Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Rozhodnutí o schválení oddlužení

30.4.2017, , Zdroj: Verlag Dashöfer

9.5
Rozhodnutí o schválení oddlužení

Mgr. Ivana Mlejnková

Rozhodnutí o tom, zda oddlužení (přijaté formou zpeněžení majetkové podstaty či formou plnění splátkového kalendáře) schvaluje, či neschvaluje, vydá insolvenční soud podle § 404 IZ neprodleně

a)po skončení jednání, při kterém byly projednány námitky věřitelů, jinak

b) po uplynutí lhůty k podání námitek věřitelů stanovené v § 403 odst. 2 IZ, pokud takové námitky uplatněny nebyly (tj. po skončení schůze věřitelů nebo po uplynutí 10 dnů po zveřejnění výsledků hlasování mimo schůzi věřitelů v insolvenčním rejstříku podle § 399 odst. 3 IZ (viz část Námitky věřitelů o nepřípustnosti oddlužení ).Ke specifikům problematiky společného oddlužení manželů viz část Společné oddlužení manželů.

A) ROZHODNUTÍ O NESCHVÁLENÍ ODDLUŽENÍ A O KONKURSU

Podle § 405 odst. 1 IZ (ve znění účinném od 1. 1. 2014 – viz novelu IZ provedenou zákonem č. 204/2013 Sb.) insolvenční soud oddlužení neschválí, pokud v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti zakládající nepřípustnost oddlužení, tj. skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly

odmítnutí návrhu na povolení oddlužení pro subjektivní nepřípustnost oddlužení podle § 389 IZ, viz poznámka níže ad a, nebo

zamítnutí návrhu na povolení oddlužení pro nesplnění podmínek přípustnosti oddlužení vymezených v § 395 IZ, viz poznámky níže ad b), c) a d).

Jestliže soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o řešení dlužníkova úpadku konkursem (§ 405 odst. 2 IZ).

a) Výklad k podmínce subjektivní přípustnosti oddlužení podle § 389 IZ a jejímu zkoumání v průběhu insolvenčního řízení je podán jak v části Legitimace a lhůta k podání návrhu ad A) (kde je zařazena i příslušná judikatura ohledně dluhů z podnikání co překážky povolení oddlužení, která se vztahuje k úpravě § 389 IZ platné do 31. 12. 2013 a vesměs je použitá i v režimu stávající úpravy), tak v části Povolení oddlužení, a především pak v části Námitky věřitelů o nepřípustnosti oddlužení .

b) Výklad k podmínce poctivého záměru dlužníka podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ a jejímu zkoumání v průběhu insolvenčního řízení je podán v části Zamítnutí návrhu ad A), kde je zařazena také příslušná četná soudní judikatura.

c) Výklad k podmínce předpokladu minimálního 30% uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v oddlužení podle § 395 odst. 1 písm. b) IZ je podán v části Zamítnutí návrhu ad B), kde je zařazena i příslušná četná soudní judikatura. K výjimečné situaci, kdy nezajištění věřitelé (oproti návrhu dlužníka) prosadili usnesením schůze věřitelů formu oddlužení, jež neskýtá předpoklad jejich zákonné minimální 30% míry uspokojení, viz výklad v závěru části Hlasování o způsobu oddlužení.

V dané souvislosti je nutno zvláště zdůraznit, že tak, jak o schválení či neschválení povoleného oddlužení insolvenční soud rozhoduje (má rozhodovat) po skončení přezkumného jednání, předpoklad naplnění podmínky přípustnosti oddlužení stanovené v § 395 odst. 1 písm. b) IZ je povinen zkoumat s ohledem na stávající ekonomickou nabídku dlužníka (jeho očekávané příjmy použitelné pro oddlužení splátkovým kalendářem nebo jeho majetek použitelný pro oddlužení zpeněžením majetkové podstaty) v porovnání s celkovou výší nezajištěných pohledávek dlužníkových věřitelů, které by do oddlužení (v případě jeho schválení) měly být pojaty. K tomu poukazujeme na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSCB 25 INS 159/2012, 3 VSPH 1127/2012 ze dne 22. 10. 2012, které je zařazeno v části 9.3.1 ad B) a které poskytuje KOMPLETNÍ VÝKLAD VÝCHODISEK ZKOUMÁNÍ DOSTATEČNOSTI EKONOMICKÉ NABÍDKY DLUŽNÍKA při oddlužení ve formě splátkového kalendáře a ve formě zpeněžení majetkové podstaty – ovšem v režimu právní úpravy platné do 31. 12. 2013, která v komentovaných souvislostech doznala změny především z hlediska společného oddlužení manželů (viz část Společné oddlužení manželů) a podmínek zpeněžení předmětu zajištění při oddlužení zpeněžením majetkové podstaty (viz části Způsoby oddlužení a Účinky a provedení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty).

