dnes je 7.10.2022

Input:

Nález 82/1996 SbNU, sv. 6, K otázce použití § 21 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 6, nález č. 82

I. ÚS 245/95

K otázce použití § 21 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku

Pokud správní, resp. soudní orgány se vyhnuly bez jakéhokoliv zdůvodnění aplikaci § 21 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění, podle něhož mohla být stěžovatelům vydána celá nemovitost, jestliže ostatní oprávněné osoby nárok neuplatnily, byla porušena práva stěžovatelů vyplývající z článku 36 odst. 1 a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedené ustanovení § 21 zákona č. 229/1991 Sb. směřuje k tomu, aby nevznikalo spoluvlastnictví mezi osobami oprávněnými a osobou povinnou, které by znemožňovalo řádné užívání nemovitosti a muselo by být zrušeno a vypořádáno.

Nález

Ústavního soudu České republiky (I. senátu) ze dne 18. září 1996 sp. zn. I. ÚS 245/95 ve věci ústavní stížnosti K. S. a V. S. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 25. 7. 1995 sp. zn. 22 Ca 872/94 o určení vlastnického práva.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 1995 sp. zn. 22 Ca 872/94 se ruší.

II. Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 1. 11. 1995, došlou Ústavnímu soudu dne 2. 11. 1995, se stěžovatelé domáhají zrušení rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 1995 sp. zn. 22 Ca 872/94, který nabyl právní moci dne 4. 9. 1995. Tímto rozsudkem bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu v Bruntále, okresního pozemkového úřadu č. 2409/4 ze dne 29. 11. 1994 č. j. PÚ/5809/94-Ry. Bylo stanoveno, že stěžovatelé jsou spoluvlastníky, každý k jedné čtvrtině přesně specifikovaných pozemků v katastrálním území H Správní orgán při svém rozhodování vycházel ze skutečnosti, že nárok na vydání předmětných nemovitostí uplatnili pouze stěžovatelé, zatímco jejich matka E. S., jako původní vlastnice jedné poloviny předmětných nemovitostí, předložila pouze čestné prohlášení k okolnostem vzdání se přídělu. Žádost o vydání zemědělského majetku nepodepsala, ani ve správním řízení nejednala jako účastnice řízení. Dne 27. 10. 1994 obdržel správní orgán plnou moc paní E. S. ze dne 2. 4. 1992, na níž byl podpis ověřen dne 24. 10. 1994. Správní orgán k ní nepřihlédl.

Tato skutečnost byla důvodem, pro který se stěžovatelé domáhali u krajského soudu zrušení předmětného rozhodnutí. Argumentovali tím, že správní orgán nesprávně uvedl jako osoby oprávněné pouze stěžovatele a nikoliv jejich matku. Ta, přestože nepodepsala žádost ze dne 29. 4. 1992, udělila dne 2. 4. 1992 plnou moc druhému stěžovateli k uplatnění svého restitučního nároku. Skutečnost, že pravost jejího podpisu byla ověřena až dne 24. 10. 1994, považují za právně irelevantní, nakolik povinnost ověření plné moci není stanovena žádným právním předpisem a ověření bylo provedeno proto, že to správní orgán požadoval. Podle názoru stěžovatelů je tedy mimo veškerou pochybnost, že matka stěžovatelů, paní E. S., uplatnila v zákonné lhůtě podle ustanovení § 13 odst. 1 věta prvá zákona č. 229/1991 Sb., v platném znění, svůj nárok.

Přezkoumáním správního spisu krajský soud

Nahrávám...
Nahrávám...