dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 75/1999 SbNU, sv.14, K posuzování podmínky státního občanství České republiky podle restitučních předpisů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 14, nález č. 75

II. ÚS 307/97

K posuzování podmínky státního občanství České republiky podle restitučních předpisů

Stran interpretace pojmu „kdy země vede válku“, obsaženého v čl. I Úmluvy o naturalizaci mezi Československem a Spojenými Státy, publikované pod č. 169/1929 Sb. a inkorporované do právního řádu Československé republiky zákonem č. 60/1930 Sb., jímž se provádí úmluva ze dne 16. července 1928 mezi Československem a Spojenými Státy Severoamerickými o naturalizaci, ve znění sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 229/1997 Sb., o ukončení platnosti této Úmluvy, za účelem zjištění, zda je splněna podmínka státního občanství dle restitučních předpisů, Ústavní soud vychází z již v roce 1933 Společností národů vypracované definice agrese, která byla převzata do londýnské Úmluvy o určení pojmu útočného činu (Convention de définition de l'agression), publikované pod č. 194/1935 Sb., dle které není třeba válku vyhlašovat (čl. II bod 2) a dle které je třeba za útočníka považovat ten stát, který první poskytne podporu ozbrojeným tlupám, jež se utvoří na jeho území a jež vpadnou na území druhého státu (čl. II bod 5). V souladu s nótou londýnské vlády ze dne 22. 2. 1944 navazující na prohlášení prezidenta republiky ze dne 16. 12. 1941 dle § 64 odst. 1 bodu 3 tehdejší Ústavy (zákon č. 121/1920 Sb., kterým se uvozuje ústavní listina Československé republiky) a v souladu se zmíněným čl. II bodem 5 Úmluvy o určení pojmu útočného činu má Ústavní soud za to, že dnem, kdy nastal stav války, a to s Německem, je den 17. 9. 1938, neboť tento den na pokyn Hitlera došlo k utvoření „Sudetoněmeckého svobodného sboru“ (Freikorps) z uprchnuvších vůdců Henleinovy strany a ti už několik málo hodin poté vpadli na československé území ozbrojeni německými zbraněmi. Posledním dnem tohoto období bylo datum 7. 5. 1957, kdy Československo ukončilo válečný stav s Japonskem.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 18. května 1999 sp. zn. II. ÚS 307/97 ve věci ústavní stížnosti M. S. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 18. 4. 1997 sp. zn. 18 Co 52/97 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 z 20. 3. 1996 sp. zn. 16 C 182/95 o zamítnutí resritučního nároku stěžovatele.

I. Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 4. 1997 čj. 18 Co 52/97-37 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 20. 3. 1996 čj. 16 C 182/95-12 se zrušují.

II. Odůvodnění

Stěžovatel se svou ústavní stížností s odvoláním na porušení čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a zejména čl. 36 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí Městského soudu v Praze, kterým byl zamítnut restituční nárok stěžovatele, opírající se o zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, v podstatě s odůvodněním, že neprokázal podmínku státního občanství České republiky vzhledem k Úmluvě o naturalizaci mezi Československem a Spojenými Státy (dále jen „Úmluva o naturalizaci“), publikované pod č. 169/1929 Sb., a to přesto, že o propuštění ze svazku českého

Nahrávám...
Nahrávám...