dnes je 25.2.2020

Input:

Rozhodnutí o neschválení či schválení oddlužení

27.11.2019, , Zdroj: Verlag Dashöfer

9.5
Rozhodnutí o neschválení či schválení oddlužení

Mgr. Ivana Mlejnková

Podmínky pro rozhodnutí o neschválení či schválení oddlužení

Podle § 404 IZ (ve znění účinném od 1. 7. 2017) insolvenční soud vydá rozhodnutí o tom, zda oddlužení schvaluje (a v jaké jeho formě), či zda oddlužení neschvaluje:

  • neprodleně po skončení jednání o námitkách věřitelů o nepřípustnosti oddlužení podaných podle § 403 odst. 2 IZ, pokud byly podány a soud k jejich projednání podle § 403 odst. 3 IZ nařídil jednání, nebo

  • neprodleně po uplynutí lhůty k podání těchto námitek, pokud žádné nebyly uplatněny (nebo nikoliv řádně a včas), anebo byly uplatněny a k jejich projednání nebylo nařízeno jednání,

  • nikdy však dříve než po skončení schůze věřitelů určené k rozhodnutí o způsobu oddlužení, pokud byla svolána (konána).

K námitkám věřitelů o nepřípustnosti oddlužení a rozhodnutí o nich je podán výklad viz Námitky věřitelů o nepřípustnosti oddlužení .

K hlasování nezajištěných věřitelů o způsobu oddlužení a k tomu, za jakých podmínek soud za tím účelem svolá (koná) schůzi věřitelů, je podán výklad v části Přijetí způsobu oddlužení.

Trvající absence povinných náležitostí návrhu na oddlužení

Jak je vysvětleno v části v části Způsob podání, forma a náležitosti návrhu ad A) + B) + C), vadnost návrhu na povolení oddlužení co do jeho obsahu (pokud tato závada brání pokračovat v řízení o návrhu) nebo co do jeho příloh, kterou se nepodařilo odstranit ani přes výzvu insolvenčního soudu, je důvodem k odmítnutí tohoto návrhu. důsledkům toho, že navzdory trvající vadnosti (neprojednatelnosti) návrhu insolvenční soud oddlužení (nesprávně) povolil, se vyslovil Nejvyšší soud v usnesení sen. zn. 29 NSČR 16/2010 ze dne 26. 10. 2010 (citace z odůvodnění):

„Skutečnost, že insolvenční soud shora uvedeným způsobem nepostupoval a oddlužení (nesprávně) povolil, znamená jen to, že otázku případného neschválení oddlužení již nelze poměřovat ,procesnímiʻ důsledky ,stáleʻ (z pohledu předepsaných náležitostí návrhu na povolení oddlužení a jeho příloh) neprojednatelného návrhu na povolení oddlužení. Určující je, zda absence těch údajů, jež měly být (při řádném splnění požadavků kladených na obsah návrhu na povolení oddlužení a jeho povinných příloh insolvenčním zákonem) k dispozici věřitelům a následně i insolvenčnímu soudu v procesu posouzení, věcné opodstatněnostiʻ oddlužení (v procesu schvalování povoleného oddlužení), věřitelům a následně i insolvenčnímu soudu bránila v kvalifikovaném posouzení ,věcné opodstatněnostiʻ oddlužení.”

K tomu ust. § 397 odst. 1 IZ výslovně (a celkem nadbytečně) zdůrazňuje, že absence řádného seznam majetku dlužníka (do 31.5.2019 i seznamu závazků) co povinné přílohy jeho návrhu na povolení oddlužení (i návrhu insolvenčního) brání tomu, aby oddlužení bylo povoleno – viz úvod části Povolení oddlužení.

Jde-li o oddlužení povolené spolu s rozhodnutím o úpadku, pak insolvenční soud nejpozději v rámci rozhodnutí - usnesení - o neschválení oddlužení vydá také další rozhodnutí uvedená v úvodu této části pod heslem „Doprovodná rozhodnutí”.

Odůvodnění, opravný prostředek

Usnesení o neschválení oddlužení (a prohlášení konkursu na majetek dlužníka) náleží mezi tzv. statusová rozhodnutí insolvenčního soudu, kterými je rozhodováno „ve věci samé”. Tedy jde o rozhodnutí svojí povahou meritorní (viz usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 29 NSČR 30/2010 ze dne 20. 1. 2011, uveřejněné pod č. 96/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Toto rozhodnutí proto musí být řádně odůvodněno [za přiměřeného užití § 157 odst. 2 OSŘ ve spojení s § 167 odst. 2 téhož zákona (§ 7 IZ)]. Podle § 405 odst. 5 IZ (ve znění účinném od 1.6.2019) odvolání proti tomuto rozhodnutí může podat pouze dlužník.

