dnes je 28.11.2022

Input:

Nález 73/1995 SbNU, sv. 4, K dodržování základních práv a svobod v pracovněprávních vztazích

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 4, nález č. 73

II. ÚS 192/95

K dodržování základních práv a svobod v pracovněprávních vztazích

Ustanovení článku 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a článku 2 odst. 4 Ústavy České republiky, znějící „Každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá,“ musí platit i pro oblast pracovněprávních vztahů, a to i při vědomí jejich specifik, neboť jde o ustanovení, mající v každé demokratické společnosti zásadní význam, a to potud, že je pojistkou svobody a současně i pojistkou proti totalitarizaci společnosti, jíž je vlastní snaha o znormování pokud možno všech oblastí života.

Nález

Ústavního soudu České republiky (II. senátu) ze dne 1. listopadu 1995 sp. zn. II. ÚS 192/95 ve znění opravného usnesení ze dne 27. března 1996 ve věci ústavní stížnosti M. ČS., spol. s r.o., K.t. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 12. 4. 1995 sp. zn. 7Co 524/95 a rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích z 10. 6. 1993 sp. zn. 14C 359/92 o splnění povinnosti vyplývající z tzv. konkurenčního ujednání.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 7 Co 524/95 ze dne 12. 4. 1995, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 14C 359/95 ze dne 10. 6. 1993, se zrušuje.

II. Odůvodnění

Navrhovatel ve své ústavní stížnosti namítá nesprávnost napadených rozsudků tak, jak jsou shora označeny, potud, pokud krajský soud, jsa vázán zrušujícím rozhodnutím Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 1. 1995 čj. 6Cdo 105/94-106 dovodil, že ujednání obsažená v čl. V smluv o tom, že se vedlejší účastníci (v řízení před obecnými soudy odpůrci) zdrží „po dobu 12 měsíců od skončení pracovního poměru samostatného nebo i nesamostatného podnikání v obchodním odvětví zaměstnavatele“ a o tom, že v případě porušení tohoto „konkurenčního ujednání“ zaplatí „pokutu ve výši šestinásobku hrubého měsíčního příjmu, stanoveného podle hrubého příjmu v měsíci předcházejícím porušení povinnosti“, odporují čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 1 věta druhá Listiny, s tím, že pracovní předpisy mají kogentní povahu, a proto v nich nelze připustit uplatnění čl. 2 odst. 3 Listiny. Navrhovatel naopak dovozoval, že napadená rozhodnutí a nikoliv smlouvy resp. jejich čl. V porušují čl. 26 odst. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 36 odst. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 4 odst. 4 Listiny. Zejména zdůraznil, že zrovna tak jako občanskoprávní vztahy jsou i pracovněprávní vztahy soukromoprávní povahy, a to mezi rovnými subjekty. Proto také normy je upravující mají zásadně povahu dispozitivní a pouze tam, kde to zákon výslovně stanoví či z povahy ustanovení zákona to vyplývá, mají povahu kogentní s tím účinkem, že se od nich nelze odchýlit pod sankcí neplatnosti. Kromě toho nemůže existovat rozdíl mezi normami pracovního práva a občanského práva ve vztahu k ústavním zákonům v tom smyslu, že by se u jedněch aplikovaly jinak než u druhých. Současně poukázal na ustanovení § 29 odst. 2 zákoníku práce, který upravuje možnost dalších ujednání ohledně podmínek, na nichž mají účastníci zájem a

Nahrávám...
Nahrávám...