druhé věty IZ a majetek dlužníka (resp. majetkové podstaty) je k uspokojení věřitelů postačující (není zcela nepostačující), nebo

b) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud nezjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující – tedy jde o dlužníkův návrh na povolení oddlužení spojený s jeho insolvenčním návrhem podle § 390 odst. 1 věty prvé IZ a majetek dlužníka (resp. majetkové podstaty) je k uspokojení věřitelů postačující (není zcela nepostačující), nebo

c) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud zjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, a dlužník na jednání s insolvenčním správcem podle § 410 odst. 2 požádal, aby byl způsobem řešení jeho úpadku konkurs, a zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, stanovil-li mu soud povinnost k její úhradě podle § 108 odst. 2 a 3 – tedy jde o dlužníkův návrh na povolení oddlužení spojený s jeho insolvenčním návrhem a majetek dlužníka (resp. majetkové podstaty) je k uspokojení věřitelů zcela nepostačující, ale dlužník 1) zaplatil fakultativní zálohu podle § 108 odst. 2 a 3 IZ, pokud mu to soud do rozhodnutí o zjištění úpadku uložil, a přitom 2) požádal o řešení svého úpadku konkursem na jednání s insolvenčním správcem konaném podle § 410 odst. 2 IZ (k tomuto jednání viz část Přezkoumání pohledávek ).

Poznámka k užitému pojmu „majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující” je učiněna v závěru části Legitimace a lhůta k podání návrhu ad A) + B) pod heslem „DŮSLEDEK ODMÍTNUTÍ NÁVRHU OD 1. 7. 2017”.

Alt. II) Zastavení insolvenčního řízení

Nejsou-li při rozhodnutí o neschválení oddlužení splněny shora uvedené podmínky ad a), b) nebo c), insolvenční soud podle § 405 odst. 3 IZ – namísto prohlášení konkursu na majetek dlužníka – insolvenční řízení zastaví.

Shrnutí

Shora uvedené lze SHRNOUT tak, že v případě neschválení oddlužení:

  1. při postačujícím majetku dlužníka (majetkové podstaty) vždy bude na jeho majetek prohlášen konkurs,
  2. při nepostačujícím majetku dlužníka (majetkové podstaty) pak:
    • - v případě jeho samostatného návrhu na povolení oddlužení (podaného v insolvenčním řízení zahájeném věřitelem) bude vždy indikováno zastavení insolvenčního řízení,
    • - zatímco v případě jeho návrhu na povolení oddlužení spojeného s insolvenčním návrhem lze v insolvenčním řízení (namísto jeho zastavení) pokračovat konkursem jen za splnění 2 kumulativních podmínek ad c) shora;

tyto podmínky ale zřejmě většinou nebudou splněny: 1) není pravděpodobné, že soud před rozhodnutím o úpadku vyžádal od dlužníka zaplacení fakultativní zálohy na náklady jím zahájeného insolvenčního řízení, když tuto zálohu při očekávaném povolení oddlužení (k němuž také došlo) nelze po dlužníkovi požadovat (§ 108 odst. 2 poslední věta IZ ve znění účinném od 1. 7. 2017), a 2) nepravděpodobný je i dlužníkův požadavek řešení jeho úpadku konkursem vyslovený na jednání s insolvenčním správcem konaném podle § 410 odst. 2 IZ (třebaže uveřejněný formulář „Záznamu o jednání s dlužníkem” s takovou možností počítá), neboť lze stěží najít důvod, proč by se dlužník před rozhodnutím o schválení jeho oddlužení (v něž jistě doufá) místo toho dožadoval konkursu, což ostatně by byla situace, za které by schválení jeho oddlužení jaksi ztrácelo opodstatnění (a pak by sotva mohlo obstát jeho případné odvolání proti neschválení oddlužení).

Stručně řečeno, pro případ neschválení oddlužení bude úpadek dlužníka řešen konkursem v případech, kdy majetek dlužníka (majetkové podstaty) je k uspokojení věřitelů postačující (není zcela nepostačující), zatímco při jeho nepostačujícím majetku vesměs dojde k rozhodnutí soudu o zastavení insolvenčního řízení.

