dnes je 28.11.2022

Input:

Nález 63/1996 SbNU, sv. 5, K postavení Ústavního soudu vůči obecným soudům podle Ústavy České republiky

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 5, nález č. 63

II. ÚS 294/95

K postavení Ústavního soudu vůči obecným soudům podle Ústavy České republiky

Ústavní stížnost, spočívající v polemice s právními závěry rozsudků obecných soudů, a to ve zcela shodném smyslu a rozsahu jako v odvolání proti rozhodnutí soudu I. stupně, staví Ústavní soud do pozice třetí instance v systému všeobecného soudnictví, která mu však s odvoláním na čl. 83 Ústavy České republiky zjevně nepřísluší.

Nález

Ústavního soudu České republiky (II. senátu) ze dne 9. července 1996 sp. zn. II. ÚS 294/95 ve věci ústavní stížnosti MUDr. A.M. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích - pobočka Tábor z 19. 10. 1995 sp. zn. 14 To 175/95, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově z 12. 6. 1995 sp. zn. 2 T 4/95, kterým byl stěžovatel odsouzen pro trestný čin zneužití pravomoci veřejného činitele.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Stěžovatel se ve své včas podané ústavní stížnosti domáhal vydání nálezu, kterým by byly zrušeny shora uvedené rozsudky, s odůvodněním, že porušují čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), podle kterého nesmí být nikdo stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Konkrétně uvedl, že byl uznán vinným trestným činem zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. b), odst. 2 písm. a) trestního zákona. Skutek, který byl tak to kvalifikován, spočíval v tom, že jako přednosta Okresního úřadu v Pelhřimově jménem tohoto úřadu podepisoval prohlášení ručitele a tak zajišťoval úvěrové a obdobné smlouvy, které uzavírala společnost J.-S., s. r. o., P. s Agrobankou, a. s., Praha, pobočka P., v celkové výši 521699087 Kč. Na základě těchto smluv pak s. r. o. získala nejméně v pěti případech úvěr, a to ve výši 25850000 Kč, 25825963 Kč, 10000000 Kč, 21580000 Kč a 5000000 Kč, čímž překročil svoji pravomoc přednosty okresního úřadu stanovenou zák. č. 425/1990 Sb., ve znění zák. č. 403/1992 Sb. a zák. č. 576/1990 Sb. Soudy při své úvaze o protiprávnosti počínání stěžovatele vyšly z toho, že působnost okresních úřadů je vymezena v § 5 zák. č. 425/1990 Sb., v němž není podpora soukromého podnikání a ručení majetkem státu pro takový účel uvedena. Krajský soud navíc uvedl, že právní předpisy stanoví účel jednotlivých právních institucí, vymezují rozsah činností jednotlivých státních i správních orgánů, který musí být respektován, přitom by bylo absurdní vycházet z představy, že státní, resp. správní orgány České republiky mohou provádět cokoliv, co není výslovně zakázáno. Stěžovatel pak ve své ústavní stížnosti vytýkal obecným soudům, že uvedený názor na působnost správních orgánů ve svých důsledcích nerozlišuje výkon státní správy od výkonu majetkových práv státu prostřednictvím jeho orgánů s tím, že v § 5 zák. č. 425/1990 Sb. uvedená působnost okresních úřadů nemá nic společného s výkonem majetkových práv a s tím, že ručení majetkem je potom postupem rozpočtové organizace a nikoliv výkonem státní správy. Ohledně těchto majetkových dispozic okresního úřadu, resp. jeho přednosty, uvedl dále stěžovatel,

Nahrávám...
Nahrávám...