dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 64/2003 SbNU, sv.30, K provádění opakované daňové kontroly

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 30, nález č. 64

III. ÚS 510/02

K provádění opakované daňové kontroly

Jestliže finanční úřad zahájí u daňového subjektu kontrolu, přičemž z vymezení jejího předmětu vyplývá, že se týká stejné daně, stejného období a stejných okolností jako předcházející daňová kontrola ukončená pravomocným rozhodnutím, pak pro finanční orgán platí ustanovení § 28 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, a z hlediska běhu druhé daňové kontroly jde o svým způsobem res iudicata ve smyslu § 27 odst. 1 písm. e) tohoto zákona. Ústavní soud v žádném případě nepopírá právo finančního úřadu provádět daňové kontroly, a to i opakovaně, avšak musí být z vymezení předmětu této opakované daňové kontroly jednoznačně patrno, že její zaměření není totožné s předmětem předcházející daňové kontroly, resp. finanční úřad musí uvést, jaké důvody či skutečnosti, případně i dříve neznámé, ho k takovému (dalšímu) postupu vedou.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 15. května 2003 sp. zn. III. ÚS 510/02 ve věci ústavní stížnosti JUDr. K. T. proti postupu Finančního úřadu Brno III spočívajícímu v provádění opakované kontroly daně z příjmů fyzických osob.

Výrok

Finančnímu úřadu Brno III se zakazuje pokračovat v provádění kontroly daně z příjmu fyzických osob u JUDr. K. T. za období roku 1995 a 1996 zahájené dne 23. 1. 2002.

Odůvodnění

Stěžovatelka osobně podala dne 23. 7. 2002 návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti (dále jen „ústavní stížnost“). Ústavní stížnost směřovala proti postupu Finančního úřadu Brno III (dále též „finanční úřad“) ve věci provádění kontroly daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1995 a roku 1996. Napadeným postupem finančního úřadu došlo podle názoru stěžovatelky k porušení čl. 2, čl. 11 odst. 5 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Ústavní stížnost byla podána včas.

Stěžovatelka ve svém podání uvedla, že finanční úřad zprávou o daňové kontrole č. j. 98160/99/290/931/2653 ze dne 22. 11. 1999 ukončil u stěžovatelky daňovou kontrolu daně z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 1995 a 1996. Následně pak finanční úřad vystavil dodatečný platební výměr č. j. 146325/99/290912/8069 ze dne 2. 12. 1999 na částku 11 535 Kč za zdaňovací období 1996 a dodatečný platební výměr č. j. 164307/99/29091/8069 ze dne 2. 12. 1999, kterým byla vyměřena ztráta na dani z příjmů za zdaňovací období 1995 ve výši -34 121 Kč. Doměřenou daň z příjmů stěžovatelka uhradila.

Výzvami č. j. 94041/00/290912/8069 a č. j. 94043/00/290912/8069 ze dne 13. 6. 2000 byla stěžovatelka vyzvána k podání dodatečných daňových přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 1995 a 1996. Výzvy k podání dodatečných daňových přiznání byly podle názoru stěžovatelky nezákonně opřeny o § 40 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o správě daní“). Postup při podávání dodatečných daňových přiznání upravuje § 41 zákona o správě daní, přičemž zákonodárce vůbec neuvažuje o možnosti podání dodatečného daňového přiznání na výzvu správce daně. Vzhledem k nemožnosti přezkoumat vyměření daně podle pomůcek

Nahrávám...
Nahrávám...