dnes je 8.10.2024

Input:

Nález 57/1995 SbNU, sv.4, K rozhodování soudů ve správním soudnictví bez jednání

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 4, nález č. 57

IV. ÚS 75/95

K rozhodování soudů ve správním soudnictví bez jednání

Při přezkoumávání správních rozhodnutí, vydaných podle zákonů, jejichž účelem je zmírnit následky některých majetkových křivd, je nanejvýš žádoucí, aby soudy plně respektovaly článek 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Podstata a komplikovanost rozhodování o těchto otázkách převážně vylučují, aby soudy rozhodovaly bez jednání a bez slyšení stran s odvoláním na ustanovení § 250f občanského soudního řádu.

Nález

Ústavního soudu České republiky (IV. senátu) ze dne 5. října 1995 sp. zn. IV. ÚS 75/95 ve věci ústavní stížnosti ing. J. J. a spol. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 5. 1. 1995 sp. zn. 22 Ca 72/94 o vydání nemovitosti.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 1. 1995 čj. 22 Ca 72/94-42 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Dne 6. 4. 1995 byla doručena Ústavnímu soudu včas podaná ústavní stížnost, doplněná podáním doručeným dne 10. 4. 1995, která směřuje proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo pro překážku věci rozsouzené zastaveno řízení ohledně pozemku p. č. 6752/25 v k. ú. P. a potvrzeno rozhodnutí správního orgánu ohledně pozemků p. č. 6751 a zbytku p. č. 6752 v k. ú. P. o nepřiznání vlastnictví oprávněným osobám, tj. stěžovatelům. Podle učiněných právních závěrů existence objektu výstaviště Státního plemenářského podniku se sídlem v O. jako osoby povinné je ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, překážkou, která brání vydání jakéhokoliv pozemku nacházejícího se v jeho obvodu.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvádějí, že nesouhlasí se závěry učiněnými soudem a jeho rozhodnutí považují za porušující jejich práva a svobody zaručené v čl. 11 odst. 1, 2 a 4, čl. 36 odst. 1 a 2 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Předně se domnívají, že krajský soud procesně pochybil, když rozhodl o opravném prostředku proti rozhodnutí okresního pozemkového úřadu. Odvolacím orgánem měl být, s ohledem na ustanovení § 13 písm. g) zákona č. 284/1991 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech, ve znění pozdějších předpisů, Ústřední pozemkový úřad. Porušení rovnosti účastníků před soudem spatřují stěžovatelé v tom, že soud přiznal zvýšenou ochranu veřejnému zájmu oproti individuálním zájmům vlastníka věci, což je v daném případě v rozporu s čl. 11 odst. 2 a 4 Listiny. V závěru ústavní stížnosti žádají, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil. Při jednání dne 5. 10. 1995 pak právní zástupce stěžovatelů návrh na zrušení rozsudku soudu odůvodnil, s odvoláním na stanovisko Ústavního soudu, též tím, že byly porušeny zásady spravedlivého procesu, neboť soud neměl rozhodnout bez účasti stran a bez jednání, když podmínky § 250f o.s.ř. v této věci rozhodně dány nebyly.

Krajský soud v Ostravě jako účastník řízení ve svém vyjádření uvedl, že nepovažuje námitky stěžovatelů za důvodné. Předně uvedl, že nedošlo k procesnímu pochybení, neboť soud přezkoumával rozhodnutí pozemkového úřadu vydané podle § 9 odst. 4 zákona č.

Nahrávám...
Nahrávám...