K náležitostem odůvodnění rozhodnutí o neschválení oddlužení - ovšem v poměrech právní úpravy účinné do 31.5.2019 - se vyslovil Vrchní soud v Praze např. v usnesení sp. zn. KSPL 20 INS 191/2012, 2 VSPH 697/2012-B ze dne 20. 7. 2012 – jeho citace viz archiv III. této části.

Důsledek neschválení oddlužení

Pro případ rozhodnutí o neschválení oddlužení byl insolvenční soud podle § 405 odst. 2 IZ ve znění platném do 30. 6. 2017 povinen rozhodnut současně o řešení dlužníkova úpadku konkursem, zatímco s účinností od 1. 7. 2017 v takovém případě insolvenční soud rozhodne současně o řešení dlužníkova konkursem, jen pokud je dána některá z procesních situací vymezených v § 405 odst. 2 IZpod písmeny a), b) nebo c), jinak – namísto rozhodnutí o konkursu – insolvenční řízení zastaví.

Alt. I) Prohlášení konkursu

Podmínky, za kterých insolvenční soud současně s neschválením oddlužení rozhodne o řešení dlužníkova úpadku konkursem, stanoví § 405 odst. 2 IZ (s poněkud neobratnou formulací) takto:

a) návrh na povolení oddlužení nebyl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud nezjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující – tedy jde o samostatný návrh na povolení oddlužení podaný dlužníkem v insolvenčním řízení zahájeném jeho věřitelem podle § 390 odst. 1 druhé věty IZ a majetek dlužníka (resp. majetkové podstaty) je k uspokojení věřitelů postačující (není zcela nepostačující), nebo

b) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud nezjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující – tedy jde o dlužníkův návrh na povolení oddlužení spojený s jeho insolvenčním návrhem podle § 390 odst. 1 věty prvé IZ a majetek dlužníka (resp. majetkové podstaty) je k uspokojení věřitelů postačující (není zcela nepostačující), nebo

c) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním návrhem a insolvenční soud zjistí, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, a dlužník na jednání s insolvenčním správcem podle § 410 odst. 2 požádal, aby byl způsobem řešení jeho úpadku konkurs, a zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, stanovil-li mu soud povinnost k její úhradě podle § 108 odst. 2 a 3 – tedy jde o dlužníkův návrh na povolení oddlužení spojený s jeho insolvenčním návrhem a majetek dlužníka (resp. majetkové podstaty) je k uspokojení věřitelů zcela nepostačující, ale dlužník 1) zaplatil fakultativní zálohu podle § 108 odst. 2 a 3 IZ, pokud mu to soud do rozhodnutí o zjištění úpadku uložil, a přitom 2) požádal o řešení svého úpadku konkursem na jednání s insolvenčním správcem konaném podle § 410 odst. 2 IZ (k tomuto jednání viz část Přezkoumání pohledávek ).

Poznámka k užitému pojmu „majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující” je učiněna v závěru části Legitimace a lhůta k podání návrhu ad A) + B) pod heslem „DŮSLEDEK ODMÍTNUTÍ NÁVRHU OD 1. 7. 2017”.

Alt. II) Zastavení insolvenčního řízení

Nejsou-li při rozhodnutí o neschválení oddlužení splněny shora uvedené podmínky ad a), b) nebo c), insolvenční soud podle § 405 odst. 3 IZ – namísto prohlášení konkursu na majetek dlužníka – insolvenční řízení zastaví.

Shrnutí

Shora uvedené lze SHRNOUT tak, že v případě neschválení oddlužení:

  1. při postačujícím majetku dlužníka (majetkové podstaty) vždy bude na jeho majetek prohlášen konkurs Alt. I),
  2. při nepostačujícím majetku dlužníka (majetkové podstaty) pak:
    • - v případě jeho samostatného návrhu na povolení oddlužení (podaného v insolvenčním řízení zahájeném věřitelem) bude vždy indikováno zastavení insolvenčního řízení,
    • - zatímco v případě jeho návrhu na povolení oddlužení spojeného s insolvenčním návrhem lze v insolvenčním řízení (namísto jeho zastavení) pokračovat konkursem jen za splnění 2 kumulativních podmínek ad c) shora;

tyto podmínky ale zřejmě většinou nebudou splněny: 1) není pravděpodobné, že soud před rozhodnutím o úpadku vyžádal od dlužníka zaplacení fakultativní zálohy na náklady jím zahájeného insolvenčního řízení, když tuto zálohu při očekávaném povolení oddlužení (k němuž také došlo) nelze po dlužníkovi požadovat (§ 108 odst. 2 poslední věta IZ ve znění účinném od 1. 7. 2017), a 2) nepravděpodobný je i dlužníkův požadavek řešení jeho úpadku konkursem vyslovený na jednání s insolvenčním správcem konaném podle § 410 odst. 2 IZ, neboť lze stěží najít důvod, proč by se dlužník před rozhodnutím o schválení jeho oddlužení (v něž jistě doufá) místo toho dožadoval konkursu, což ostatně by byla situace, za které by schválení jeho oddlužení jaksi ztrácelo opodstatnění (a pak by sotva mohlo obstát jeho případné odvolání proti neschválení oddlužení).

Stručně řečeno - pro případ neschválení oddlužení bude úpadek dlužníka řešen konkursem v případech, kdy majetek dlužníka (majetkové podstaty) je k uspokojení věřitelů postačující (není zcela nepostačující), zatímco při jeho nepostačujícím majetku vesměs dojde k rozhodnutí soudu o zastavení insolvenčního řízení.

Jedná-li se o společné insolvenční řízení manželů vedené v režimu § 394a IZ, lze v něm – nedojde-li k jeho zastavenípokračovat společným konkursem [s jejich jedinou majetkovou podstatou a setrváním jediného (původního) insolvenčního správce]. K tomu viz výklad v závěru části Společné oddlužení manželů.

Odůvodnění, opravný prostředek

Alt. I)

Rozhodnutí o řešení dlužníkova úpadku konkursem insolvenční soud obsáhne v usnesení, kterým rozhodl o neschválení oddlužení. V tomto usnesení musí být náležitě odůvodněno - za přiměřeného užití § 157 odst. 2 OSŘ ve spojení s § 167 odst. 2 téhož zákona (§ 7 IZ) - také rozhodnutí o prohlášení konkursu, jež je rozhodnutím ve věci samé, tj. musí být uvedeny důvody závěru, že podmínky pro rozhodnutí o prohlášení konkursu stanovené v § 405 odst. 2 IZ jsou splněny.

Proti tomuto rozhodnutí mohou podat odvolání dlužník a přihlášení věřitelé (viz výklad v části Prohlášení konkursu).

S rozhodnutím o prohlášení konkursu lze spojit též rozhodnutí o tom, že jde o nepatrný konkurs dle § 314 IZ, včetně rozhodnutí o dalších jeho odchylkách od předepsaného postupu v konkursu dle § 315 odst. 2 IZ (část Nepatrný konkurs).

Alt. II)

Rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení insolvenční soud obsáhne v usnesení, kterým rozhodl o neschválení oddlužení. V tomto usnesení musí být opět náležitě odůvodněno – za přiměřeného užití § 157 odst. 2 OSŘ ve spojení s § 167 odst. 2 téhož zákona (§ 7 IZ) – také rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení, tj. musejí být uvedeny důvody závěru, že nejsou splněny podmínky pro rozhodnutí o prohlášení konkursu stanovené v § 405 odst. 2 IZ. K tomu viz např. usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSHK 35 INS 20720/2017, 2 VSPH 897/2018-B-15 ze dne 26.7.2018.

Odvolání proti tomuto rozhodnutí mohou podle § 405 odst. 3 poslední věty IZ podat dlužník, insolvenční správce a přihlášení věřitelé. Právní mocí rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení se insolvenční řízení končí.

Zastavení insolvenčního řízení - současné rozhodnutí o úhradě odměny podle § 390a odst. 3 IZ

Jestliže za dlužníka sepsala a podala návrh na povolení oddlužení (či též insolvenční návrh s ním spojený podle § 390 odst. 1 věty prvé IZ) osoba uvedená v § 390a odst. 1 písm. a) IZ (tedy osoba, která je advokátem, notářem, soudním exekutorem nebo insolvenčním správcem) a jestliže tato osoba za uvedené úkony podle § 390a odst. 5 IZvčas – tj. ve lhůtě k přihlášení pohledávek stanovené v rozhodnutí o úpadku – uplatnila právo na svoji odměnu podle § 390a odst. 3 IZ(bez DPH maximálně 4 000 Kč a v případě společného oddlužení manželů 6 000 Kč), která jí dosud nebyla zaplacena, insolvenční soud v rozhodnutí o zastavení insolvenční řízení současně dlužníkovi uloží, aby uvedené osobě tuto odměnu (pokud dosud nebyla zapravena) uhradil (§ 405 odst. 3 věta druhá IZ). K problematice předmětné odměny viz podrobný výklad v části Podání návrhu kvalifikovanou osobou.

K souvisejícímu rozhodování podle § 405 odst. 3 věty druhé IZ o povinnosti dlužníka uhradit osobě uvedené v § 390a odst. 1 písm. a) IZ odměnu za sepis a podání dlužníkova návrhu na povolení oddlužení (a jeho insolvenčního návrhu) poukazujeme na vysvětlující závěry již zmíněného usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. KSHK 35 INS 20720/2017, 2 VSPH 897/2018-B-15 ze dne 26.7.2018, z nichž plyne následující:

Pro dané rozhodování soudu je podstatná skutečnost, zda zpracovatel návrhů dlužníka po jejich podání pohledávku své odměny (postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou) podle § 203 odst. 1 IZvčas písemně uplatnil u osoby s dispozičními oprávněními (jíž je dlužník) (nejpozději v přihlašovací lhůtě stanovené v rozhodnutí o úpadku) a zda mu ji dlužník uhradil. Okolnost, že zpracovatel návrhů dosud insolvenčnímu správci (jak ten uvedl ve své zprávě pro oddlužení) nezaslal vyrozumění o uplatnění této pohledávky, není sama o osobě důvodem pro závěr, že daná pohledávka za podstatou nebyla zpracovatelem u dlužníka řádně a včas uplatněna, což jedině je podmínkou toho, aby mohla být v insolvenčním řízení přednostně uspokojena a aby s ní takto – jestliže ji dlužník mezitím neuhradil – bylo počítáno při kalkulaci dostatečnosti dlužníkovy nabídky pro oddlužení [srov. § 395 odst. 1 písm. b) IZ ve znění účinném od 1.6.2019, část Zamítnutí návrhu]. Proto insolvenční správce musí již pro účely zprávy pro oddlužení sestavované po skončení lhůty pro přihlašování pohledávek v rozhodnutí o úpadku ověřit, zda pohledávka odměny osoby uvedené v § v § 390a odst. 1 písm. a) IZ - zpracovatele dlužníkova návrhu - byla u dlužníka řádně a včas uplatněna a zda jím byla uhrazena. Nebyla-li taková uplatněná pohledávka zapravena ani do doby, kdy soud oddlužení neschválil a místo prohlášení konkursu rozhodl o zastavení insolvenčního řízení, je soud povinen vydat také rozhodnutí podle § 405 odst. 3 věty druhé IZ, kterým uloží dlužníku zaplacení dané pohledávky a dá tak oprávněné osobě (zpracovateli návrhu) pro její úhradu vykonatelný titul.

- vykonatelnost upraveného seznamu pohledávek

Po zastavení insolvenčního řízení zahájeného na základě insolvenčního návrhu podaného věřitelem lze na základě upraveného seznamu pohledávek podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci pro zjištěnou neuspokojenou pohledávku, kterou dlužník nepopřel; toto právo se promlčí za 10 let od zastavení řízení (§ 405 odst. 4 IZ). To znamená, že v uvedeném případě upravený seznam pohledávek slouží jako exekuční titul.

B) ROZHODNUTÍ O SCHVÁLENÍ ODDLUŽENÍ

Jestliže insolvenční soud neshledá důvody k rozhodnutí o neschválení oddlužení [viz výše podaný výklad ad A)], podle § 406 odst. 1 IZoddlužení schválí, a to se způsobem jeho provedení, který svým hlasováním – uskutečněným na schůzi věřitelů nebo mimo schůzi (korespondenčně) – přijali nezajištění věřitelé (§ 402 odst. 3 IZ), jinak insolvenční soud (vždy) rozhodne o provedení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty dle § 402 odst. 5 IZ ve znění účinném od 1.6.2019 (viz novelu provedenou zákonem č. 31/2019 Sb., jež se ovšem podle svého přechodného ustanovení použije pro ta insolvenční řízení, v nichž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku po účinnosti této novely, tedy po datu 1.6.2019) . K tomu viz část Přijetí způsobu oddlužení.

Nutno zdůraznit, že nemá žádné právní účinky usnesení, kterým by insolvenční soud rozhodl o schválení oddlužení, aniž by současně rozhodl také o způsobu, jímž bude oddlužení provedeno (s náležitostmi předepsanými pro takové rozhodnutí v § 406 odst. 2 nebo 3 IZ – viz níže podaný výklad).

Schválením oddlužení jsou vázáni jak dlužník, tak věřitelé, a to včetně věřitelů, kteří s oddlužením nesouhlasili nebo o něm nehlasovali. Je-li toto rozhodnutí vydáno po skončení jednání, je vůči uvedeným osobám účinné, jakmile je insolvenční soud vyhlásí veřejně (§ 89 odst. 2 IZ), jinak je účinné jeho zveřejněním v insolvenčním rejstříku (§ 89 odst. 1 a § 407 odst. 1 IZ).

Jde-li o oddlužení povolené spolu s rozhodnutím o úpadku, pak insolvenční soud nejpozději v rámci rozhodnutí - usnesení - o schválení oddlužení vydá také další rozhodnutí uvedená v úvodu této části pod heslem „Doprovodná rozhodnutí”.

Specifika společného oddlužení manželů jsou zvlášť vyložena v části Společné oddlužení manželů.

Rozhodnutí v režimu do 31.5.2019 – archiv III

K obsahu rozhodnutí o schválení oddlužení 1) zpeněžením majetkové podstaty, 2) plněním splátkového kalendáře či 3) kombinací těchto způsobů v právním režimu platném do 31.5.2019 – viz archiv III této části.

