Právo na podíl na zisku - platné od 1. ledna 2021

7.6.1.0 Právo na podíl na zisku – platné od 1. ledna 2021

Mgr. Ing. Zdeňka Kůsová, Mgr. Markéta Káninská

V předchozí kapitole byla podrobně rozebrána první velká skupina akcionářských práv, která jsou souhrnně označována jako práva nemajetková nebo chcete-li práva účastnická. Jak již název napovídá, tato práva dávají akcionářům možnost se do určité zákonem stanovené míry spolupodílet na životě společnosti a určovat její další vývoj. Výkon těchto práv sice primárně není přímo spojen s majetkovými motivy toho kterého akcionáře společnosti, ve svém důsledku však mohou výraznou měrou ovlivnit hospodářskou politiku společnosti a tedy i majetkové zájmy jednotlivých akcionářů, kteří do akciové společnosti vstupují především jako investoři vkládající nemalé finanční prostředky za účelem získání budoucího výnosu.

Preference majetkových zájmů akcionářů je imanentní druhé významné skupině akcionářských práv, která souhrnně označujeme jako práva majetková. Pro většinu akcionářů (nutno dodat, že se jedná zejména o akcionáře, kteří nejsou schopni vahou svých hlasů ovlivnit vývoj společnosti k obrazu svému nebo o akcionáře, kteří nesledují jiné vlastní zájmy ve společnosti) jsou tato práva považována za jádro vztahu akcionáře a společnosti. Snahou každého akcionáře je zhodnocení jeho vstupní investice. Toto zhodnocení může mít několik podob, ovšem nejčastěji se tímto zhodnocením rozumí (pravidelný) příjem plynoucí akcionáři z vlastnictví akcie, který označujeme jako podíl na zisku společnosti nebo též dividenda.

Dle ust. § 348 odst. 1 ZOK má akcionář právo na podíl na zisku společnosti, který valná hromada schválila k rozdělení mezi akcionáře. Neurčí-li stanovy ve vztahu k určitému druhu akcií jinak, určuje se tento podíl poměrem akcionářova podílu k základnímu kapitálu společnosti. Z uvedeného vyplývá, že základním předpokladem pro vznik práva akcionáře na podíl na zisku, je rozhodnutí valné hromady o rozdělení zisku. Pokud by o rozdělení zisku rozhodl jiný orgán společnosti (např. představenstvo), k takovému rozhodnutí by se vůbec nepřihlíželo, neboť rozhodování o rozdělení zisku či jiných vlastních zdrojů společnosti spadá výlučně do působnosti valné hromady [k tomu srovnej ust. § 421 odst. 2 písm. h) ZOK]. Dokud tedy valná hromada společnosti nepřijme rozhodnutí o rozdělení zisku, není možné, s výhradou akcií s tzv. pevným podílem na zisku, akcionáři jeho podíl na zisku vyplatit.

Otázkou hodnocení hospodářské situace společnosti se budou akcionáři nejčastěji zabývat na řádné valné hromadě, která se obvykle koná do 6 měsíců od posledního dne účetního období. Orgánem, který je povinen valné hromadě předložit podklady sloužící ke zhodnocení hospodářské situace společnosti, je představenstvo společnosti (správní rada v případě monistického systému) coby orgán odpovídající za řádné vedení účetnictví společnosti (viz ust. § 435 odst. 4 ZOK, resp. § 456 odst. 5 ZOK) a svolavatel valné hromady. Tyto podklady však musí následně projít revizí ze strany dozorčí rady (resp. správní rady), která je povinna předložit valné hromadě k těmto podkladům své vyjádření.

Nejdůležitějším podkladem je buď řádná nebo mimořádná účetní závěrka společnosti, jež by měla podávat věrný a poctivý obraz finanční situace společnosti. Postup bývá obvykle takový, že představenstvo společnosti (resp. správní rada) výsledky hospodaření společnosti nejprve předběžně posoudí a budou-li splněny zákonem stanovené parametry, předloží valné hromadě k odsouhlasení návrh na rozdělení zisku.

Ze znění § 34 odst. 1 ZOK vyplývá, že je na základě účetní závěrky možné rozdělit zisk a jiné vlastní zdroje do konce účetního období následujícího po účetním období, za něž byla účetní závěrka sestavena. Uvedené ustanovení bylo vloženo do ZOK novelou účinnou od 1. 1. 2021. Dřívější judikatura Nejvyššího soudu ČR v režimu obchodního zákoníku (např. sp. zn. 29 Cdo 4284/2007) totiž dovozovala, že výsledky účetní závěrky za dané účetní období mohou být způsobilým podkladem pro rozhodnutí o rozdělení zisku pouze po dobu 6 měsíců, neboť pouze v této době mohou tyto výsledky sloužit jako reálný obraz účetnictví akciové společnosti, na jehož základě mohou akcionáři kvalifikovaně rozhodnout o rozdělení zisku. Tedy např. měla-li akciová společnost účetní období shodné s kalendářním rokem (od 1. 1. do 31. 12.), poté bylo nutné dle tohoto judikátu do 30. 6. následujícího roku rozhodnout o schválení účetní řádné závěrky a rozdělení zisku, po tomto datu již řádná účetní závěrka nebyla aktuálním a způsobilým podkladem pro rozdělení zisku a chtěla-li akciová společnost rozdělit zisk, bylo nutné zpracovat mimořádnou účetní závěrku. Judikatura Nejvyššího soudu ČR v režimu ZOK (např. 27 Cdo 3885/2017) již z uvedeného požadavku upustila, neboť ZOK již dle názoru soudu obsahuje ustanovení sloužící k zabránění vyplacení podílů na zisku „na úkor” věřitelů společnosti (např. test insolvence v § 40 ZOK) a dřívější závěry se tak již v režimu ZOK neuplatní.

Neurčí-li stanovy ve vztahu k určitému druhu akcií jinak, určuje se podíl akcionáře na zisku společnosti poměrem akcionářova podílu k základnímu kapitálu společnosti. Vydala-li tedy společnost akcie se jmenovitou hodnotou, pak jde o poměr jmenovité hodnoty jeho akcií ke jmenovité hodnotě akcií všech akcionářů (které v součtu tvoří výši základního kapitálu). Pokud společnost emitovala kusové akcie (tedy akcie bez jmenovité hodnoty), jde o poměr počtu kusových akcií držených akcionářem ke všem kusovým akciím ve společnosti. Do 31. 12. 2013 byla druhá část první věty kogentním ustanovením, ze kterého existovala jediná výjimka ve vztahu k tzv. prioritním akciím. Pokud by stanovy nebo rozhodnutí valné hromady stanovily jiný způsob určení podílu akcionáře na zisku, bylo by takové ustanovení, resp. rozhodnutí valné hromady neplatné pro rozpor se zákonem. To však od 1. 1. 2014 neplatí a zákon umožňuje, aby stanovy určily i odlišnou úpravu.

Vzhledem k tomu, že v praxi se lze nejčastěji setkat se „standardní” zákonnou úpravou podílu akcionáře na zisku, ukážeme si na následujícím příkladu, jakým způsobem se takový podíl na zisku počítá.

Akcie se zvláštními právy jsou novinkou, kterou do našeho právního řádu přinesl ZOK. Do 31. 12. 2013 jsme se mohli setkat pouze se dvěma druhy akcií, a to akciemi kmenovými a akciemi prioritními. Od 1. 1. 2014 mohou akciové společnosti emitovat různé druhy akcií v závislosti na úpravě obsažené ve stanovách. Ovšem ZOK až na výjimku v podobě nám již dobře známých prioritních akcií další druhy akcií blíže nespecifikuje, pouze v ust. § 276 odst. 5 ZOK uvádí, že s akciemi o stejné jmenovité hodnotě nebo s kusovými akciemi mohou být spojena různá práva nebo i různá váha hlasů.

ZOK ve znění účinném do 31. 12. 2020 uváděl jejich příkladmý výčet (novelou ZOK byl tento výčet odstraněn, neznamená to však, že by tyto akcie již nebylo možné vydávat, pouze má být ponechán co nejširší prostor pro autonomii vůle zakladatelů, resp. akcionářů). Mezi akcie se zvláštními právy tak i v současné době mohou patřit zejména:

• akcie s rozdílným podílem na zisku nebo likvidačním zůstatku,

• akcie s pevným podílem na zisku nebo likvidačním zůstatku,

• akcie s podřízeným podílem na zisku nebo likvidačním zůstatku,

• akcie s rozdílnou vahou hlasů,

• prioritní akcie.

Základním předpokladem vydání akcií se zvláštními právy je výslovná úprava takového druhu akcií ve stanovách. Dle ust. § 250 odst. 2 písm. d) ZOK je v takovém případě obligatorní náležitostí stanov název zvláštního druhu akcií a popis práv spojených s tímto zvláštním druhem akcií. Bude tedy záležet na autorovi stanov, jak se s těmito zákonnými požadavky vypořádá. Lze jen doporučit, aby s ohledem na téměř mizivé praktické zkušenosti s novými druhy akcií, byla úprava obsažená ve stanovách co nejpodrobnější.

V souvislosti s podílem akcionáře na zisku nás budou zajímat ty zvláštní druhy akcií, které určitým způsobem právo akcionáře na podíl na zisku modifikují.

Prvním takovým zvláštním druhem akcií jsou akcie s rozdílným podílem na zisku. Akcie s rozdílným podílem na zisku pojmově mohou být emitovány pouze v kombinaci s dalším druhem akcií (např. kmenovými akciemi), aby porovnáním těchto dvou druhů akcií vynikl právě onen specifický rozdílný podíl na zisku. Obsah práva na rozdílný podíl na zisku může být definován například tak, že na 1 Kč podílu na zisku připadajícího na kmenové akcie, připadne 5 Kč na jednu akcii s rozdílným podílem na zisku (samozřejmě za předpokladu, že akcie mají stejnou jmenovitou hodnotu).

Dalším typem jsou pak akcie s pevným podílem na zisku. Jedná se o akcie, jejichž vlastníci mají nárok na přesný pevně stanovený podíl na zisku (např. 10% podíl bez ohledu na velikost akcionářova podílu na základním kapitálu), to však pouze za předpokladu, že společnost bude generovat zisk. V opačném případě by se jednalo o shora uvedené zakázané úrokové akcie. Pro výplatu pevného podílu na zisku se na rozdíl od ostatních druhů akcií nevyžaduje rozhodnutí valné hromady o rozdělení zisku (§ 348 odst. 3 ZOK). Podíl se vyplácí automaticky do 3 měsíců od schválení účetní závěrky, neurčí-li stanovy jinak.

A konečně posledním typem jsou akcie s podřízeným podílem na zisku. Bohužel u tohoto druhu akcií je sporné, jaká práva jsou vlastně jejich obsahem. Zákonodárce totiž ani v důvodové zprávě blíže nespecifikoval, v čem by měl podřízený podíl na zisku spočívat nebo od čeho by se měl odvozovat. Nicméně někteří autoři se domnívají, že se jedná o akcie, jejichž vlastník bude mít v souladu s ustanovením § 172 odst. 3, 4 IZ nárok při insolvenci společnosti na výplatu podílu na zisku až v momentu, když budou uspokojeny všechny ostatní pohledávky, včetně podřízených pohledávek, neboť v souladu s ustanovením § 172 odst. 3 IZ se jako poslední uspokojují pohledávky společníků, tedy i akcionářů, vyplývající z jejich účasti na společnosti, a to poměrně.¹

Jediným zákonem podrobně upraveným zvláštním druhem akcií jsou tzv. prioritní akcie, s nimiž jsou spojena přednostní práva týkající se podílu na zisku nebo na jiných vlastních zdrojích nebo na likvidačním zůstatku. Prioritní akcie tedy svému vlastníkovi zaručují přednostní uplatnění majetkových práv spojených s akcií. Prioritní akcie nemůže bez dalšího emitovat jakákoli akciová společnost, ale opět pouze taková, u které možnost vydání tohoto druhu akcií předpokládají stanovy společnosti. Oproti dřívější úpravě obsažené v obchodním zákoníku došlo k zásadní změně koncepce hlasovacích práv spojených s prioritními akciemi, neboť s účinností zákona o obchodních korporacích jsou prioritní akcie vydávány vždy bez hlasovacího práva, ledaže stanovy určí jinak. Sistovaná hlasovací práva se aktivují pouze v případech stanovených zákonem, tj. v situaci, kdy je nutné, aby akcionáři na valné hromadě hlasovali podle druhů akcií, nebo v situaci, kdy je společnost v prodlení s výplatou podílu na zisku, případně kdy bylo rozhodnuto, že zisk vyplácen nebude. Jedná se tedy o jakousi sankci za to, že se akcionáři nedostává jeho majetkového práva.

Prioritní akcie bez hlasovacích práv však nelze vydávat v neomezeném počtu, neboť by pak žádný akcionář nemohl vykonávat na valné hromadě hlasovací práva. Proto ZOK výslovně stanoví, že prioritní akcie, se kterými není spojeno hlasovací právo, lze vydat, jen pokud souhrn jejich jmenovitých hodnot nepřesáhne 90 % základního kapitálu společnosti (§ 276 odst. 2 ZOK). Prioritní akcie, s nimiž je spojeno hlasovací právo, lze vydávat bez jakýchkoli omezení.

Základ úpravy prioritních akcií nalezneme nejčastěji v tom článku stanov, který se věnuje vymezení základního kapitálu a bližší specifikaci druhu a formy akcií emitovaných společností. Toto ustanovení může znít následovně.

Práva spojená s držením prioritní akcie pak mohou být a často také bývají upravena v jiných článcích stanov, obvykle je nalezneme v rámci úpravy hospodaření společnosti a pravidel pro rozdělení zisku nebo úhradu ztráty společnosti. Tady již bude formulace záležet na konkrétních okolnostech případu a dohodě akcionářů, kteří prostřednictvím valné hromady zakomponovali do stanov úpravu prioritních akcií. Pro inspiraci nabízíme následující text.