Jedná-li se o společné insolvenční řízení manželů vedené v režimu § 394a IZ, lze v něm – nedojde-li k jeho zastavení pokračovat společným konkursem [s jejich jedinou majetkovou podstatou a setrváním jediného (původního) insolvenčního správce]. K tomu viz výklad v závěru části Společné oddlužení manželů.

Odůvodnění, doručení, opravný prostředek

Alt. I)

Rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku konkursem insolvenční soud obsáhne v usnesení, kterým rozhodl o neschválení oddlužení. V tomto usnesení musí být náležitě odůvodněno - za přiměřeného užití § 157 odst. 2 OSŘ ve spojení s § 167 odst. 2 téhož zákona (§ 7 IZ) - také rozhodnutí o prohlášení konkursu, jež je rozhodnutím ve věci samé, tj. musí být uvedeny důvody závěru, že podmínky pro rozhodnutí o prohlášení konkursu stanovené v § 405 odst. 2 IZ jsou splněny.

Ohledně doručení rozhodnutí o prohlášení konkursu a vyrozumění o něm viz výklad v části Prohlášení konkursu, kde je též vysvětleno, že odvolání proti tomuto rozhodnutí mohou podat dlužník a přihlášení věřitelé.

Alt. II)

Rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení insolvenční soud obsáhne v usnesení, kterým rozhodl o neschválení oddlužení. V tomto usnesení musí být opět náležitě odůvodněno – za přiměřeného užití § 157 odst. 2 OSŘ ve spojení s § 167 odst. 2 téhož zákona (§ 7 IZ) – také rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení, tj. musejí být uvedeny důvody závěru, že nejsou splněny podmínky pro rozhodnutí o prohlášení konkursu stanovené v § 405 odst. 2 IZ.

Odvolání proti tomuto rozhodnutí mohou podle § 405 odst. 3 poslední věty IZ podat dlužník, insolvenční správce a přihlášení věřitelé. Právní mocí rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení se insolvenční řízení končí.

Zastavení insolvenčního řízení

Současné rozhodnutí o úhradě odměny podle § 390a odst. 3 IZ

Jestliže za dlužníka sepsala a podala návrh na povolení oddlužení (či též insolvenční návrh s ním spojený podle § 390 odst. 1 věty prvé IZ) osoba uvedená v § 390a odst. 1 písm. a) IZ (tedy osoba, která je advokátem, notářem, soudním exekutorem nebo insolvenčním správcem) a jestliže tato osoba za uvedené úkony podle § 390a odst. 5 IZ včas – tj. ve lhůtě k přihlášení pohledávek podle § 136 odst. 3 IZ – uplatnila právo na svoji odměnu podle § 390a odst. 3 (bez DPH maximálně 4 000 Kč a v případě společného oddlužení manželů 6 000 Kč), která jí dosud nebyla zaplacena, insolvenční soud v rozhodnutí o zastavení insolvenční řízení současně dlužníkovi uloží, aby uvedené osobě tuto odměnu (pokud dosud nebyla zapravena) uhradil (§ 405 odst. 3 IZ). K problematice zmíněné odměny viz podrobný výklad v části Podání návrhu kvalifikovanou osobou.

Vykonatelnost upraveného seznamu pohledávek

Po zastavení insolvenčního řízení zahájeného na základě insolvenčního návrhu podaného věřitelem lze na základě upraveného seznamu pohledávek podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci pro zjištěnou neuspokojenou pohledávku, kterou dlužník nepopřel; toto právo se promlčí za 10 let od zastavení řízení (§ 405 odst. 4 IZ). To znamená, že v uvedeném případě upravený seznam pohledávek slouží jako exekuční titul.

B) ROZHODNUTÍ O SCHVÁLENÍ ODDLUŽENÍ

Jestliže insolvenční soud neshledá důvody k vydání rozhodnutí o neschválení oddlužení (viz výše podaný výklad), podle § 406 odst. 1 IZ oddlužení schválí, a to se způsobem jeho provedení, který svým hlasováním – uskutečněným na schůzi věřitelů nebo mimo schůzi (korespondenčně) – přijali nezajištění věřitelů (§ 402 odst. 3 IZ), jinak o způsobu oddlužení rozhodne insolvenční soud (§ 402 odst. 5 IZ) – k tomu viz část Přijetí způsobu oddlužení.