Stejně tak na tomto místě zvláště upozorňujeme na další judikaturu zařazenou viz Zamítnutí návrhu ad B), podle které je třeba považovat za předčasný závěr o nesplnění podmínky předpokladu 30% uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v oddlužení za situace, kdy dlužníku nebylo soudem (na schůzi věřitelů) předestřeno, že předpoklady pro schválení oddlužení nesplňuje, a že v tom případě nelze řešit jeho úpadek jinak než konkursem. Pokud dlužník domáhající se oddlužení o řešení své situace formou konkursu vzhledem k okolnostem případu neměl důvod uvažovat, může být rozhodnutí o neschválení oddlužení a prohlášení konkursu pro něj překvapivé, a za takového stavu věci se jeví jako porušení dlužníkových procesních práv neumožnit mu, aby nepříznivý výsledek insolvenčního řízení odvrátil. To znamená, že pokud insolvenční soud shledá ekonomickou nabídku dlužníka pro splátkový kalendář nedostatečnou, seznámí ho s daným stavem věci a poskytne mu potřebná poučení o tom, za jakých podmínek předpokladům pro schválení oddlužení vyhoví. Z toho hlediska ho poučí o možnosti finanční pomoci třetí osoby (viz část Náležitosti návrhu ad B), aby tak dlužník – pokud hodlá usilovat o oddlužení splátkovým kalendářem, nebo pokud podmínky přípustnosti oddlužení druhou jeho formou (zpeněžení majetkové podstaty) nesplňuje – mohl tuto svoji nepříznivou situaci odvrátit a rozhodnutí ve věci pro něj nebylo překvapivé. K otázce smluvního závazku třetí osoby poskytnout dlužníkovi pro splnění oddlužení pomoc prostřednictvím daru nebo peněžitého důchodu viz výklad v části Náležitosti návrhu ad B).

d) Výklad k nepřípustnosti oddlužení pro lehkomyslný nebo nedbalý přístup dlužníka k plnění povinností v insolvenčním řízení je podán viz Zamítnutí návrhu ad C).

Důsledky trvající absence povinných příloh návrhu na oddlužení

Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSČR 16/2010 ze dne 26. 10. 2010 poukázal na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 46 INS 346/2008, 1 VSPH 9/2008 ze dne 4. 4. 2004, uveřejněného pod č. 60/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (viz judikát citovaný v části Náležitosti návrhu ad C), podle nichž zákon určuje jako podmínku projednatelnosti návrhu na povolení oddlužení i předložení jeho řádných předepsaných příloh a s nesplněním tohoto požadavku přes výzvu soudu spojuje následek spočívající v odmítnutí návrhu. V návaznosti na to Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí dále vysvětlil (citace z odůvodnění):

„Skutečnost, že insolvenční soud shora uvedeným způsobem nepostupoval a oddlužení (nesprávně) povolil, znamená jen to, že otázku případného neschválení oddlužení již nelze poměřovat ,procesnímiʻ důsledky ,stáleʻ (z pohledu předepsaných náležitostí návrhu na povolení oddlužení a jeho příloh) neprojednatelného návrhu na povolení oddlužení. Určující je, zda absence těch údajů, jež měly být (při řádném splnění požadavků kladených na obsah návrhu na povolení oddlužení a jeho povinných příloh insolvenčním zákonem) k dispozici věřitelům a následně i insolvenčnímu soudu v procesu posouzení, věcné opodstatněnostiʻ oddlužení (v procesu schvalování povoleného oddlužení), věřitelům a následně i insolvenčnímu soudu bránila v kvalifikovaném posouzení ,věcné opodstatněnostiʻ oddlužení.”

