dnes je 12.10.2024

Input:

Nález 62/1998 SbNU, sv.11, K ústavní zásadě rovnosti v právech

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 11, nález č. 62

Pl. ÚS 24/97

K ústavní zásadě rovnosti v právech

Ústavní soud shledal, že návrh na zrušení slov „ode dne účinnosti tohoto zákona“ v § 13 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, je důvodný, neboť dosavadní znění citovaného ustanovení - vzhledem k uplynutí zákonné jednoroční lhůty - vylučuje osoby, jež mají trvalý pobyt mimo území České republiky, z uplatnění nároku na finanční náhradu. Citované ustanovení zůstalo nálezem Ústavního soudu č. 164/1994 Sb. nedotčeno, takže k využití zákonné lhůty nemohly uvedené oprávněné osoby přistoupit ani po 1. 11. 1994, kdy se stal tento nález vykonatelným. Tyto osoby proto byly fakticky vyloučeny z okruhu oprávněných osob, které se mohly domáhat finanční náhrady, a byly tedy - ve srovnání s jinými oprávněnými osobami - protiústavně znevýhodněny a ocitly se vůči nim v nerovném právním postavení. V případech, kdy nelze uvažovat o vydání věci, není možné na uvedených oprávněných osobách spravedlivě požadovat, aby zmeškání první z uvedených lhůt podle § 13 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., k čemuž došlo jejich protiústavním vyloučením z okruhu oprávněných osob, nahrazovaly vyvoláním fiktivního sporu o vydání věci jen proto, že jim zamítavý rozsudek umožní požadavek finanční náhrady založit na běhu druhé ze lhůt uvedených v citovaném ustanovení.

Nález

pléna Ústavního soudu ze dne 3. června 1998 sp. zn. Pl. ÚS 24/97 ve věci návrhu Nejvyššího soudu na zrušení části § 13 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, vyjádřené slovy „ode dne účinnosti tohoto zákona“ (nález byl vyhlášen pod č. 153/1998 Sb.).

I. Výrok

Dnem vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů se zrušuje část ustanovení § 13 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve slovech „ode dne účinnosti tohoto zákona“.

II. Odůvodnění

1. Nejvyšší soud při projednávání dovolání žalobce JUDr. O. K., který se domáhal žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 1 proti České republice - Ministerstvu financí zaplacení částky 180 000 Kč jako náhrady za uložený trest propadnutí majetku podle ustanovení § 13 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, dospěl k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s Ústavou České republiky (dále jen „Ústava“). Proto usnesením ze dne 29. května 1997 č. j. 2 Cdon 1343/96-38 řízení podle § 109 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu přerušil a ve shodě s čl. 95 odst. 2 Ústavy a s § 64 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, podal návrh na zrušení části ustanovení § 13 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb. ve slovech „ode dne účinnosti tohoto zákona“.

Nejvyšší soud nejdříve poukázal na to, že žalobce, trvale bydlící ve Švýcarsku, již v žalobě polemizoval s názorem žalovaného, že jeho žádosti o finanční náhradu byly podány pozdě (15. listopadu 1994), neboť nálezem Ústavního soudu publikovaným pod č. 164/1994 Sb. nebylo dotčeno ustanovení § 13 odst. 3 zákona č. 87/1991 Sb. Namítal, že restriktivní výklad tohoto nálezu by opět vedl k diskriminaci osob žijících v zahraničí.

Nejvyšší soud dále uvedl, že rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 29. března 1996 č. j.

Nahrávám...
Nahrávám...