1) SCHVÁLENÍ ODDLUŽENÍ ZPENĚŽENÍM MAJETKOVÉ PODSTATY

V rozhodnutí (usnesení), jímž schvaluje dané oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, insolvenční soud podle § 406 odst. 2 IZ od 1.6.2019) označí

  • majetek, který podle stavu ke dni vydání rozhodnutí náleží do majetkové podstaty [podle aktuálního zveřejněného soupisu majetkové podstaty předloženého insolvenčním správcem; jde-li o oddlužení povolené s rozhodnutím o úpadku dlužníka, insolvenční správce předkládá soupis majetkové podstaty spolu se zprávou pro oddlužení a zprávou o přezkumu dle § 136 odst. 2 písm. f) IZ],

  • majetek, který „se stane součástí majetkové podstaty podle § 412 odst. 1 písm. b) IZ” resp. pouze majetek, který dlužník neuvedl – ačkoliv měl – v seznamu majetku, a majetek získaný (navrácený) z neúčinného právního úkonu dlužníka;

pokud takový další majetek postižitelný pro daný způsob oddlužení zatím nelze označit (protože žádný dlužníkem zamlčený majetek náležející do majetkové podstaty ještě nevyšel najevo a není zde zatím ani žádného majetku náležejícího k vydání do podstaty z dřívějšího neúčinného právního úkonu dlužníka na základě úspěchu správcovy odpůrčí žaloby), insolvenční soud ve výroku rozhodnutí jen obecně odkáže na postižitelnost takového dalšího majetku, který by rovněž představoval součást majetkové podstaty určené ke zpeněžení; k tomu odkazujeme na výklad podaný v části Provedení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty pod heslem „Další postižitelné majetkové hodnoty”.

2) SCHVÁLENÍ ODDLUŽENÍ PLNĚNÍM SPLÁTKOVÉHO KALENDÁŘE SE ZPENĚŽENÍM MAJETKOVÉ PODSTATY

V rozhodnutí (usnesení), jímž schvaluje dané oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty , insolvenční soud podle § 406 odst. 3 IZ (ve znění účinném od 1.6.2019):

a) Uloží dlužníkovi, aby do podání zprávy o splnění oddlužení platil nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce vždy k určenému dni měsíce

  • částku stanovenou podle § 398 odst. 3 IZ, tedy zákonem určenou měsíční splátku [„VYSVĚTLIVKY” zdola ad 1)], či soudem stanovenou nižší splátku dle § 398 odst. 5 IZ [„VYSVĚTLIVKY” zdola ad 2)],

  • nebo (či také) částku stanovenou podle § 398b IZ, tedy stanovenou zálohovou splátku z podnikatelských příjmů [„VYSVĚTLIVKY” zdola ad 3)],

a to podle poměru pohledávek nezajištěných věřitelů, který v rozhodnutí

  • bude určen odkazem na příslušnou zveřejněnou zprávu pro oddlužení, resp. na její distribuční schéma splátkového kalendáře, obsahující výčet jednotlivých nezajištěných věřitelů a jejich pohledávek pojatých do oddlužení /splátkového kalendáře/ a poměr jejich uspokojení; tuto zprávu (jakož i zprávu o přezkumu) však insolvenční správce předkládá pouze v případě oddlužení, jež bylo povoleno spolu s rozhodnutím o úpadku [viz § 136 odst. 2 písm. f) IZ – část Zpráva pro oddlužení, zpráva o přezkumu, rozhodnutí o subjektivní ne/přípustnosti oddlužení ], k distribučnímu schématu „VYSVĚTLIVKY” zdola ad 5)].

  • jinak – není-li zprávy pro oddlužení (anebo neobsahovala distribuční schéma, neboť insolvenční správce navrhl provést oddlužení výlučně zpeněžením majetkové podstaty) – bude explicitně určen insolvenčním soudem, který tedy sám do rozhodnutí vtělí příslušné distribuční schéma;

insolvenční soud přitom v obou případech v témže bodu výroku označí (jelikož nejsou obsahem distribučního schématu) také momentálně známé (existující) pohledávky v režimu za majetkovou podstatou náležející k přednostnímu uspokojení před pohledávkami nezajištěných věřitelů; včetně nároků insolvenčního správce z titulu jeho odměny a náhrady hotových výdajů příslušejících mu za realizaci splátkového kalendáře, respektive záloh na tyto nároky, které by mu v rozhodnutí povolil ze splátek čerpat, a správcem odkládané zákonné zálohy (rezervy) na úhradu těchto nároků, tedy zálohy dle § 38 odst. 6 IZ [„VYSVĚTLIVKY” zdola ad 6 )].

Současně soud stanoví termín úhrady první splátky, a to tak, aby byla uhrazena nejpozději do konce měsíce následujícího po měsíci, v němž nastanou účinky schválení oddlužení [VYSVĚTLIVKY” zdola ad 4)].

b) Označí příjmy, z nichž by dlužník podle stavu ke dni vydání rozhodnutí měl uhradit první splátku.

c) Označí nezajištěné věřitele, kteří souhlasili s tím, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží, bude nižší než míra uspokojení rozhodná pro splnění daného oddlužení dle § 412a odst. 1 písm. b) nebo c) IZ(viz část Splnění oddlužení), a uvede nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli [§ 392 odst. 1 písm. c) a odst. 2 IZ ve znění účinném od 1.6.2019, část Způsob podání, forma a náležitosti návrhu ad C)],

d) Přikáže plátci mzdy dlužníka nebo plátci jiného jeho příjmu postižitelného výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy, aby po doručení rozhodnutí o schválení oddlužení prováděl ze mzdy nebo jiného příjmu dlužníka stanovené srážky [v jejich zákonem určené či soudem jinak stanovené výši - viz shora první odrážka ad a)] a nevyplácel sražené částky dlužníkovi:

−podle § 406 odst. 5 IZ částky sražené z dlužníkovy mzdy zasílá plátce mzdy dlužníka insolvenčnímu správci, a to bez zřetele k tomu, že rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty dosud nenabylo právní moci; dodáváme, že v postavení plátce příjmu tu není osoba, jež by se dlužníku smluvně zavázala poskytovat pro účely plnění splátkového kalendáře pravidelné peněžité plnění, a tedy jí nelze adresovat uvedený příkaz [„VYSVĚTLIVKY” zdola ad 1) pod heslem „Provádění měsíčních srážek plátcem příjmu” a související pod heslem „Souběh příjmů od téhož plátce ” a „Souběh příjmů od vícerých plátců”].

e) Uloží dlužníku povinnost vydat insolvenčnímu správci ke zpeněžení majetek náležející (ke dni vydání rozhodnutí) do majetkové podstaty (§ 398 odst. 3 IZ) a tento majetek označí (k tomu viz část Provedení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty v pasáži [1] ZPENĚŽENÍ MAJETKU pod heslem ”Majetek náležející vydat ke zpeněžení“).

f) Případně uloží dlužníku povinnost využít služby odborného sociálního poradenství, jestliže to správce navrhnul ve zprávě pro oddlužení dle § 398 odst. 7 IZa jestliže považuje takový návrh za odůvodněný; v tom případě určí dlužníku rozsah využití této služby, který může činit maximálně 100 hodin [viz část Zpráva pro oddlužení, zpráva o přezkumu, rozhodnutí o subjektivní ne/přípustnosti oddlužení ad A)].

VYSVĚTLIVKY ke splátkovému kalendáři

1) Určení výše zákonné měsíční splátky

Pro provádění srážek z příjmů dlužníka v rámci oddlužení plněním splátkového kalendáře se přiměřeně užijí ustanovení § 277 až § 302 OSŘ upravující výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy (a jiných obdobných příjmů).

Postižitelné příjmy

Při splátkovém kalendáři se podle uvedených ustanovení srážky provádějí:

  • ze mzdy dlužníka,

  • případných dalších jeho obdobných příjmů uvedených v § 299 odst. 1 OSŘ, které jsou výkonem rozhodnutí srážkami ze mzdy rovněž postižitelné;

mezi takto postižitelné příjmy náleží též odstupné poskytované při skončení pracovního poměru podle § 67 odst. 1 věty prvé ZP, a dále (novelizací § 299 odst. 1 OSŘ provedenou s účinností od 1. 9. 2015) také odměna z dohod o provedení práce.

Z tohoto postihu jsou přitom vyloučeny pohledávky vymezené v § 317 OSŘ, které žádnému výkonu rozhodnutí nepodléhají. Mezi takové příjmy vyloučené z (jakéhokoli) výkonu rozhodnutí, z nichž proto nelze provádět srážky pro plnění splátkového kalendáře, náleží ve smyslu § 317 odst. 2 OSŘ kupř. příspěvek na bydlení jako dávka státní sociální podpory, nebo příspěvek na péči, neboť je peněžitou dávkou sociální péče (jehož vyloučení z výkonu rozhodnutí je výslovně stanoveno i § 17 odst. 2 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách), či doplatek na bydlení či příspěvek na živobytí jako dávky v systému pomoci v hmotné nouzi (jejichž vyloučení z výkonu rozhodnutí je výslovně stanoveno i v § 48 odst. 4 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi). K tomu viz závěry usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp.zn. KSPL 53 INS 26557/2016, 2 VSOL 838/2017 ze dne 19.5.2017.

Na osobu (právnickou či fyzickou), vůči které má dlužník nárok na některé z jiných příjmů uvedených v § 299 odst. 1 OSŘ, se vztahují ustanovení o plátci mzdy, tj. všichni tito plátci mají při postihu příjmů dlužníka stejná práva a povinnosti.