K tomu nutno dodat, že § 397 IZ, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz část Povolení oddlužení), výslovně zdůrazňuje, že absence řádných seznamů majetku a závazků dlužníka coby povinných příloh jeho návrhu na povolení oddlužení (i návrhu insolvenčního) brání tomu, aby oddlužení bylo povoleno.

Povaha rozhodnutí

Usnesení o neschválení oddlužení, spojené s rozhodnutím o řešení úpadku dlužníka konkursem, náleží mezi tzv. statusová rozhodnutí insolvenčního soudu, kterými je rozhodováno „ve věci samé”. Tedy jde o rozhodnutí svojí povahou meritorní (viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 30/2010 ze dne 20. 1. 2011, uveřejněné pod č. 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Toto rozhodnutí musí být za přiměřeného užití § 157 odst. 2 OSŘ ve spojení s § 167 odst. 2 téhož zákona (§ 7 IZ) i řádně odůvodněno.

Odůvodnění

K náležitostem odůvodnění rozhodnutí o neschválení oddlužení poukazujeme např. na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSCB 25 INS 1937/2008, 1 VSPH 167/2008-B, ze dne 30. 10. 2008 nebo na jeho usnesení sp. zn. KSPL 20 INS 191/2012, 2 VSPH 697/2012-B ze dne 20. 7. 2012, v němž bylo napadené usnesení shledáno nezpůsobilým přezkoumání z následujících důvodů (citace z odůvodnění):

„Soud prvního stupně svoje rozhodnutí o neschválení oddlužení postavil na závěru, že oddlužení je dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ nepřípustné, neboť při něm nelze předpokládat minimální třicetiprocentní uspokojení pohledávek dlužničiných nezajištěných věřitelů. Závěr o nedosažitelnosti minimální zákonné míry uspokojení nezajištěných věřitelů při oddlužení však může být založen jen na zjištění, že takové plnění nelze předpokládat ani v případě oddlužení splátkovým kalendářem, ani v případě oddlužení provedeného zpeněžením majetkové podstaty. V tom směru přitom není podstatné, jaký způsob oddlužení navrhl dlužník, neboť o něm rozhodují na schůzi svým hlasováním nezajištění věřitelé, popř. insolvenční soud (§ 402 odst. 3 a 5 IZ).

Z uvedeného plyne, že soud byl povinen ve smyslu § 405 odst. 1 a § 395 IZ zkoumat předpoklad potřebné minimální ekonomické nabídky dlužnice z hlediska obou možných způsobů oddlužení. To však neučinil, když v napadeném usnesení svůj závěr o nepřípustnosti oddlužení dle § 395 odst. 1 písm. b) IZ zjevně vztáhl jen k navrženému splátkovému kalendáři, a k předpokladu naplnění této podmínky při oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty žádné skutkové a právní závěry nevyslovil. Přitom ani neozřejmil, jaká svá konkrétní skutková zjištění vzal za rozhodná pro závěr o nedostatečné ekonomické nabídce dlužnice pro splátkový kalendář, a jakou dovodil očekávanou zákonnou měsíční splátku dlužnice, jíž shledal z hlediska požadavku třicetiprocentního uspokojení nezajištěných pohledávek za nedostatečnou. Soud neuvedl, zda někteří z věřitelů nesouhlasili s nižší mírou uspokojení svých pohledávek, které z příjmů dlužnice (mezi nimiž uvedl zjevně nesprávně i dlužnicí pobírané výživné na nezletilé děti) jsou pro plnění splátkového kalendáře postižitelné a v jakém rozsahu, kolik má dlužnice vyživovacích povinností a jaká měsíční zákonná srážka pak jejím postižitelným příjmům odpovídá. Stejně tak neuvedl ničeho o pohledávkách za podstatou, které by musely být v rámci splátkového kalendáře přednostně uhrazeny, tedy o nárocích insolvenčního správce z titulu jeho odměny a náhrady hotových výdajů a zda má nárok na jejich navýšení o DPH, či zda tu nejsou jiné pohledávky s právem na uspokojení před pohledávkami nezajištěných věřitelů.”

Doručení rozhodnutí a opravný prostředek

Podle § 405 odst. 3 IZ rozhodnutí o tom, že oddlužení se neschvaluje (jehož součástí je i rozhodnutí o prohlášení konkursu), doručí insolvenční soud vyhláškou (jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku – § 71 odst. 1 a 2 IZ) a zvlášť je doručí dlužníkovi, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze dlužník.

