dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 47/1997 SbNU, sv.8, K posloupnosti oprávněných osob při uplatňování restitučních nároků podle zákona č. 229/1991 Sb.

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 8, nález č. 47

IV. ÚS 223/95

K posloupnosti oprávněných osob při uplatňování restitučních nároků podle zákona č. 229/1991 Sb.

Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, neobsahuje nic, co by eliminovalo nárok oprávněných osob uvedených v dalších skupinách, jestliže tento nárok neuplatnily osoby uvedené v pořadí vyšším. Nečinnost této osoby ve vyšším pořadí otevírá cestu pro uplatnění nároku osobám v nižším pořadí, neboť i tyto posléze uvedené osoby jsou zahrnuty do okruhu osob, jichž se zmírnění následků majetkových křivd týká. Pokud tedy soud neuznal stěžovatelce postavení o soby oprávněné podle ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., ani její legitimaci k uplatnění nároku podle ustanovení § 8 odst. 3 (nyní odst. 4) citovaného zákona, porušil tím její právo na soudní ochranu podle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 2. května 1997 sp. zn. IV. ÚS 223/95 ve věci ústavní stížnosti M.H. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 26. 6. 1995 sp. zn. 15 Co 596/94 o zamítnutí žaloby na zrušení kupní a darovací smlouvy.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 6. 1995 čj. 15 Co 596/94-83 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, potvrzujícímu rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 28. 4. 1994 čj. 6 C 196/93-29, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatelky na zrušení kupní a darovací smlouvy ze dne 19. 11. 1963 v části týkající se nemovitostí, ve výroku tohoto rozsudku blíže označených, stěžovatelka setrvává na svém stanovisku, že splňuje znaky oprávněné osoby podle ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, a že je proto legitimována k uplatnění nároku podle ustanovení § 8 odst. 3 tohoto zákona. Tím, že ji za oprávněnou osobu ve smyslu citovaných ustanovení nepovažovaly, porušily obecné soudy právo na ochranu vlastnictví zakotvené v článku 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Z uvedených důvodů navrhuje proto stěžovatelka zrušení napadeného rozsudku.

Krajský soud v Hradci Králové uvedl ve svém vyjádření z 11. 4. 1997, že podle jeho názoru nedošlo v projednávané věci k porušení některého z práv tak, jak je má na mysli Listina. Označení toho, komu svědčí nárok podle ustanovení § 8 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, koresponduje označení těch subjektů, které má na mysli § 4 téhož zákona. Záměrem zákonodárce bylo založit pro uplatnění nároku ve smyslu § 8 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, posloupnost podle § 4 téhož zákona. V podrobnostech pak odkazuje krajský soud ve svém vyjádření na odůvodnění napadeného rozsudku.

Ústavní soud není soudem nadřízeným soudům obecným, není vrcholem jejich soustavy, a již proto nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny. V tomto

Nahrávám...
Nahrávám...