Nepřístupný dokument, nutné přihlášení
Input:

Paušální výdaj na dopravu

24.1.2011, , Zdroj: Verlag Dashöfer

6.21 Paušální výdaj na dopravu

Ing. Pavel Běhounek

Právní úprava

Počínaje zdaňovacím obdobím roku 2009 lze namísto skutečných výdajů na pohonné hmoty a na parkovné tyto výdaje uplatňovat v paušální výši. Tento způsob uplatnění výdajů byl zaveden do ZDP s účinností od 1. 1. 2010 a s prvním použitím již za zdaňovací období roku 2009. Právní úprava byla přijata jako tzv. přílepek novely zákona o správě daní a poplatků č. 304/2009 Sb.

V prosinci 2009 byl na téma paušálního výdaje na dopravu uzavřen zásadní Koordinační výbor mezi zástupci MF a KDP KV 281/16.09.09. (dále jen KV) a v konečném znění je součástí zápisu z jednání KV konaného dne 21. 10. 2009, který je zveřejněn na www stránkách http://cds.mfcr.cz, záložka DANĚ A POPLATKY – Příspěvky KV KDP, str. 38 a násl. Pro zdaňovací období roku 2011 přinesla novela ZDP č. 346/2010 Sb. některé poměrně významné změny, které jsou do tohoto textu zapracovány.

ZDP paušální výdaj na pohonné hmoty a parkovné nazývá paušálním výdajem na dopravu. Možnost uplatnění paušálního výdaje na dopravu je zakotvena v § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP. Které výdaje již při uplatnění paušálního výdaje na dopravu naopak uplatnit nelze, bylo původně stanoveno v § 25 odst. 1 písm. zp) ZDP, od 1. 5. 2011 došlo k přesunu do § 25 odst. 1 písm. x) ZDP [z hlediska uplatnění paušálního výdaje na dopravu nemá uvedená účinnost žádný praktický význam, novelizovaný § 25 odst. 1 písm. x) se od původního § 25 odst. 1 písm. zp) nijak věcně neliší)]. V případě používání vozidla i pro soukromé účely se uplatňuje krácený paušální výdaj na dopravu. Ustanovení § 28 odst. 6 ZDP, podle kterého se při částečném využívání hmotného majetku pro daňové účely uplatňuje pouze krácený odpis, stanovuje také míru krácení daňového odpisu vozidla, které je používáno i pro soukromé účely, a proto je u něho uplatňován krácený paušální výdaj na dopravu.

Výše paušálního výdaje na dopravu

Paušální výdaj na dopravu činí 5 tis. Kč měsíčně na každé auto plně využívané pro daňové účely, maximálně jej lze použít jen u 3 vozidel a celková výše paušálního výdaje na dopravu tak může dosahovat nejvýše částky 15 tis. Kč měsíčně. Pokud je vozidlo používáno i pro soukromé účely poplatníka, činí výše kráceného paušálního výdaje na dopravu 80 %, tedy 4 tis. Kč měsíčně.

Pokud je vozidlo užíváno v některých měsících plně k daňovým účelům a v některých i k soukromým účelům, uplatní se za příslušné měsíce (vozidlo užito jen k daňovým účelům) nezkrácený paušální výdaj a za zbývající měsíce (vozidlo užíváno jak k daňovým, tak k soukromým účelům) téhož zdaňovacího období se uplatní krácený paušální výdaj na dopravu.

Výše paušálního výdaje na dopravu nemá žádnou vazbu na skutečnou výši výdajů na dopravu daným vozidlem, nezávisí na ujetém množství km, na spotřebě či ceně PHM. Důvodem pro neuznání paušálního výdaje na dopravu nemůže být výše skutečně vynaložených nákladů na dopravu, což bylo potvrzeno i v úvodu zmíněném KV, bod 2.1. Pokud v minulosti poplatník uplatňoval průměrně měsíčně na pohonné hmoty a parkovné částku v prokázané výši 1 tis. Kč, nemůže mu být zpochybněn daňový výdaj umožněný ZDP ve výši 4 nebo 5 tis. Kč.

V některých případech by použití paušálního výdaje na dopravu mohlo být zneužitím práva. Např. u poplatníka s ročními příjmy z pronájmu pole 3 tis. Kč, který svým vozidlem v jednom měsíci dojel na 5 km vzdálenou poštu přijmout nájemné a v dalším měsíci dojel do 3 km vzdáleného sídla nájemce podepsat nájemní smlouvu, by asi uplatnění kráceného paušálního výdaje 2 x 4 tis. Kč zřejmě nebylo namístě.