B) ROZHODNUTÍ O SCHVÁLENÍ ODDLUŽENÍ

Jestliže insolvenční soud neshledá důvody k vydání rozhodnutí o neschválení oddlužení (viz výše podaný výklad), podle § 406 odst. 1 IZ oddlužení schválí, a to způsobem, o němž na schůzi věřitelů k tomu svolané rozhodli svým usnesením nezajištění věřitelé (§ 402 odst. 3 IZ), jinak o něm rozhodne insolvenční soud (§ 402 odst. 5 IZ) – viz část Hlasování o způsobu oddlužení. Úvodní výklad ke způsobu oddlužení zpeněžením majetkové podstaty a plněním splátkového kalendáře je podán v části Způsoby oddlužení.

Nutno zdůraznit, že usnesení, jímž by insolvenční soud rozhodl o schválení oddlužení, aniž by současně rozhodl také o způsobu, jímž bude oddlužení provedeno (s náležitostmi předepsanými pro takové rozhodnutí v § 406 odst. 2 nebo 3 IZ – viz níže podaný výklad) nemá žádné právní účinky.

Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, a to včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali (viz výklad v částech Hlasování o způsobu oddlužení a Námitky věřitelů o nepřípustnosti oddlužení ). Je-li toto rozhodnutí vydáno po skončení jednání, je vůči uvedeným osobám účinné, jakmile je insolvenční soud vyhlásí veřejně (§ 89 odst. 2 IZ), jinak je účinné jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku (§ 89 odst. 1 IZ).

Společné oddlužení manželů

Specifika společného oddlužení manželů jsou zvlášť vyložena v části Společné oddlužení manželů. Z tohoto výkladu mimo jiné plyne, že v insolvenčním řízení manželů je třeba rozlišit totožné pohledávky přihlášené vůči oběma manželům tak, aby v tomto jejich společném řízení nebyly uspokojovány duplicitně.

Rozhodnutí o SCHVÁLENÍ ODDLUŽENÍ ZPENĚŽENÍM MAJETKOVÉ PODSTATY

V rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, insolvenční soud podle § 406 odst. 2 IZ

a) uvede informaci o tom, kdo je insolvenčním správcem (ten byl ustanoven již rozhodnutím o úpadku),

b) označí majetek, který podle stavu ke dni vydání rozhodnutí náleží do majetkové podstaty, a to (jak zakotveno v tomto ustanovení nově s účinností od 1. 1. 2014) včetně majetku, který se stane součástí majetkové podstaty podle § 412 odst. 1 písm. b) IZ (k této úpravě a jejím důsledkům odkazujeme na výklad podaný v části Účinky a provedení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty pod heslem „Další postižitelné majetkové hodnoty” a výklad podaný v části Povinnosti dlužníka a insolvenčního správce během trvání splátkového kalendáře),

c) označí nezajištěné věřitele, kteří souhlasili s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jejich pohledávky [§ 392 odst. 1 písm. c) IZ], a uvede nejnižší hodnotu plnění, na kterém se tito věřitelé s dlužníkem dohodli (§ 392 odst. 2 IZ).

Rozhodnutí o SCHVÁLENÍ ODDLUŽENÍ PLNĚNÍM SPLÁTKOVÉHO KALENDÁŘE

V rozhodnutí, jímž schvaluje oddlužení plněním splátkového kalendáře, insolvenční soud podle § 406 odst. 3 IZ:

a) uloží dlužníkovi, aby po dobu 5 let z příjmů, které získá po schválení oddlužení, platil nezajištěným věřitelůmprostřednictvím insolvenčního správce – vždy k určenému dni měsíce, částku stanovenou podle § 398, tj. ZÁKONEM URČENOU MĚSÍČNÍ SPLÁTKU [„VYSVĚTLIVKY” zdola ad 1a), k měsíční splátce v případě příjmů z podnikání ad 1b)], anebo SOUDEM URČENOU NIŽŠÍ SPLÁTKU (část Způsoby oddlužení), a to podle poměru pohledávek nezajištěných věřitelů určeného v rozhodnutí; současně stanoví termín úhrady první splátky, a to tak, aby byla uhrazena nejpozději do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení,

