dnes je 1.10.2022

Input:

Nález 49/2000 SbNU, sv. 17, K přibližování trestního práva České republiky k právu Evropské unie; K povinnosti soudu vykládat právní normy ústavně konformním způsobem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 17, nález č. 49

III. ÚS 371/99

K přibližování trestního práva České republiky k právu Evropské unie
K povinnosti soudu vykládat právní normy ústavně konformním způsobem

1. Ústavní soud si je vědom relativní neurčitosti a zastaralosti pravidel obsažených v § 89 odst. 9 trestního zákona (dále jen „tr. z.“); zastaralost přetrvává i v 90. letech, vzdor novelám těchto ustanovení, jež jednak zúžily dosah definice „veřejný činitel“, široce koncipované v předlistopadové době (zákon č. 175/1990 Sb.), jednak rozšířily její záběr v návaznosti na trestné činy úplatkářství ve smyslu § 160 až 162 tr. z., což úzce souvisí s procesem aproximace českého práva právu Evropské unie, resp. členských zemí EU (zákon č. 96/1999 Sb.).

Aktualizace a konkretizace platného znění § 89 odst. 9 tr. z., zejména v té jeho části, která hovoří o „svěřené pravomoci“, by měla do budoucna umožnit daleko snadnější posouzení, nakolik příslušníci určitých profesí právě z tohoto hlediska jsou či nejsou veřejnými činiteli.

Je věcí Parlamentu České republiky, aby vymezil znaky profesí, které budou požívat ochrany veřejného činitele, a podrobil současnou úpravu postavení veřejného činitele revizi (včetně úvahy, zda zachovat poněkud zprofanované označení „veřejný činitel“).

2. Hodnocení ústavnosti zásahu orgánu veřejné moci do základních práv a svobod zahrnuje mimo jiné posouzení ústavně konformní interpretace a aplikace hmotného práva (viz nález sp. zn. III. ÚS 205/97, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 9, s. 375).

Ústavně konformní výklad právních norem, jak konstatoval Ústavní soud již dříve (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 48/95, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 5, s. 171), má prioritu před výkladem ústavně nekonformním. Tato povinnost plyne pro soudy jednak z čl. 90 Ústavy, jednak z čl. 95 odst. 2 Ústavy.

Vyplývá-li z naposledy uvedeného ustanovení povinnost soudu reagovat určitým procesním postupem za situace, kdy dojde k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním zákonem, tím spíše je obecný soud zavázán k výkladu ústavně konformnímu, existuje-li možnost i výkladu ústavně nekonformního. Těmto povinnostem soudu potom odpovídá takto ústavně zaručené právo občana na soudní ochranu práv zákonem a ústavním zákonem stanoveným způsobem a na výklad práva soudy, který je v souladu s Ústavou.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 30. března 2000 sp. zn. III. ÚS 371/99 ve věci ústavní stížnosti Ing. Z. M. proti části rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 z 22. 12. 1998 sp. zn. 4 T 108/94 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze 6. 4. 1999 sp. zn. 9 To 61/99 vyjádřené slovy „trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zák.“.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Dne 29. 7. 1999 došel Ústavnímu soudu návrh, jímž stěžovatelka Ing. Z. M. brojí proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 z 22. 12. 1998 sp. zn. 4 T 108/94 v rozsahu jeho napadeného výroku, vymezeného slovy: „trestný čin

Nahrávám...
Nahrávám...