Nutno zdůraznit, že usnesení, kterým by insolvenční soud rozhodl o schválení oddlužení, aniž by současně rozhodl také o způsobu, jímž bude oddlužení provedeno (s náležitostmi předepsanými pro takové rozhodnutí v § 406 odst. 2 nebo 3 IZ – viz níže podaný výklad), nemá žádné právní účinky.

Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, a to včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali. Je-li toto rozhodnutí vydáno po skončení jednání, je vůči uvedeným osobám účinné, jakmile je insolvenční soud vyhlásí veřejně (§ 89 odst. 2 IZ), jinak je účinné jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku (§ 89 odst. 1 IZ).

Společné oddlužení manželů

Specifika společného oddlužení manželů jsou zvlášť vyložena v části Společné oddlužení manželů. Z tohoto výkladu mimo jiné plyne, že v insolvenčním řízení manželů je třeba rozlišit případné totožné pohledávky přihlášené vůči oběma manželům tak, aby v tomto jejich společném řízení nebyly uspokojovány duplicitně.

1) SCHVÁLENÍ ODDLUŽENÍ ZPENĚŽENÍM MAJETKOVÉ PODSTATY

V rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, insolvenční soud podle § 406 odst. 2 IZ:

a) uvede informaci o tom, kdo je insolvenčním správcem (ten byl ustanoven již rozhodnutím o úpadku),

b) označí majetek, který podle stavu ke dni vydání rozhodnutí náleží do majetkové podstaty, a to (jak je zakotveno s účinností od 1. 1. 2014) včetně majetku, který se stane součástí majetkové podstaty podle § 412 odst. 1 písm. b) IZ a kterým ovšem (jak je doplněno s účinností od 1. 7. 2017) je míněn pouze majetek, který dlužník neuvedl – ačkoliv měl – v seznamu majetku, a majetek navrácený z neúčinného právního úkonu dlužníka (k této úpravě a jejím důsledkům odkazujeme na výklad podaný v části Účinky a provedení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty pod heslem „Další postižitelné majetkové hodnoty” a výklad podaný viz Povinnosti dlužníka a insolvenčního správce během trvání splátkového kalendáře),

c) označí nezajištěné věřitele, kteří souhlasili s tím, že hodnota plnění, jež při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jejich pohledávky [§ 392 odst. 1 písm. c) IZ], a uvede nejnižší hodnotu plnění, na kterém se tito věřitelé s dlužníkem dohodli [§ 392 odst. 2 IZ, část Způsob podání, forma a náležitosti návrhu ad C)].

2) SCHVÁLENÍ ODDLUŽENÍ PLNĚNÍM SPLÁTKOVÉHO KALENDÁŘE

V rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud podle § 406 odst. 3 IZ:

a) uloží dlužníkovi, aby po dobu 5 let z příjmů, které získá po schválení oddlužení, platil nezajištěným věřitelůmprostřednictvím insolvenčního správce – vždy k určenému dni měsíce částku stanovenou podle § 398 odst. 3 IZ, tj. ZÁKONEM URČENOU MĚSÍČNÍ SPLÁTKU [„VYSVĚTLIVKY” zdola ad 1a), k měsíční splátce v případě příjmů z podnikání ad 1b)], anebo SOUDEM STANOVENOU NIŽŠÍ SPLÁTKU (viz § 398 odst. 4 IZ a druhá pasáž části Způsoby oddlužení), a to podle poměru pohledávek nezajištěných věřitelů, který (s účinností od 1. 7. 2017):

  • - bude v rozhodnutí určen odkazem na příslušnou zveřejněnou zprávu pro oddlužení, resp. na její připojené distribuční schéma splátkového kalendáře (obsahující výčet jednotlivých nezajištěných věřitelů a jejich pohledávek pojatých do splátkového kalendáře a poměr jejich uspokojení); tuto zprávu (jakož i zprávu o přezkumu) však insolvenční správce předkládá pouze v případě oddlužení, jež bylo povoleno spolu s rozhodnutím o úpadku [viz § 136 odst. 2 písm. f) a i) IZ] – k tomu je podán výklad v části Zpráva pro oddlužení, zpráva o přezkumu, zvláštní rozhodnutí o subjektivní ne/přípustnosti oddlužení,
  • - jinak – není-li zprávy pro oddlužení, anebo neobsahovala-li distribuční schéma, neboť insolvenční správce nenavrhl provést oddlužení splátkovým kalendářem [či jeho případnou kombinací se zpeněžením majetkové podstaty nebo její části – ad 3) níže], nýbrž (výlučně) zpeněžením majetkové podstaty – bude v rozhodnutí explicitně určen insolvenčním soudem.