b) označí příjmy, z nichž by dlužník podle stavu ke dni vydání rozhodnutí měl uhradit první splátku („VYSVĚTLIVKY” zdola ad 5),

c) označí nezajištěné věřitele, kteří souhlasili s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než 30 % jejich pohledávky [§ 392 odst. 1 písm. c) IZ], a uvede nejnižší hodnotu plnění, na kterém se tito věřitelé s dlužníkem dohodli [§ 392 odst. 2 IZ, část Náležitosti návrhu ad B)],

d) přikáže plátci mzdy dlužníka, nebo plátci jiného příjmu dlužníka postižitelného výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného (dále jen „plátce mzdy dlužníka”), aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka stanovené srážky a nevyplácel sražené částky dlužníkovi:

−podle § 406 odst. 5 IZ částky sražené z dlužníkovy mzdy zasílá plátce mzdy dlužníka insolvenčnímu správci, a to bez zřetele k tomu, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře dosud nenabylo právní moci („VYSVĚTLIVKY” zdola ad 4),

−platí závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSPH 40 INS 10341/2010, 3 VSPH 325/2011-B ze dne 19. 4. 2011, podle nichž případný smluvní závazek třetí osoby poskytovat jednomu z manželů (či oběma) po dobu splátkového kalendáře pravidelné peněžité plnění nestaví zavázaného do postavení osoby, jíž se týkají ustanovení OSŘ o plátci mzdy při výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinného, a tudíž jí není možno adresovat příkaz ve smyslu § 406 odst. 3 písm. d) IZ; závazek této osoby se do splátkového kalendáře promítá (jen) tak, že plnění poskytované z něj dlužníkovi je označeno jako další jeho příjem, z něhož bude splátkový kalendář plněn.

Jak vyslovil Nejvyšší soud v usnesení sp. zn. KSUL 45 INS 3212/2009, 29 NSČR 12/2013-B ze dne 28. 2. 2013, uveřejněném pod č. 77/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, lhůta 5 let stanovená insolvenčním zákonem dlužníku ke splácení pohledávek věřitelů při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře je lhůtou konečnou (nejzazší), přičemž její počátek určuje pro danou insolvenční věc vždy termín první splátky určený rozhodnutím o schválení oddlužení.

Dlužník je povinen poskytovat zákonné splátky zásadně po celé stanovené pětileté období splátkového kalendáře, a to i kdyby tak měl v důsledku svých pozdějších vyšších příjmů poskytovat svým nezajištěným věřitelům pravidelné plnění v rozsahu vyšším, než jaké na ně připadalo v době v rozhodnutí o schválení oddlužení. Před uplynutím stanovených 5 let může být plnění splátkového kalendáře předčasně ukončeno, jen pokud dlužník uspokojí pohledávky nezajištěných věřitelů v plné výši – v takovém případě insolvenční soud rozhodne o splnění oddlužení podle § 413 IZ (část Splnění oddlužení). I tehdy lze rozhodnout o osvobození od placení zbytku dluhů podle § 414 IZ (část Osvobození dlužníka od placení neuspokojených pohledávek ), neboť jakkoliv všechny pohledávky pojaté do oddlužení byly vyrovnány, osvobození se podle § 414 odst. 2 a 3 IZ vztahuje i na pohledávky, které jejich věřitelé do insolvenčního řízení nepřihlásili nebo k nimž se nepřihlíželo (a na ručitele mající pro tyto pohledávky vůči dlužníkovi právo postihu), a bez přiznaného osvobození (jehož podmínky dlužník zjevně splnil) by nárok na ně nezanikl. K tomu viz judikát v části Účinky a provedení oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Popřené pohledávky

Do splátkového kalendáře se zařazují i pohledávky, které byly v insolvenčním řízení úspěšně popřeny, což u nich insolvenční soud v usnesení o schválení oddlužení uvede. Částky připadající na tyto popřené pohledávky podle poměru určeného v usnesení insolvenčním soudem jsou insolvenčním správcem deponovány a podle výsledku přezkoumání dané pohledávky je pak buď vyplatí danému věřiteli (pokud jeho popřená pohledávky byla zjištěna), anebo je rozdělí poměrně mezi ostatní pohledávky pojaté do splátkového kalendáře jako mimořádnou splátku (pokud popřená pohledávka zjištěna nebyla a přestala být předmětem insolvenčního řízení – daného oddlužení, což je také důvodem pro změnu schváleného splátkového kalendáře podle § 407 odst. 3, část Účinky a provedení oddlužení plněním splátkového kalendáře). K uvedenému viz výklad v části Přezkoumání pohledávek .