Použití paušálního výdaje na dopravu přináší určitá terminologická nedorozumění. V praxi je označení „paušál“ běžně užíváno pro uplatnění výdajů u OSVČ procentem z příjmů (viz kapitola Výdajové paušály) jako protiklad výdajů prokazatelně vynaložených na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. FO uplatní paušální výdaj v rámci prokázaných výdajů, prokázáním se zde nerozumí prokázání vynaložení výdajů, ale prokázání podmínek pro uplatnění paušálního výdaje na dopravu – potvrzeno též v úvodu zmíněném KV, bod 2.1. K účtování o paušálním výdaji na dopravu, resp. o jeho zachycení v daňové evidenci je pojednáno níže.

Podmínky pro uplatnění paušálního výdaje na dopravu

Paušální výdaj na dopravu lze uplatnit za těchto podmínek:

  • poplatník používá vozidlo (alespoň zčásti) k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů,

  • poplatník je vlastníkem vozidla (vlastník fyzická osoba jej přitom nemusí zahrnout do obchodního majetku) nebo musí mít vozidlo v nájmu,

  • v příslušném kalendářním měsíci nebylo vozidlo přenecháno k užívání jiné osobě (ani na část měsíce).

Osoby uplatňující paušální výdaj na dopravu

Okruh osob, které mohou uplatnit paušální výdaj na dopravu, ZDP nijak neomezuje. Paušální výdaj na dopravu tedy může uplatnit např.:

  • fyzická osoba používající vozidlo v souvislosti s příjmy z podnikání podle § 7 ZDP

  • fyzická osoba používající vozidlo v souvislosti s příjmy z pronájmu podle § 9 ZDP

  • právnická osoba používající vozidlo ke služebním účelům [odsouhlaseno v úvodu uvedeném KV, bod 2.3.1, od 1. 1. 2011 zřetelněji plyne z § 24 odst. 2 písm. zt) ZDP].

Paušální výdaj na dopravu nelze za zdaňovací období roku 2010 uplatnit jako výdaj v rámci dílčího základu daně podle § 10 ZDP. Pokud by tedy bylo vozidlo použito v souvislosti s dosažením ostatního příjmu podle § 10 ZDP, paušální výdaj na dopravu v rámci dílčího základu daně podle § 10 ZDP uplatnit nelze. Je-li však vozidlo použito jak v souvislosti s příjmy podle § 10 ZDP, tak s příjmy z podnikání podle § 7 ZDP či příjmy z pronájmu podle § 9 ZDP, paušální výdaj na dopravu uplatnit lze (použití v souvislosti s dosažením příjmu podle § 10 ZDP přitom není důvodem pro uplatnění jen kráceného paušálního výdaje na dopravu). Pro zdaňovací období roku 2011 platí možnost uplatnění paušálního výdaje na dopravu ve vazbě na použití vozidla k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů a byla vypuštěna výjimka, podle které nebylo možné paušální výdaj na dopravu uplatnit z důvodu používání vozidla k dosažení, zajištění nebo udržení ostatních příjmů podle § 10 ZDP. Vzhledem ke konstrukci dílčího základu daně podle § 10 ZDP (v jeho rámci se neuplatňují výdaje vynaložené k dosažení, zajištění nebo udržení ostatních příjmů, ale pouze výdaje vynaložené k jejich dosažení) však zřejmě stejně není možné ani za rok 2011 paušální výdaj na dopravu uplatnit v rámci dílčího základu daně podle § 10 ZDP.

Pokud fyzická osoba používá vozidlo jak k příjmům z podnikání, tak k příjmům z pronájmu, uplatní za konkrétní vozidlo paušální výdaj na dopravu pochopitelně pouze jednou, ale konkrétní způsob záleží na rozhodnutí poplatníka, např.:

  • paušální výdaj na dopravu bude uplatněn celý jako výdaj podle § 7 ZDP (převažuje-li použití pro účely podnikání)

  • paušální výdaj na dopravu bude uplatněn celý jako výdaj podle § 9 ZDP (převažuje-li použití pro účely pronájmu)

  • paušální výdaj na dopravu se rozdělí jako výdaj podle § 7 i podle § 9 ZDP podle odhadnutého využívání pro jednotlivé účely.

Uplatnění paušálního výdaje je sice omezeno na 3 vozidla, může jej však uplatnit i poplatník s více vozidly – nejvýše u 3 vozidel uplatní paušální výdaj na dopravu a u ostatních vozidel uplatní výdaje na dopravu ve skutečné výši (odsouhlaseno v úvodu uvedeném KV, bod 2.4).

Paušální výdaj na dopravu může uplatnit i plátce DPH. Pokud by však chtěl snížit administrativu a nevést knihu jízd, přichází o nárok na odpočet DPH na vstupu z nakoupených pohonných hmot a parkovného – uplatnění paušálního výdaje na dopravu automaticky neznamená nemožnost odpočtu DPH na vstupu (viz též stanovisko MF v rámci KV uvedeného v úvodu, bod 2.8), ale bez knihy jízd by nebyl nárok na odpočet podložen, i když i zde by bylo určité zjednodušení mělo být možné – viz níže).

Paušální výdaj na dopravu lze uplatnit i u vozidla, které pro služební účely nepoužívá přímo poplatník, ale vozidlo je řízeno zaměstnanci poplatníka (odsouhlaseno v úvodu uvedeném KV, bod 2.3.2). Pro zdaňovací období roku 2011 je již výslovně stanoveno, že přenecháním k užívání jiné osobě se nepovažuje uskutečnění pracovní cesty nebo zaměstnancem, pokud jej nevyužívá i pro soukromé účely – nejde o věcnou změnu, ale jen o výslovné potvrzení výkladu původní úpravy.

Pokud by měl být paušální výdaj na dopravu nástrojem ke snížení administrativy a zaměstnanci by nevedli knihu jízd, je potom otázkou, na základě jakého podkladu by byly zaměstnancům náklady na pohonné hmoty a parkovné propláceny. Pokud by totiž byly propláceny jakékoli doklady o nákupu pohonných hmot předložené zaměstnancem a tento by neprokázal jejich souvislost s použitím pro služební účely knihou jízd, mohlo by se jednat o zdanitelný příjem zaměstnance. Tato věc je dle mého názoru řešitelná obdobným zjednodušením jako v případě odpočtu DPH na vstupu.

Používání vozidla ke zdanitelným příjmům

Paušální výdaj na dopravu lze uplatnit za ty kalendářní měsíce, ve kterých poplatník využíval příslušné silniční motorové vozidlo k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů. ZDP obsahuje pravidlo, že pokud poplatník uplatní u vozidla paušální výdaj na dopravu, tak pro účely ZDP se má za to, že vozidlo používá výlučně k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů, pokud tak prohlásí, není-li prokázáno jinak (tato úprava zůstala zachována i pro rok 2011). Použití uvedeného pravidla je sporné, protože jej lze použít jak z hlediska použití paušálního výdaje na dopravu jako takového (poplatník by nemusel vůbec prokazovat souvislost používání vozidla s dosahováním, zajišťováním a udržováním zdanitelných příjmů – pouze by prohlásil, že vozidlo v daném měsíci použil k dosažení, zajištění a udržení zdanitelného příjmu), tak z hlediska použití kráceného paušálního výdaje na dopravu (poplatník prohlásí, že v daném měsíci vozidlo používá výhradně k dosahování, zajišťování a udržování zdanitelných příjmů).

Domnívám se, že je na poplatníkovi, aby prokázal, že vozidlo v daném měsíci použil k dosažení, zajištění a udržení zdanitelného příjmu (pokud v konkrétním případě není tato souvislost takříkajíc samozřejmá), a že je na správci daně, aby prokázal, že vozidlo nebylo používáno výhradně k dosažení, zajištění a udržení zdanitelného příjmu (pokud poplatník uplatní paušální výdaj na dopravu v plné výši 5 tis. Kč na vozidlo měsíčně a správce daně bude mít podezření, že měl být použit krácený paušální výdaj 4 tis. Kč).

Okruh vozidel

Paušální výdaj na dopravu se vztahuje na silniční motorová vozidla:

  • vlastní (zahrnutá nebo nezahrnutá do obchodního majetku)

  • v nájmu (tedy i na vozidla pronajatá formou finančního leasingu).

U žádných jiných vozidel než vozidel vlastních či pronajatých paušální výdaj na dopravu možný není. Paušální výdaj na dopravu tedy nelze použít např. u vozidla, jehož vlastníkem je až do doby splacení úvěru poskytovatel úvěru a vozidlo je užíváno na základě smlouvy o výpůjčce (uživatel přitom vozidlo může daňově odepisovat při splnění podmínek daných § 28 odst. 4 ZDP).

Výpůjčka (časově omezené bezplatné užívání cizí věci) je využívána i v rodinných vztazích – paušální výdaj na dopravu nelze uplatnit např. u vozidla, které pro účely svého podnikání bezplatně používá syn vlastníka vozidla.

Paušální výdaj na dopravu se vztahuje na silniční motorová vozidla, tedy nejen na osobní automobily, ale např. i na nákladní automobily, autobusy či motocykly. Mezi silniční motorová vozidla nepatří např. traktory – u nich paušální výdaj na dopravu uplatnit nelze.

Omezení na 3 vozidla

Paušální výdaj na dopravu je možno uplatnit:

nejvýše za 3 vlastní silniční motorová vozidla zahrnutá nebo nezahrnutá do obchodního majetku nebo v nájmu za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání.

Jak bylo potvrzeno i v úvodu zmíněném KV(bod 2.4), poplatník může uplatňovat výdaje na více než 3 vozidla. Má-li např. 20 vozidel, u 3 může uplatnit paušální výdaj na dopravu a u 17 výdaje v prokázané výši.

Toto omezení se zřejmě týká zdaňovacího období a tím i jakékoliv jeho části. Na jednu stranu může poplatník uplatnit paušální výdaj za jeden kalendářní měsíc až na 3 vozidla (např. jedno vozidlo pro své podnikání užívá poplatník – fyzická osoba a zbylá dvě vozidla užívají výhradně pro účely podnikání poplatníka jeho zaměstnanci), v případě výměny jednoho z vozidel již však pro dané zdaňovací období jedno z vozidel z možnosti uplatnění paušálního výdaje na dopravu vypadává.

příklad – uplatnění maximálně u 3 vozidel

Poplatník k dosahování svých zdanitelných příjmů používá 5 vozidel, vozidlo č. 1 je v průběhu zdaňovacího období nahrazeno vozidlem č. 6. U vozidel č. 4 a 5 jsou měsíční náklady na pohonné hmoty vyšší než 5 tis. Kč. Všechna vozidla jsou používána výhradně k dosahování, zajišťování a udržování zdanitelných příjmů. Za která vozidla bude uplatněn paušální výdaj na dopravu?

U vozidel 4 a 5 by uplatnění paušálního výdaje na dopravu bylo pro poplatníka nevýhodné, a proto bude výdaje uplatňovat ve skutečné výši (podloženo knihou jízd). U vozidel 2 a 3 poplatník zřejmě uplatní paušální výdaj na dopravu, protože z daňového hlediska na tom neprodělá (možná i vydělá, pokud jsou skutečné výdaje nižší). U vozidel 1 a 6 se poplatník musí v případě uplatnění paušálního výdaje na dopravu rozhodnout pro jedno z vozidel – pokud uplatní paušální výdaj na dopravu u vozidla 1, již je nemůže uplatnit u vozidla 6 a naopak.

Přenechání k užívání jiné osobě

Paušální výdaj na dopravu nelze uplatnit, pokud toto silniční motorové vozidlo nepřenechal ani po část příslušného kalendářního měsíce k užívání jiné osobě. Toto omezení zcela jednoznačně vylučuje uplatnění paušálního výdaje na dopravu na jedno vozidlo současně u dvou poplatníků – např. by poplatník pronajal vozidlo jinému poplatníkovi (v tomto případě může paušální výdaj na dopravu uplatnit jen nájemce). Vyloučeno je tím i uplatnění současné uplatnění skutečných a paušálních výdajů na dopravu u dvou různých poplatníků (např. současné uplatnění paušálního výdaje na dopravu u vlastníka + cestovní náhrady u zaměstnavatele vlastníka vozidla).

Otázkou je, zda je uplatnění paušálního výdaje na dopravu možné, pokud je vozidlo využíváno jak pro služební účely zaměstnavatele, tak pro soukromé účely zaměstnance (tomu se měsíčně zdaňuje nepeněžní příjem ve výši 1 % vstupní ceny vozidla). Logicky se zde nabízí použití kráceného paušálního výdaje na dopravu. Tento závěr je však přinejmenším problematický. Jednak praxe poskytnutí vozidla i pro soukromé účely zaměstnance nepovažuje za použití vozidla k jiným účelům než k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů (viz především pokyn D-6 v komentáři k § 24 odst. 2 ZDP, bod 27.) – potom by tedy připuštění uplatnění paušálního výdaje na dopravu u vozidla používaného i k soukromým účelům zaměstnance znamenalo jeho uplatnění v nekrácené výši, což asi záměrem zákonodárce nebylo. Druhým problémem by bylo vypořádat se s tím, že vozidlo nebylo přenecháno k užívání jiné osobě. Pochopitelně by byla věc řešitelná výkladem, že uvedeným omezením se rozumí výhradní právo užívání jinou osobou (obvykle je užívání pro soukromé účely zaměstnance omezeno v tom smyslu, že k němu dochází jen tehdy, nepotřebuje-li vozidlo zaměstnavatel), užívání k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů jiné osoby apod. Zákonné omezení (přenechání k užívání jiné osobě) je však natolik přísné, že uplatnění paušálního výdaje na dopravu u vozidla, které je k dispozici i pro soukromé účely zaměstnance, nelze v žádném případě doporučit - MF totiž při

 
 Napište nám
 Děkujeme, na Váš podnět budeme reagovat do 24 hodin v rámci pracovního týdne.
Input: