dnes je 27.9.2022

Input:

Nález 84/1999 SbNU, sv. 14, K interpretaci a aplikaci restitučních právních norem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 14, nález č. 84

I. ÚS 118/98

K interpretaci a aplikaci restitučních právních norem

Podle § 4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, povinnými osobami jsou též fyzické osoby, jež nabyly věc od státu, který získal oprávnění s ní nakládat za okolností uvedených v § 6 zákona, a to v případech, kdy tyto osoby nabyly věc buď v rozporu s tehdy platnými předpisy, nebo na základě protiprávního zvýhodnění osoby nabyvatele, dále i osoby blízké těchto osob, pokud na ně věc byla těmito osobami převedena. Toto ustanovení je podle názoru Ústavního soudu nutno interpretovat tak, že se netýká pouze těch osob, které za uvedených podmínek nabyly vlastnické právo k věci, nýbrž i těch, které k věci (pozemku) nabyly právo osobního užívání. V tomto ustanovení se totiž nehovoří výslovně o omezení nabývacích titulů toliko na nabytí vlastnictví; mimo to nelze přehlédnout, že právo osobního užívání k pozemkům bylo zcela odlišné od jiných užívacích práv a mělo mnoho atributů práva vlastnického. Při interpretaci tohoto ustanovení třeba mít neustále na zřeteli samotný smysl restitučních předpisů, jenž spočívá ve snaze státu o zmírnění následků některých majetkových a jiných křivd. V tomto duchu také je nutno restituční předpisy vykládat; to znamená, že způsob interpretace by měl být orientován na snahu o navrácení věcí původním vlastníkům (oprávněným osobám) ve všech případech, kdy by tím nevznikly křivdy nové.

Z tohoto obecného východiska Ústavní soud ve svém nálezu z 31. 3. 1999 sp. zn. Pl. ÚS 15/98 vyhlášeném pod č. 83/1999 Sb. dovodil právní závěr, že je v souladu se smyslem zákona č. 87/1991 Sb., a to zejména v kontextu s restitučními předpisy jinými, pokud bude § 8 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. vykládán tak, že pozemek, k němuž bylo zřízeno právo osobního užívání, se oprávněné osobě vydá také tehdy, jestliže jej má v držení fyzická osoba, která právo osobního užívání k němu získala právě v souvislosti s nabytím vlastnického práva ke stavbě na pozemku stojící za podmínek uvedených v § 4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb.

Z toho je zřejmé, že § 8 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. nelze interpretovat izolovaně, nýbrž pouze v kontextu s ustanoveními dalšími, zejména s § 4 odst. 2 tohoto zákona. Ústavně konformní interpretací lze proto dospět k závěru, že pozemek, k němuž bylo zřízeno právo osobního užívání, se sice oprávněné osobě nevydává, leč pouze tehdy, pokud by jeho vydáním mohlo dojít ke vzniku křivdy nové, tedy pokud by věc měla vydat fyzická osoba, jež ji nabyla od státu nikoli v rozporu s tehdy platnými předpisy či nikoli na základě protiprávního zvýhodnění osoby nabyvatele či osob jemu blízkých, jestliže na ně byla těmito osobami převedena.

Nepochybně nebylo úmyslem zákonodárce chránit práva těch fyzických osob, jež nabyly věc v rozporu s tehdy platnými předpisy, nebo na základě protiprávního zvýhodnění podle § 4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb. V praxi by tedy orgány veřejné moci neměly § 8 odst. 4 zákona č. 87/1991 Sb. chápat jako „absolutní“ překážku pro vydání pozemku, nýbrž pouze jako překážku obecnou, která však nemůže bránit vydání věci při splnění podmínek

Nahrávám...
Nahrávám...