Pohledávky vázané na podmínku

K otázce zahrnutí pohledávek vázaných na odkládací podmínku do splátkového kalendáře poukazujeme na závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 70 INS 2745/2010, 1 VSPH 464/2010-B ze dne 22. 6. 2010, podle nichž se takové pohledávky uspokojují – zahrnutím do splátkového kalendáře (jeho změnou) – teprve když se podmínka vzniku dané pohledávky naplní. K tomu citace z odůvodnění:

„Pokud jde o podmíněně zjištěnou pohledávku, ohledně níž se podmínka dosud nenaplnila (tj. že by v daném případě přestal osobní dlužník plnit svůj závazek vůči věřiteli a dlužníkům by tak vznikl vůči věřiteli závazek z titulu ručení za závazek osobního dlužníka, avšak v jiné, patrně nižší výši), je odvolací soud přesvědčen o tom, že pro její zařazení do splátkového kalendáře je analogicky podle § 306 odst. 5 IZ rozhodný stav ke dni vydání rozhodnutí o schválení oddlužení, když taková úprava v části druhé, hlavě páté IZ zjevně chybí. Pokud by se během trvání účinků splátkového kalendáře taková podmínka splnila, byl by to pak důvod pro změnu rozhodnutí podle § 407 odst. 3 IZ.”

VYSVĚTLIVKY k oddlužení splátkovým kalendářem

1a) Určení výše zákonné měsíční splátky:

Pro provádění srážek z příjmů dlužníka v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře se přiměřeně užijí ustanovení § 277 až 302 OSŘ upravující výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy (a jiných obdobných příjmů).

Postižitelné příjmy

Při splátkovém kalendáři se podle uvedených ustanovení srážky provádějí:

ze mzdy dlužníka,

−případných dalších jeho obdobných příjmů uvedených v § 299 odst. 1 OSŘ, které jsou výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy rovněž postižitelné.

Z tohoto postihu jsou přitom vyloučeny pohledávky vymezené v § 317 OSŘ, které žádnému výkonu rozhodnutí nepodléhají.

Na právnickou či fyzickou osobu, vůči které má dlužník nárok na některé z jiných příjmů uvedených v § 299 odst. 1 OSŘ, se vztahují ustanovení o plátci mzdy, tj. všichni tito plátci mají při postihu příjmů dlužníka stejná práva a povinnosti.

Postup při souběhu mzdy a jiných příjmů od téhož plátce nebo od vícerých plátců je vysvětlen v níže zařazené samostatné dílčí vysvětlivce „Souběh příjmů od téhož plátce” a „Souběh příjmů od vícerých plátců”.

Použitelnost odměny z dohody o provedení práce

Novelizací § 299 odst. 1 OSŘ (provedenou zákonem č. 164/2015 Sb.) byla s účinností od 1. 9. 2015 mezi příjmy podléhající výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy zařazena i odměna z dohod o provedení práce, takže s ní ve splátkovém kalendáři nadále lze naložit jako se mzdou. Touto změnou zákona odpadnul výkladový problém stran použitelnosti dané odměny pro splátkový kalendář daný tím, že tato odměna – na rozdíl od odměny z dohody o pracovní činnosti – nepatřila do uvedené novelizace mezi příjmy podléhající výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy podle § 276 a násl. OSŘ a tudíž v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře nepodléhala postihu podle § 398 odst. 3 IZ a § 406 odst. 3 písm. d) IZ; bylo ji možno postihnout jedině výkonem rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky (§ 312 a násl. OSŘ), na němž však oddlužení ve formě splátkového kalendáře postaveno není. Z toho nutně plynul závěr, že při tomto oddlužení byla – do uvedené novelizace – dlužníkova odměna z dohody o provedení práce použitelná jen na základě jeho dobrovolné nabídky, a to pak i v plné výši – viz závěry usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 71 INS 32302/2013, 3 VSPH 1253/2014-B ze dne 18. 8. 2014.