Současně soud stanoví termín úhrady první splátky, a to tak, aby byla uhrazena nejpozději do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení,

b) označí příjmy, z nichž by dlužník podle stavu ke dni vydání rozhodnutí měl uhradit první splátku („VYSVĚTLIVKY” zdola ad 5),

c) označí nezajištěné věřitele, kteří souhlasili s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jejich pohledávky [§ 392 odst. 1 písm. c) IZ], a uvede nejnižší hodnotu plnění, na kterém se tito věřitelé s dlužníkem dohodli [§ 392 odst. 2 IZ, část Způsob podání, forma a náležitosti návrhu ad C)],

d) přikáže plátci mzdy dlužníka nebo plátci jiného příjmu dlužníka postižitelného výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného (dále jen „plátce mzdy dlužníka”), aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka stanovené srážky a nevyplácel sražené částky dlužníkovi:

−podle § 406 odst. 5 IZ částky sražené z dlužníkovy mzdy zasílá plátce mzdy dlužníka insolvenčnímu správci, a to bez zřetele k tomu, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dosud nenabylo právní moci („VYSVĚTLIVKY” zdola ad 4),

−platí závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 40 INS 10341/2010, 3 VSPH 325/2011-B ze dne 19. 4. 2011, podle nichž případný smluvní závazek třetí osoby poskytovat jednomu z manželů (či oběma) po dobu splátkového kalendáře pravidelné peněžité plnění nestaví zavázaného do postavení osoby, jíž se týkají ustanovení OSŘ o plátci mzdy při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného, a tudíž jí není možno adresovat příkaz ve smyslu § 406 odst. 3 písm. d) IZ; závazek této osoby se do splátkového kalendáře promítá (jen) tak, že plnění poskytované z něj dlužníkovi je označeno jako další jeho příjem, z něhož bude splátkový kalendář plněn.

Jak vyslovil Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. KSUL 45 INS 3212/2009, 29 NSČR 12/2013-B ze dne 28. 2. 2013, uveřejněném pod č. 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníkovi ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení.

Dlužník je povinen poskytovat zákonné splátky zásadně po celé stanovené pětileté období splátkového kalendáře, a to i kdyby tak měl v důsledku svých pozdějších vyšších příjmů poskytovat svým nezajištěným věřitelům pravidelné plnění v rozsahu vyšším, než jaké na ně připadalo v době v rozhodnutí o schválení oddlužení. Před uplynutím stanovených 5 let může být plnění splátkového kalendáře předčasně ukončeno, jen pokud dlužník uspokojí pohledávky nezajištěných věřitelů v plné výši – v takovém případě insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení podle § 413 IZ (část Splnění oddlužení). I tehdy lze rozhodnout o osvobození od placení zbytku dluhů podle § 414 IZ (část Osvobození dlužníka od placení neuspokojených pohledávek ), neboť jakkoliv všechny pohledávky pojaté do oddlužení byly vyrovnány, osvobození se podle § 414 odst. 2 a 3 IZ vztahuje i na pohledávky, které jejich věřitelé do insolvenčního řízení nepřihlásili nebo k nimž se nepřihlíželo (a na ručitele mající pro tyto pohledávky vůči dlužníkovi právo postihu), a bez přiznaného osvobození (jehož podmínky dlužník zjevně splnil) by nárok na ně nezanikl. K tomu viz judikát v části Účinky a provedení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Odkládání rezervy na budoucí úhradu nároků správce

S účinností od 1. 7. 2017 je prostřednictvím nového znění § 38 odst. 6 IZ zavedena úprava, podle které insolvenční správce v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře uloží z měsíčních splátek částku odpovídající jeho odměně a náhradě hotových výdajů za dobu 6 měsíců jako zálohu na úhradu své odměny a náhrady hotových výdajů na zvláštní účet u banky nebo spořitelního a úvěrního družstva zřízený za účelem ukládání těchto záloh.

Jde o nově zavedenou zákonnou zálohu („rezervu”) na úhradu odměny a náhrady hotových výdajů správce, kterou po schválení oddlužení splátkovým kalendářem vytváří tak, že z měsíčních splátek – vedle výplaty průběžných záloh určených mu soudem na jeho měsíční nároky odměny a náhrady hotových výdajů (viz „VYSVĚTLIVKY” zdola ad 2) – odkládá (na zvláštní účet k tomu zřízený) zbytek splátek do výše 6násobku částky odpovídající jeho paušální měsíční odměně a náhradě hotových výdajů podle § 3 písm. b) nebo c) a § 7 odst. 4 vyhlášky č. 313/2007 Sb. (OdmV), vč. příslušné DPH, jestliže je správce plátcem této daně. Tuto DPH však z částek deponovaných „rezervou” odvede insolvenční správce až poté, co je použije (až si z nashromážděné rezervy jednotlivé částky záloh na svoji odměnu a náhradu hotových výdajů postupně – či najednou – vyplatí).

Účelem této úpravy je snaha minimalizovat situace, kdy by se správcovy nároky na jeho odměnu a náhradu hotových výdajů doplácely ze státního rozpočtu (§ 38 odst. 2 IZ a § 8 OdmV – část Odměna a hotové výdaje insolvenčního správce ad II). Tyto nároky správce mají superprioritní režim, tedy uspokojují se zásadně před všemi ostatními pohledávkami za podstatou a jim na roveň postavenými, a obdobný režim má tudíž i ona „rezerva”, která je k budoucí úhradě těchto nároků určena. Akt odkládání této rezervy fakticky – sám o sobě – nepředstavuje plnění správcových nároků; k jejich plnění dojde až tím, že k jejich uspokojení správce odloženou rezervu posléze použije. Jinak řečeno, z prvotních dlužníkových splátek poukazovaných insolvenčnímu správci ta jejich část, jež bude odpovídat 6násobku paušálních měsíčních částek správcovy odměny a náhrady hotových výdajů, bude odložena na danou rezervu a teprve zbytek splátek užije správce na plnění splátkového kalendáře – nejprve na přednostní plnění pohledávek v režimu za majetkovou podstatou a poté k poměrnému rozdělení mezi pohledávky nezajištěných věřitelů pojaté do splátkového kalendáře. Odkládání zákonné rezervy na budoucí úhradu odměny a hotových výdajů insolvenčního správce by proto měl insolvenční soud výslovně vyjádřit usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře (ať již v jeho výroku, nebo přinejmenším v připojených poučeních).

Vytváření dané rezervy tak způsobí, že zpočátku splátkového kalendáře bude plnění rozdělované mezi nezajištěné věřitele slabší, nebo dokonce vůbec žádné, nicméně ve výsledku – v případě řádného běhu schváleného oddlužení (nebude-li předčasně zrušeno) – bude pro účastníky (dlužníka a věřitele) v zásadě finančně neutrální, neboť z vytvořené „rezervy” by si měl správce posléze hradit svých posledních 6 měsíčních záloh na odměnu a hotové výdaje a o to více bude v těchto měsících vypláceno z dlužníkových splátek nezajištěným věřitelům.

Proto je opodstatněno, aby si od účinnosti zavedení komentované nové úpravy insolvenční správci vytvářeli předmětnou „rezervu” též v insolvenčních řízeních již probíhajících, v nichž je úpadek dlužníka řešen oddlužením ve formě splátkového kalendáře, tedy zbývá-li do jeho konce více než 6 měsíců.

3) SCHVÁLENÍ ODDLUŽENÍ KOMBINACÍ JEHO ZPŮSOBŮ

V případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty nebo její části (viz § 398 odst. 1 věta druhá IZ ve znění účinném od 1. 7. 2017 a část 9.4.1) bude rozhodnutí koncipováno stejně jako v případě schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře s tím, že insolvenční soud současně – vedle informace o osobě insolvenčního správce – označí majetek, který bude v rámci tohoto oddlužení (podle přijatého způsobu oddlužení) zpeněžován, tj. buď půjde o veškerý majetek náležející ke dni vydání rozhodnutí do majetkové podstaty, anebo jen o jeho zvlášť určenou část.

Popřené pohledávky

Do splátkového kalendáře se zařazují i pohledávky, které byly v insolvenčním řízení právně účinným způsobem popřeny, ale dosud nepřestaly být předmětem insolvenčního řízení (jsou zatím sporné). Takový údaj se u nich v usnesení o schválení oddlužení uvede v rámci příslušného distribučního schématu uspokojování nezajištěných věřitelů, které – v režimu účinném od 1. 7. 2017 – provede v usnesení explicitně insolvenční soud, anebo je provede insolvenční správce co přílohu jeho zprávy pro oddlužení, na kterou soud v usnesení o schválení oddlužení splátkovým kalendářem odkáže [viz výklad o náležitostech tohoto usnesení shora ad 2), pod písmenem a)]. Jak je vyloženo v závěru části Přezkoumání pohledávek pod heslem „Naložení s částkou připadající na popřenou pohledávku”, částky, jež podle poměru určeného v usnesení o schválení oddlužení připadají z měsíčních splátek na popřené pohledávky, jsou insolvenčním správcem deponovány a podle výsledku jejich přezkoumání je pak buď vyplatí danému věřiteli (pokud jeho popřená pohledávka byla zjištěna), anebo je rozdělí poměrně mezi ostatní pohledávky pojaté do splátkového kalendáře mimořádnou splátkou (pokud popřená pohledávka zjištěna nebyla a přestala být předmětem insolvenčního řízení – daného oddlužení), což ovšem musí být nejprve projeveno změnou schváleného splátkového kalendáře postupem podle § 398a odst. 7 IZ nebo podle § 407 odst. 3 IZ – viz závěr této části pod heslem „Pozdější změna schváleného splátkového kalendáře”.

Pohledávky vázané na podmínku

K otázce zahrnutí pohledávek vázaných na odkládací podmínku do splátkového kalendáře poukazujeme na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 70 INS 2745/2010, 1 VSPH 464/2010-B ze dne 22. 6. 2010, podle nichž se takové pohledávky uspokojují – zahrnutím do splátkového kalendáře (jeho změnou) – teprve když se podmínka vzniku dané pohledávky naplní. K tomu citace z odůvodnění:

„Pokud jde o podmíněně zjištěnou pohledávku, ohledně níž se podmínka dosud nenaplnila (tj. že by v daném případě přestal osobní dlužník plnit svůj závazek vůči věřiteli a dlužníkům by tak vznikl vůči věřiteli závazek z titulu ručení za závazek osobního dlužníka, avšak v jiné, patrně nižší výši), je odvolací soud přesvědčen o tom, že pro její zařazení do splátkového kalendáře je analogicky podle § 306 odst. 5 IZ rozhodný stav ke dni vydání rozhodnutí o schválení oddlužení, když taková úprava v části druhé, hlavě páté IZ zjevně chybí. Pokud by se během trvání účinků splátkového kalendáře taková podmínka splnila, byl by to pak důvod pro změnu rozhodnutí podle § 407 odst. 3 IZ.”

VYSVĚTLIVKY k oddlužení splátkovým kalendářem

1a) Určení výše zákonné měsíční splátky

Pro provádění srážek z příjmů dlužníka v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře se přiměřeně užijí ustanovení § 277 až § 302 OSŘ upravující výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy (a jiných obdobných příjmů).

Postižitelné příjmy

Při splátkovém kalendáři se podle uvedených ustanovení srážky provádějí:

ze mzdy dlužníka,

−případných dalších jeho obdobných příjmů uvedených v § 299 odst. 1 OSŘ, které jsou výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy rovněž postižitelné; mezi takto postižitelné příjmy náleží odstupné poskytované při skončení pracovního poměru podle § 67 odst. 1 věty prvé ZP.

Z tohoto postihu jsou přitom vyloučeny pohledávky vymezené v § 317 OSŘ, které žádnému výkonu rozhodnutí nepodléhají.

Na právnickou či fyzickou osobu, vůči které má dlužník nárok na některé z jiných příjmů uvedených v § 299 odst. 1 OSŘ, se vztahují ustanovení o plátci mzdy, tj. všichni tito plátci mají při postihu příjmů dlužníka stejná práva a povinnosti.

Postup při souběhu mzdy a jiných příjmů od téhož plátce nebo od vícerých plátců je vysvětlen v níže zařazené samostatné dílčí vysvětlivce „Souběh příjmů od téhož plátce” a „Souběh příjmů od vícerých plátců”.

Použitelnost odměny z dohody o provedení práce

Novelizací § 299 odst. 1 OSŘ (provedenou zákonem č. 164/2015 Sb.) byla s účinností od 1. 9. 2015 mezi příjmy podléhající výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy zařazena i odměna z dohod o provedení práce, takže s ní ve splátkovém kalendáři nadále lze naložit jako se mzdou. Touto změnou zákona odpadl výkladový problém stran použitelnosti dané odměny pro splátkový kalendář daný tím, že tato odměna – na rozdíl od odměny z dohody o pracovní činnosti – nepatřila do uvedené novelizace mezi příjmy podléhající výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy podle § 276 a násl. OSŘ, a tudíž v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře nepodléhala postihu podle § 398 odst. 3 IZ a § 406 odst. 3 písm. d) IZ. Bylo ji možno postihnout jedině výkonem rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky (§ 312 a násl. OSŘ), na němž však oddlužení ve formě splátkového kalendáře postaveno není. Z toho nutně plynul závěr, že při tomto oddlužení byla – do uvedené novelizace – dlužníkova odměna z dohody o provedení práce použitelná jen na základě jeho dobrovolné nabídky, a to pak i v plné výši – viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 71 INS 32302/2013, 3 VSPH 1253/2014-B ze dne 18. 8. 2014.

Použitelnost příspěvku na imobilního manžela

Vrchní soud v Praze v usnesení sp. zn. KSPH 60 INS 24122/2013, 3 VSPH 1987/2013 ze dne 28. 4. 2014 – v návaznosti na závěry usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSBR 32 INS 3370/2009, 3 VSOL 218/2009-A ze dne 29. 7. 2009 – shledal, že ve spojeném (společném) insolvenčním řízení manželů v případě jejich společného oddlužení ve formě splátkového kalendáře je možno použít i nabídnutý příspěvek na péči přiznaný imobilnímu manželovi (oprávněné osobě), který je vyplácen druhému manželu jako osobě pečující, představuje jeho příjem nahrazující mu za jeho celodenní péči o imobilního manžela dlužníka příjem ze zaměstnání a je postižitelný výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy.

Způsob výpočtu postižitelné částky

Způsob výpočtu postižitelné částky (srážky), který se podle § 398 odst. 2 a § 406 odst. 3 písm. a) IZ užije i pro srážky (splátky) k plnění splátkového kalendáře, stanoví § 277 až § 279 OSŘ.

Podle § 279 odst. 1 OSŘ se pro přednostní pohledávky srážejí dvě třetiny z čisté měsíční mzdy (její výpočet viz § 277 OSŘ), která dlužníkovi zbývá po odečtení základní nepostižitelné částky podle § 278 OSŘ (způsoby jejího výpočtu upravuje nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o nezabavitelných částkách – dále jen „nařízení”) a která se zaokrouhlí dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v celých korunách; třetí třetina je nepostižena, a tedy zůstává v dlužníkově dispozici.

Kalkulátor splátek při oddlužení splátkovým kalendářem nabízí adresa www.insolvencni-zakon.cz , výpočet nezabavitelné částky ze mzdy nabízí např. také stránky www.vyplata.cz .

Mzda

K otázce vymezení mzdy a náhrad mzdy, které jsou příjmem postižitelným splátkovým kalendářem, se vyslovil Vrchní soud v Praze v usnesení KSUL 69 INS 405/2010, 3 VSPH 296/2010-B ze dne 6. 9. 2010 (citace z odůvodnění):

„Mzdou se podle ustálené judikatury rozumí peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty