dnes je 7.10.2022

Input:

Nález 53/1996 SbNU, sv. 5, K důvodům, z nichž může Ústavní soud revidovat hodnocení důkazů obecnými soudy

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 5, nález č. 53

II. ÚS 10/96

K důvodům, z nichž může Ústavní soud revidovat hodnocení důkazů obecnými soudy

Podle ustanovení § 48 zák. č. 182/1993 Sb. provádí Ústavní soud důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, s čímž souvisí i možnost přehodnocení závěrů obecných soudů, a to v případech, kdy právě těmito hodnoceními dochází k porušení základních lidských práv.

Nález

Ústavního soudu České republiky (II. senátu) ze dne 26. června 1996 sp. zn. II. ÚS 10/96 ve věci ústavní stížnosti J.K. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 10. 1995 sp. zn. 18 Co 438/95 a rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě z 29. 3. 1995 sp. zn. 6 C 769/94 o neplatnost vydědění.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu České republiky dne 10. 1. 1996, domáhal se stěžovatel zrušení rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 29. 3. 1995 čj. 6 C 769/94-28 a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 10. 1995 čj. 18 Co 438/95-57, který nabyl právní moci dne 13. 11. 1995.

Citovaným rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě, ve spojení s výše uvedeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, bylo určeno, že nejsou dány důvody pro vydědění O.K. jeho otcem O.K., zemřelým dne 17. 7. 1993 v Havlíčkově Brodě, jak bylo uvedeno v listině o vydědění ze dne 3. 11. 1992. Současně byla stanovena stěžovateli povinnost náhrady nákladů soudního řízení.

Stěžovatel uvádí, že oběma rozsudky došlo k závažnému porušení procesního principu důkazního břemene, práva na dispozici s majetkem občana pro případ jeho smrti (testamentární volnost) a práva vlastnit majetek.

Pro tato svá tvrzení vychází ze zjištění, že jeho nevlastní bratr O.K. se skutečně o zesnulého zůstavitele nestaral a ani mu v nemoci neposkytl pomoc. Pochybení obou soudů spatřuje v tom, že uznaly nepřesvědčivé tvrzení O.K. v tom, že se pokoušel o styk s otcem, který jej však odmítal a že akceptoval rozporné výpovědi několika svědků. Dále stěžovatel vytýká oběma soudům, že se snažily přenášet důkazní břemeno o oprávněnosti důvodů vydědění žalovaného a že oba soudy bagatelizovaly důkazy navržené stěžovatelem jako žalovaným a přeceňovaly věrohodnost a význam důkazů navržených O.K. jako žalobcem.

V tomto postupu obou soudů spatřuje stěžovatel porušení svých základních lidských práv, a to práva vlastnit majetek a práva na dědění podle čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod v důsledku porušení práva na spravedlivý proces.

Ústavní soud si vyžádal od Okresního soudu v Havlíčkově Brodě spis sp. zn. 6 C 769/94 ve věci žalobce O.K. proti žalovanému J.K. o určení neplatnosti vydědění.

Ústavní soud si rovněž vyžádal stanovisko Krajského soudu v Hradci Králové. V tomto vyjádření ze dne 8. února 1996 Krajský soud v Hradci Králové uvádí, že oba soudy - Okresní soud v Havlíčkově Brodě a on sám provedly veškeré důkazy, které byly navrhovány a zhodnotily je způsobem, který je předepsán v ustanovení § 132 občanského soudního řádu.

Dále uvádí, že z ústavní stížnosti není zřejmé, jaké procesní vady

Nahrávám...
Nahrávám...