Postup při souběhu mzdy a jiných příjmů od téhož plátce nebo od vícerých plátců je vysvětlen v níže zařazené samostatné dílčí vysvětlivce „Souběh příjmů od téhož plátce” a „Souběh příjmů od vícerých plátců”.

Způsob výpočtu postižitelné částky

Způsob výpočtu postižitelné částky (srážky), který se podle § 398 odst. 2 a § 406 odst. 3 písm. a) IZ užije i pro srážky (splátky) k plnění splátkového kalendáře, stanoví § 277 až § 279 OSŘ.

Podle § 279 odst. 1 OSŘ se pro přednostní pohledávky srážejí dvě třetiny z čisté měsíční mzdy (její výpočet viz § 277 OSŘ), která dlužníkovi zbývá po odečtení základní nepostižitelné částky podle § 278 OSŘ (způsoby jejího výpočtu upravuje nařízení vlády č. 595/2006 Sb., o nezabavitelných částkách – dále jen „nařízení”) a která se zaokrouhlí dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v celých korunách; třetí třetina je nepostižena, a tedy zůstává v dlužníkově dispozici.

Kalkulátor splátek při oddlužení splátkovým kalendářem nabízí adresa www.insolvencni-zakon.cz , výpočet nezabavitelné částky ze mzdy nabízí např. také stránky www.vyplata.cz .

- mzda

K otázce vymezení mzdy a náhrad mzdy, které jsou příjmem postižitelným splátkovým kalendářem, se vyslovil Vrchní soud v Praze v usnesení KSUL 69 INS 405/2010, 3 VSPH 296/2010-B ze dne 6. 9. 2010 (citace z odůvodnění):

„Mzdou se podle ustálené judikatury rozumí peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci [§ 109 odst. 2 ZP]. Do mzdy se započítávají mzda za práci přesčas, mzda za práci ve svátek, mzda za noční práci, mzda za práci ve ztíženém pracovním prostředí, mzda za práci v sobotu a v neděli, mzdové příplatky, naturální požitky apod. Předmětem exekuce srážkami ze mzdy jsou i náhrady mzdy (§ 299 ZP). Výkonu rozhodnutí podléhají též peněžitá plnění nebo plnění peněžité hodnoty z jiné závislé činnosti, která plní funkci mzdy, a jsou povinnému jako pravidelně se opětující odměňování vykonané práce vyplácena jinou fyzickou nebo právnickou osobou. Předmětem výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy není jednorázová odměna za práci, náležející povinnému na základě dohody o provedení práce. Do mzdy se nezapočítávají náhrady výdajů poskytovaných zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce (§ 151 ZP). Jde o cestovní náhrady při pracovní cestě nebo při cestě mimo pravidelné pracoviště (§ 156 a násl. ZP), náhrady při přeložení (§ 165 ZP), cestovní náhrady při zahraniční pracovní cestě (§ 166 a násl. ZP) a náhrady při výkonu práce v zahraničí (§ 172 ZP). Tzv. stravné či zahraniční stravné je ve smyslu citovaných ustanovení cestovní náhradou při pracovní cestě, a tedy nepodléhá srážkám ze mzdy. Z toho ve smyslu § 398 odst. 3 IZ plyne, že stravné, které je dlužníku vypláceno jeho zaměstnavatelem, nelze pro účely oddlužení uvažovat, neboť je příjmem nepostižitelným.”

- čistá mzda

Čistá mzda se podle § 277 OSŘ vypočte tak, že se od mzdy odečte záloha na daň z příjmů fyzických osob sražená z příjmů ze závislé činnosti, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění.

- základní nezabavitelná částka

Podle § 1 odst. 1 nařízení základní částka, která nesmí být podle § 278 OSŘ sražena povinnému z měsíční mzdy (tj. základní nezabavitelná částka), která se vždy zaokrouhluje na celé koruny nahoru (§ 3 nařízení), je rovna úhrnu:

a) dvou třetin nezabavitelné částky připadající na osobu povinného (dlužníka) sestávající z:

  • částky životního minima jednotlivce (která podle § 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, od 1. 1. 2012 činí 3 410 Kč),

  • částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu podle zvláštního právního předpisu (tato částka se stanoví pro byt užívaný na základě nájemní smlouvy v obci od 50 000 do 99 999 obyvatel), podle § 26 odst. 1 písm. a) zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, a nařízení vlády č. 320/2018 Sb. tato částka od 1. 1. 2019 činí 6 233 Kč, což činí po zaokrouhlení 6 429 Kč (2/3 z částky 9 643 Kč),

plus

b) jedné čtvrtiny této částky (tj. částky 6 429 Kč) na každou osobu, které je povinen poskytovat výživné, která činí 1 607,17 Kč.

Podle § 1 odst. 2 nařízení přitom platí, že:

−na manžela povinného se započítává jedna čtvrtina této částky, i když má samostatný příjem,

−na dítě, jež manželé společně vyživují, se započítává jedna čtvrtina nezabavitelné částky každému manželovi zvlášť, jsou-li srážky prováděny ze mzdy obou manželů,

−jedna čtvrtina této částky se nezapočítává na žádného z těch, v jejichž prospěch byl nařízen výkon rozhodnutí pro pohledávky výživného, jestliže výkon rozhodnutí dosud trvá.

Pokud jde o odstupné poskytnuté při skončení pracovního poměru podle ustanovení § 67 odst. 1 věty první ZP, poukazujeme na závěr rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 853/2016 ze dne 1. 12. 2016, podle něhož základní částka, která nesmí být při provádění výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy povinnému sražena z měsíční mzdy (§ 278 OSŘ), se od odstupného poskytnutého zaměstnanci při skončení pracovního poměru odečte tolikrát, kolik násobků průměrného výdělku odstupné poskytnuté zaměstnanci představuje.

- výše částky zůstávající dlužníkovi

Podle § 2 nařízení částka, nad kterou se zbytek čisté mzdy vypočtené podle § 279 odst. 1 OSŘ věty první - tj. zbytek čisté mzdy po odečtení základní nezabavitelné částky - srazí bez omezení, činí – dle novelizace provedené s účinností od 1.6.2019 – dvojnásobek součtu částky životního minima jednotlivce a částky normativních nákladů na bydlení pro jednu osobu, tedy odpovídá nezabavitelné částce ve výši 19 286 Kč (před uvedenou novelizací se jednalo o pouhý součet uvedených částek ve výši 9 643 Kč). Nad částku 19 286 Kč se tedy srazí zbytek čisté mzdy bez omezení. Takto je vymezena plně zabavitelná část zbytku mzdy. Z toho pro výpočet částky zůstávající dlužníkovi z jeho čisté mzdy vyplývá, že:

  • přesahuje-li zbytek čisté mzdy částku 19 286 Kč, dělí se na třetiny jen tato částka, z ní si dlužník ponechá třetinu ve výši 6 429 Kč a celkem mu z jeho mzdy zůstává již odečtená základní nezabavitelná částka + 6 429 Kč,

  • nepřesahuje-li zbytek čisté mzdy částku 19 286 Kč, zaokrouhlí se zbytek čisté mzdy směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřitelnou v celých korunách a dlužník si z něj (vedle základní nezabavitelné částky) ponechá jednu třetinu.

Zbývající část čisté mzdy dlužníka se použije k plnění pohledávek podle schváleného splátkového kalendáře.

Výživné ze zákona

Z vymezení základní nepostižitelné částky plyne, že pro výpočet měsíční splátky je rozhodné i to, zda dlužník má vůči nějaké osobě povinnost platit výživné. Má-li dlužník ze zákona k nějaké osobě vyživovací povinnost (ať již jde o výživné na zletilého oprávněného či na nezletilé dítě), není této povinnosti zbaven ani v průběhu oddlužení (splátkového kalendáře).

Jestliže má dlužník zákonnou vyživovací povinnost, ohledně níž nebylo soudem rozhodnuto, že dlužník musí ve prospěch oprávněné osoby platit určenou pravidelnou částku výživného (typicky v případě vyživovací povinnosti k nezletilému dítěti, o něž dlužník pečuje), pak tato povinnost se při výpočtu postižitelné části dlužníkových příjmů (měsíční splátky připadající k plnění splátkového kalendáře) způsobem uvedeným v § 1 odst. 1 nařízení zohlední, tj. 25 % nezabavitelné částky připadajících na tuto vyživovanou osobu se do základní nepostižitelné částky započítá a o tuto částku se tudíž zvýší částka zůstávající v dispozici dlužníka, z níž bude danou vyživovací povinnost nadále plnit.

Jestliže ale byla určena soudem výše výživného, které má dlužník ve prospěch vyživované osoby měsíčně platit, tedy má-li tato osoba vůči dlužníkovi takto určenou peněžitou pohledávku, pak jde vždy o přednostní nárok, který – stejně jako případné dlužné výživné ze zákona, tj. dluh na soudně určeném běžném výživném vzniklý za předchozí období – má v insolvenčním řízení dle § 169 odst. 1 písm. e) IZ postavení pohledávky postavené na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou.

Povinnost dlužníka platit soudem stanovené výživné se při výpočtu měsíční splátky – postižitelné části dlužníkových příjmů – nezohlední (tj. nedojde ke snížení splátky o oněch 25 % nezabavitelné částky připadajících na danou vyživovanou osobu), přičemž v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty pak insolvenční soud dlužníkovi uloží, aby z takto vypočtené měsíční splátky platil pohledávku na výživném ze zákona přednostně a v příslušném pořadí, jež s účinností od 1.6.2019 výslovně určuje § 398 odst. 4 IZ tak, že prioritu mají – po plné úhradě nároků insolvenčního správce z titulu jeho odměny a