Použitelnost příspěvku na imobilního manžela

Vrchní soud v Praze v usnesení sp. zn. KSPH 60 INS 24122/2013, 3 VSPH 1987/2013 ze dne 28. 4. 2014 – v návaznosti na závěry usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. KSBR 32 INS 3370/2009, 3 VSOL 218/2009-A ze dne 29. 7. 2009 – shledal, že ve spojeném (společném) insolvenčním řízení manželů v případě jejich společného oddlužení ve formě splátkového kalendáře je možno použít i nabídnutý příspěvek na péči přiznaný imobilnímu manželovi (oprávněné osobě), který je vyplácen druhému manželu jako osobě pečující, představuje jeho příjem nahrazující mu za jeho celodenní péči o imobilního manžela dlužníka příjem ze zaměstnání a je postižitelný výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy.

Způsob výpočtu postižitelné částky

Způsob výpočtu postižitelné částky (srážky), který se podle § 398 odst. 2 a § 406 odst. 3 písm. a) IZ užije i pro srážky (splátky) k plnění splátkového kalendáře, stanoví § 277 až 279 OSŘ.

Podle § 279 odst. 1 OSŘ se pro přednostní pohledávky srážejí dvě třetiny z čisté měsíční mzdy (její výpočet viz § 277 OSŘ), která dlužníkovi zbývá po odečtení základní nepostižitelné částky podle § 278 OSŘ (způsoby jejího výpočtu upravuje nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o nezabavitelných částkách – dále jen „nařízení”) a která se zaokrouhlí dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v celých korunách; třetí třetina je nepostižena, a tedy zůstává v dlužníkově dispozici.

Kalkulátor splátek při oddlužení splátkovým kalendářem nabízí adresa www.insolvencni-zakon.cz, výpočet nezabavitelné částky ze mzdy nabízí např. také stránky www.vyplata.cz.

– Mzda

K otázce vymezení mzdy a náhrad mzdy, které jsou příjmem postižitelným splátkovým kalendářem, se vyslovil Vrchní soud v Praze v usnesení KSUL 69 INS 405/2010, 3 VSPH 296/2010-B ze dne 6. 9. 2010 (citace z odůvodnění):

„Mzdou se podle ustálené judikatury rozumí peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci [§ 109 odst. 2 ZP]. Do mzdy se započítávají mzda za práci přesčas, mzda za práci ve svátek, mzda za noční práci, mzda za práci ve ztíženém pracovním prostředí, mzda za práci v sobotu a v neděli, mzdové příplatky, naturální požitky apod. Předmětem exekuce srážkami ze mzdy jsou i náhrady mzdy (§ 299 ZP). Výkonu rozhodnutí podléhají též peněžitá plnění nebo plnění peněžité hodnoty z jiné závislé činnosti, která plní funkci mzdy, a jsou povinnému jako pravidelně se opětující odměňování vykonané práce vyplácena jinou fyzickou nebo právnickou osobou. Předmětem výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy není jednorázová odměna za práci, náležející povinnému na základě dohody o provedení práce. Do mzdy se nezapočítávají náhrady výdajů poskytovaných zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce (§ 151 ZP). Jde o cestovní náhrady při pracovní cestě nebo při cestě mimo pravidelné pracoviště (§ 156 a násl. ZP), náhrady při přeložení (§ 165 ZP), cestovní náhrady při zahraniční pracovní cestě (§ 166 a násl. ZP) a náhrady při výkonu práce v zahraničí (§ 172 ZP). Tzv. stravné či zahraniční stravné je ve smyslu citovaných ustanovení cestovní náhradou při pracovní cestě, a tedy nepodléhá srážkám ze mzdy. Z toho ve smyslu § 398 odst. 3 IZ plyne, že stravné, které je dlužníku vypláceno jeho zaměstnavatelem, nelze pro účely oddlužení uvažovat, neboť je příjmem nepostižitelným.”

Čistá mzda

Čistá mzda se podle § 277 OSŘ vypočte tak, že se od mzdy odečte záloha na daň z příjmů fyzických osob sražená z příjmů ze závislé činnosti, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění.

– Základní nepostižitelná částka

Podle § 1 odst. 1 nařízení základní částka, která nesmí být podle § 278 OSŘ sražena povinnému z měsíční mzdy (tj. základní nepostižitelná částka), která se vždy zaokrouhluje na celé koruny nahoru (§ 3 nařízení), je rovna úhrnu:

  1. dvou třetin nezabavitelné částky připadající na osobu povinného (dlužníka) sestávající z:
    • částky životního minima jednotlivce (která podle § 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, od 1. 1. 2012 činí 3.410 Kč),

    • částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu podle zvláštního právního předpisu (tato částka se stanoví pro byt užívaný na základě nájemní smlouvy v obci od 50.000 do 99.999 obyvatel (podle § 26 odst. 1 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, a nařízení vlády č. 395/2015 Sb. tato částka od 1. 1. 2016 činí 5.822 Kč),

což činí po zaokrouhlení 6.155 Kč (2/3 z částky 9.232 Kč),

a

b) jedné čtvrtiny této částky (tj. 2/3 nezabavitelné částky) na každou osobu, které je povinen poskytovat výživné, která činí 1.538,75 Kč.

Podle § 1 odst. 2 nařízení přitom platí, že:

−na manžela povinného se započítává jedna čtvrtina této částky, i když má samostatný příjem,

−na dítě, jež manželé společně vyživují, se započítává jedna čtvrtina nezabavitelné částky každému manželovi zvlášť, jsou-li srážky prováděny ze mzdy obou manželů,

−jedna čtvrtina této částky se nezapočítává na žádného z těch, v jejichž prospěch byl nařízen výkon rozhodnutí pro pohledávky výživného, jestliže výkon rozhodnutí dosud trvá.

– Výše částky zůstávající dlužníku

Podle § 2 nařízení vlády č. 595/2006 Sb. částka, nad kterou se zbytek čisté mzdy vypočtené podle § 279 odst. 1 OSŘ věty první (tj. čisté mzdy po odečtení základní nepostižitelné částky) srazí bez omezení, činí součet částky životního minima jednotlivce a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu, tedy odpovídá nezabavitelné částce ve výši 9.232 Kč. Nad tuto částku se tedy srazí zbytek čisté mzdy bez omezení. Takto je vymezena plně zabavitelná část zbytku mzdy. Z toho pro výpočet částky zůstávající dlužníku z jeho čisté mzdy vyplývá, že:

  • přesahuje-li zbytek čisté mzdy částku 9.232 Kč, dělí se na třetiny jen tato částka, z ní si dlužník ponechá třetinu ve výši 3.077 Kč a celkem mu z jeho mzdy zůstává již odečtená základní nepostižitelná částka + 3.077 Kč,

  • nepřesahuje-li zbytek čisté mzdy částku 9.232 Kč, zaokrouhlí se zbytek čisté mzdy směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřitelnou v celých korunách a dlužník si z něj (vedle základní nepostižitelné částky) ponechá jednu třetinu.

Zbývající část čisté mzdy dlužník použije k plnění závazků podle splátkového kalendáře.

Nepřípustný postih příjmů dlužníka nad zákonný limit

K tomu, že není možné založit splátkový kalendář na větším postihu dlužníkových příjmů, než stanoví zákon (jak popsáno shora), viz výklad v části Zamítnutí návrhu v pasáži „B) PODMÍNKA MINIMÁLNÍHO 30% PLNĚNÍ”.

Souběh příjmů od téhož plátce

Jestliže dlužník vůči témuž plátci má (nebo v průběhu splátkového kalendáře získá) souběžně právo na mzdu a právo na jiný příjem uvedený v § 299 odst. 1 OSŘ, postupuje se tak, jako by šlo o několik mezd (§ 302 OSŘ). Z hlediska postihu těchto příjmů (provedení srážek) se však postupuje tak, jako by šlo o jediný příjem, z něhož plátce (ze součtu čisté mzdy a čistého jiného příjmu) vypočte nezabavitelnou částku podle § 277 až § 279 OSŘ, jak je popsáno shora.

Souběh příjmů od vícerých plátců

Také při souběhu dlužníkovy mzdy a jiných příjmů od různých (vícerých) plátců se srážky provádějí tak, jako by šlo o příjem jediný, a to postupem upraveným v § 298 odst. 1 OSŘ. To znamená, že v případě souběhu více postižitelných příjmů dlužníka od různých plátců musí insolvenční soud v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře v souladu s § 298 odst. 1 a §

 
 Napište nám
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: